Sen noci svatojánské

Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 21. 4. 2023
Uvádění: Divadlo pod Palmovkou

Režie: Michal Lang

Obsazení
Theseus - František Mitáš
Hipollyta - Rosalie Malinská
Lysandr - Jaroslav Blažek
Demetrius - Jakub Albrecht
Hermie - Pavla Gajdošíková
Helena - Barbora Kubátová
Egeus - Ivan Jiřík
Petr Poříz - Martin Hruška
Mikuláš Klubko - Jan Teplý
Franta Píšťala - Radek Valenta
Tomáš Hubička - Martin Němec
Fortel - David Hirschkorn
Robin Střízlík - Daniel Krečmar
Oberon - Ondřej Veselý
Titanie - Vendula Fialová
Puk - Denny Ratajský
Baubo - Martina Krátká Frejová
Elf - Vojtěch Fülep
Hrášek, Pavučinka, Prášek, Hořčička - Martin Němec, Daniel Krečmar, Rosalie Malinská

Délka představení: 2 h 20

Sen noci svatojánské se řadí k nejoblíbenějším Shakespearovým komediím a na našich jevištích se objevuje často v různých obměnách i překladech. Uvedení na Palmovce je v mnohém originální a nebojí se využití moderních technologií ani neobvyklých scénografických prvků, zároveň však svým sexistickým zpodobněním přístupu k ženám nedělá divadlu nejlepší službu.

Komedie Sen noci svatojánské je, jak už to u Shakespeara bývá, plná nejrůznějších proměn, záměn a omylů. Milenci stíhaní osudem, stejně jako banda řemeslníků se vypraví do lesa za Athénami, kde se stanou hříčkou v rukou zde žijících nadpřirozených bytostí. Vztahy se komplikují, láska nabývá netušených podob a nikdo si nemůže být jistý, co se bude dít ráno. Tvůrci se rozhodli text proškrtat, aby ho co nejvíc zesvižnili, zároveň však není úplně jasné, jaké téma se snaží vyzdvihnout. Ano, hrají o lásce a lidských volbách, částečně kritizují konzumní způsob života dnešní společnosti, zároveň však zobrazují ženské postavy v podřadném postavení a podřízené mužům, což se jim sice nelíbí, ale přesto zůstávají vydány na milost svým mužským partnerům bez možnosti proti tomu nějak zakročit nebo na tom něco změnit.

Vizuálně připomíná celá inscenace bláznivý sen někoho zdrogovaného LSD, houbičkami nebo jinými psychotropními látkami. Je barevná, křiklavá a v něčem až apokalyptická. Základem scénografie jsou tři velké led stěny rámující jeviště, na nichž se promítá prostředí včetně nejrůznějších předtáček osob na jevišti. Trochu to imituje laternu magiku. Puk se díky tomu může objevit v několika verzích najednou a povídat si sám se sebou, stejně tak milenci bloudící po lese. Video dotváří prostředí a zároveň dodává dojem halucinogennosti, takže je to sice les, ale zároveň i jakási zvrácená představa o něm. Kostýmy jsou trochu každý pes jiná ves a úplně k sobě neladí, vlastně je to hipsterská směsice všeho možného prezentující velmi rozdílný vkus. Z tohoto vzorce vypadává Titanie s Oberonem a Puk, kteří jsou oblečeni v rudé, která evokuje sexualitu, ale také násilí a nebezpečí. Zajímavě je provedena proměna v osla, jelikož herec tentokrát nedostává jenom oslí hlavu, nýbrž mění se v jakéhosi oslího kentaura na čtyřech nohách a s lidským trupem.

Inscenace je stylizovaná tak, aby byl jejím hnacím motorem spor lesních vládců, zároveň však, aby bylo na první pohled jasné, že tím, kdo tahá za nitky, je Oberon významně podporovaný Pukem. Působí to, že veškeré dění je pouze žertem sloužícím k jejich obveselení, na jehož konci možná zůstane nepočítaně obětí. Je trochu smutné, že předmětem jejich zesměšňování jsou primárně ženy, které pak ve výsledku skutečně končí jako oběti. Zvlášť výrazně je to cítit u Titanie, která jako by se v závěru proměnila v šílenou Ofélii se svazkem květin v ruce a absolutní nevůlí k životu v důsledku krutého žertu vlastního manžela. Je otázkou, jestli má jít o svým způsobem varování před toxickou maskulinitou nebo to tvůrci myslí vážně. Žádný přesnější návod, jak jejich inscenaci číst, totiž nedávají.

Herecky jsou nejvýraznější Ondřej Veselý jako Oberon a Denny Ratajský coby Puk. Veškerou náplní jejich života jako by bylo bavit se a svými krutými vtípky ponižovat ostatní. Ratajský působí jako podlézavý přisluhovač, který ale zároveň nebere nic vážně a jde mu primárně o to, aby se dobře pobavil, a to pokud možno na cizí účet. Veselý je tradičně velmi dominantní, jeho Oberon ani na moment nepochybuje o své pravdě a sobecky si prosazuje vlastní vůli bez ohledu na následky. Cítí se všemocný a užívá si, když může s ostatními manipulovat jako s loutkami. Dobře zvolení jsou také představitelé řemeslníků, kteří dokonale ztvárňují donebevolající blbost. Všichni mají schopnost lézt svým chováním ostatním dokonale na nervy a prim v tom hrají Jan Teplý, jehož proměna v osla je stejně zábavná jako iritující a který coby Klubko předvádí dokonalou ukázku namachrovanosti, a Radek Valenta, jehož Píšťala je dokonale přemoudřelý žvanil, jemuž se líbí hřát se v záři pozornosti ostatních.

Sen noci svatojánské na Palmovce je poměrně vydařená inscenace se silnou vizuální stránkou, které nicméně chybí pevnější koncept zejména co se tématu týče. Není úplně jasné, co přesně se tvůrci snaží svou inscenací říct, nemluvě o tom, že jejich zobrazení ženských hrdinek nuceně v područí mužů je takřka urážlivé. Inscenace má zábavné a komické momenty, má však zároveň takové, které víc než co jiného vzbuzují rozpaky. A takový je i výsledný dojem. Záleží tedy čistě na divácích, aby posoudili, jak moc jim tenhle Sen sedne.