Přečteno ČERVEN 2022

Červen pro školáky znamená poslední měsíc, který musí přetrpět, než konečně dostanou vysvědčení a budou moct vyrazit na prázdniny, pro mě je to mnohem spíš měsíc, kdy se venku začíná příjemně oteplovat a je čím dál víc slunečních dní. Letošní červen byl v mnoha ohledech velmi náročný, přesto jsem si ho užila.

První červnový víkend jsem zase strávila na chatě v západních Čechách s divadelní partou. Vzhledem k nádhernému počasí jsme většinu času trávili venku a moc si to užívali, i když na divadelní hry nakonec moc prostoru nebylo. O týden později, 10. června, probíhala Noc kostelů, takže jsem na nic pochopitelně vyrazila. Dohromady jsem navštívila 11 kostelů a modliteben a zavítala i do míst, o kterých jsem ani nevěděla. Hned následující den jsem vyrazila na Svět knihy, protože to je tradice, kterou každoročně dodržuju. I když letos probíhal v trochu polních podmínkách, maximálně jsem si ho užila a navíc na něm nakupovala trochu víc, než bych měla. Ale co už, o to míň knih si pořídím ve zbytku roku. Následující víkend byl tak horký, že se nedalo dělat nic jiného, než vyrazit k vodě, a ten poslední jsem měla z větší části pracovní, i tak ale můžu konstatovat, že co se nejrůznějších aktivit týče, nemůžu si stěžovat.

Červen byl pro mě extrémně bohatý na divadlo. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem zvládla tolik představení, většina z nich přitom byly vcelku spontánní nápady. Nejdřív jsem zavítala na Poslední dny Jidáše Iškariotského, což byla poloamatérská produkce, která se nicméně překvapivě povedla, a i když text by potřeboval proškrtat, výsledek vůbec nebyl špatný. Potom jsem zašla na Yermu do Rokoka a byla velmi příjemně překvapena, jak mrazivé, aktuální a dobré to bylo. Velmi spontánním nápadem byla návštěva představení Marta na Kampě, které mapuje osudy zpěvačky Marty Kubišové a které jsem si moc užila, ať už díky celkovému pojetí nebo hereckým výkonům. Muzikál Branický zázrak na Fidlovačce sice navzdory názvu žádný zázrak nebyl, ale nedá se ani říct, že by to bylo špatné, spíš takový průměr, který neurazí ani nenadchne. Za naprosto geniální považuju komedii Bez roucha v Dlouhé, která je v podstatě skvěle udělaným špatným divadlem, a právě v tom spočívá její genialita. Zajímavý byl také projekt Anastasis, který je zatím spíše inscenovaným koncertem než plnohodnotným muzikálem, nicméně až bude jako celek na světě, ráda se na něj vypravím. No a závěr měsíce patřil Noci na Karlštejně, kterou mám moc ráda, ale v tomhle případě to byl docela průšvih.

A teď pojďme na knížky. Celkem jsem jich zvládla deset, nicméně jedna byla na posudek, takže vám toho o ní moc neřeknu. Snad jen, že vlastně vůbec nebyla špatná. Jinak jsem nicméně měsíc zahájila romantikou Královsky v háji, která byla tak sladká a naivní, až z toho jednoho rozbolí zuby. Následoval velmi atmosférický, magickým realismem říznutý román Děti Volhy a po něm následoval recenzní výtisk Akord života, s nímž jsme si do noty úplně nepadly. Naštěstí jsem si spravila chuť s krátkou novelkou Za sklem, která je trochu smutným obrázkem naší společnosti. Další recenzní výtisk, fantasy Na hraně temnoty sice měl své rezervy, ale čtení mě vlastně bavilo a stejně tak jsem si užila román Felix až navěky, který by měl vyjít každým dnem. Největším čtenářským zážitkem za hodně dlouhou dobu pro mě byla Zahrada mrtvých duší, která dovede při čtení vážně hodně bolet, a vedle jsem nesáhla ani s poslední dvojicí knih, byť nešlo o beletrii. Klusákův Gott: Československý příběh byl velmi zajímavou exkurzí do světa československé popmusic a sbírka rozhovorů Byli jsme tu vždycky zase čtenářům skvěle přibližuje život LGBTQ+ lidí.

A jako obvykle pro vás mám i video. :)