Marta

Scénář: Daniela Sodomová
Hudba: Petr Zeman (+ písně Marty Kubišové a dalších interpretů)

Premiéra: 9. 6. 2022
Uvádění: Letní scéna Muzeum Kampa

Režie: Adéla Laštovková Stodolová

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Marta - Berenika Kohoutová, Hana Holišová
Helena - Sara Sandeva, Zuzana Stavná
Vašek - Jan Cina, Denis Šafařík

Kapela (tučně zhlédnuté alternace)
Klavír - Václav Kopta, Igor Orozovič, Dominik Renč
Kytara - Vojtěch Havelka, Kryštof Mende
Baskytara/Kontrabas - Pavel Neškudla, Daniel Šváb
Akordeon - Rozálie Havelková, Anežka Hessová
Alt saxofon - Barbora Kubátová, Marie Štípková
Trubka / Tenor saxofon - Jan Meduna, Petr Stach
Housle - Petr Vršek, Ondřej Hás, Matěj Polášek
Bicí - Petr Mikeš, Petr Zeman

Délka představení: 2 h 45 

Marta Kubišová je společností vnímána jako hrdinka, která se nebála postavit režimu a pro svoji pravdu se klidně vzdát slibně nastartované kariéry. Jako symbol odporu proti režimu. Ona sama se však nikdy nepovažovala za výjimečnou a určitě by se neoznačila za hrdinku. Recitál Marta vytvořený u příležitosti jejích 80. narozenin je nejen poctou hudební legendě, ale především civilním portrétem Kubišové, jako obyčejné ženy s obyčejnými touhami.

Po Medě a Werichovi přichází Letní scéna Muzea Kampa s dalším životopisným projektem, který v sobě snoubí prvky obou předchozích, ovšem přidává k tomu i něco vlastního. Zatímco Meda byla primárně životopisným dramatem a Werich si nesl silně revuální charakter éry Osvobozeného divadla, Marta je plnohodnotným recitálem prezentujícím zpěvaččiny nejznámější hity a propojujícím je s jejími životními osudy. V příběhu jsou postiženy všechny zásadní momenty, které Kubišovou definovaly, ať už jde o kariérní nebo osobní mezníky. Velkou přidanou hodnotou je fakt, že tvůrci se nesnažili přehnaně politizovat a berou režim spíše jako kulisu neodmyslitelně spojenou s dobou, která však zároveň není v životě Marty tím jediným a určujícím faktorem.

Příběh se vine víceméně chronologicky, byť ve stručných a často přímo nenavazujících střípcích, zároveň je však rámován děním listopadu 1989, který odstartoval návrat Kubišové do veřejného prostoru. Zvolená forma je příjemně odlehčená, tíživost dobové atmosféry se objevuje pouze v náznacích a většina velkých dramat se odehrává čistě v osobní rovině. Skvěle zvolené jsou písně, které pomáhají vyprávět příběh, reflektují dění na scéně a podtrhují hlavní sdělení celé inscenace - fakt, že Marta nikdy neaspirovala na to stát se hrdinkou a zpěv byl tím, co jí šlo nejlépe, byť ani v této rovině o sobě nikdy nepřestala pochybovat.

Vzhledem k tomu, že stěžejním prvkem inscenace je hudba, nemůže chybět živý orchestr. Tvůrci si s jeho skladbou poradili velmi originálně, protože jej tvoří výhradně herci hrající na nějaký hudební nástroj. Ti pak krom hudebního doprovodu zajišťují také ztvárňování nejrůznějších epizodních rolí, ať už jde o dva Martiny manžely, režiséry, s nimiž spolupracovala, nebo okruh disidentů, s nimiž se stýkala. Jedinou pevně danou a v obsazení předepsanou roli tak vedle Marty mají pouze představitelé Heleny Vondráčkové a Vaška Neckáře.

Titulní roli ztvárňuje v alternaci Hana Holišová, která se nesnaží o věrný zpěvaččin portrét, ale spíše o její interpretaci. Její herecký projev je velmi civilní a umírněný, zdržuje se přehnaných gest a úsporností pojetí naplňuje citát Kubišové o tom, že "radši zpívá než mluví". Přestože její herecký prostor je s ohledem na koncepci inscenace velmi omezený, dovede jej Holišová využít na maximum, nejvíc odzbrojující jsou však její pěvecké výstupy. Daří se jí totiž dobře Kubišovou napodobovat barvou hlasu i intonací, takže není těžké vcítit se do představy, že před vámi skutečně stojí zpěvačka. Podobný dojem vyvolává i Denis Šafařík v roli mladého Václava Neckáře. Je to takový energický diblík, jemuž není zatěžko pobíhat po jevišti, tvářit se, jako by se nechumelilo, předstírat absolutní naivitu, ale přitom si stále naplno uvědomovat důsledky svých činů. Helena Vondráčková Sary Sandevy je roztomile naivní holčičkou, jíž právě startuje kariéra a která nedokáže uvěřit svému štěstí, její postavě však schází promyšlenější vývojový oblouk, takže vlastně není ničím krom své holčičkovské roztomilosti zajímavá.

Z herců v orchestru dostává nejvíc hraného prostoru Petr Stach, který jednak poměrně věrně ztvárňuje Waldemara Matušku a Karla Gotta, jednak Martina prvního manžela Jana Němce. V této poloze je především zapáleným umělcem slunícím se v přízni své múzy, který však nedokáže akceptovat, že je ve skutečnosti taky jenom obyčejnou ženou s obyčejnými touhami. Upoutá také Kryštof Mende coby Václav Havel, byť ho ztvárňuje pouze na pár vět, nebo Daniel Šváb coby druhý Martin manžel.

Marta bezezbytku naplňuje představu o žánru hudebního recitálu a je jistě důstojnou poctou ke kulatinám zpěvačky. Tvůrci se rozhodli akcentovat pouze konkrétní témata a ani se nesnaží předstírat, že by ukazovali komplexní a plnohodnotný životopis, přesto vytváří poutavý portrét výjimečné ženy, jejíž výjimečnost však spočívá v její obyčejnosti. Zároveň jde o originálně pojatou hudební inscenaci, kterou ocení nejen milovníci písniček Marty Kubišové.