Kuchyň

Autor: Arnold Wesker
Překlad: Jiří Mucha

Premiéra: 7. 10. 2023
Uvádění: 3Kino Art Pasáž

Režie: Michal Dočekal

Obsazení
Marco, majitel restaurace - Ondřej Vetchý / Jan Burian
Šéfkuchař, přezdívaný Ratatouille - Filip Kaňkovský
Frank, sous-chef - Zdeněk Vencl
Petr - Prokop Košař
Serhij - Kostiantyn Zhyrov
Ivan - Vavřinec Kratochvíl
Max - Hubert Ludwig
Nick - František Florián
Michail - Danylo Rypalenko
Karel - Radek Lajfr
Berta - Veronika Janků
Cuong - Lukáš Tran
Pavlina - Diana Komisarenko
Erika - Anna Veselá
Vrchní - Marek Nagl
Monika - Kateřina Měchurová
Helena - Barbora Vašíčková
Viky - Marie Anna Myšičková
Dana - Barbora Bolíková
Anna - Alžběta Dolečková / Karolína Petřvalská
Vera - Vera Timofeeva
Žebrák - Vitalii Vorkhlik

Délka představení: 1 h 15

Jak vlastně vypadá provoz profesionální restaurace? Všichni známe ten pocit, že se jdeme najíst někam ven, obsluhuje nás perfektně upravený personál a nabízí nám speciality šéfkuchaře. Co se ale děje v zákulisí, když jsou všechny stoly obsazené a hosté se dožadují svých pokrmů? Kuchyň se proměňuje v extrémně natlakovaný papiňák, který se chystá už už vybuchnout...

Britský dramatik Arnold Wesker vystřídal během svého života celou řadu povolání, aby si našetřil na vytoužená studia, a některá z nich zahrnovala i práci v kuchyni špičkových restaurací. Díky tomu načerpal řadu zkušeností, které mohl zužitkovat při psaní, a jeho hra Kuchyň je tím pádem nesmírně autentická. Kombinuje totiž problémy kuchyňského provozu s osobními dramaty personálu, v aktualizaci Městských divadel pražských navíc získává velmi současný náboj, protože židovsko-německý konflikt nahradila sporem ukrajinsko-ruským. V místě, kde se střetávají různé generace i různé národnosti, je to víc než příhodné.

Inscenace vznikla jako site-specific v prostoru bývalé restaurace a vyznačuje se silnou vizuální stránkou. Prostor je bílý s výraznými akcenty stříbrné, která jako by podtrhovala lesk a blyštivost restauračního provozu, v němž není místo pro chyby. Kostýmy odpovídají restaurační stylizaci, protože vycházejí z tradice kuchařských rondonů a drží si černobílou barevnost. Díky tomu k sobě všichni ladí a podtrhuje se dojem jediného, pečlivě promazaného stroje, zároveň se tím však jakoby utvrzuje dojem anonymity a zaměnitelnosti, protože v kuchyni není prostor pro individualitu a kdo nezapadá do předepsaných škatulek, bude se potýkat s problémy. Výjimkou je postava majitele Marca v blyštivém stříbrném saku a kravatě, který svým leskem demonstruje, že si ho nejde s nikým splést, protože to tady celé vlastní.

Velmi výraznou složkou inscenace je také hudba a zvukové efekty, stejně tak choreografie. Veškerý jevištní pohyb připomíná jediný živoucí organismus, jehož jednotlivé součásti nemohou správně fungovat samy o sobě, ale potřebují celek. Herci se po scéně pohybují v přesně nacvičených sekvencích, opakují konkrétní gesta a používají řadu specifických rekvizit, jimiž imitují kuchyňský provoz. V mnoha pasážích připomíná jevištní dění desorganizovaný chaos, který si však paradoxně stále zachovává pevnou strukturu a nepůsobí zmatečně.

Inscenace je ojedinělá ještě jednou věcí, a sice tím, že na jednom jevišti se zde setkávají studenti DAMU s profesionálními herci i svými pedagogy. Dohromady však vytváří velmi koherentní celek, v němž není rozdíl mezi těmi, kdo se divadlem živí, a těmi, kdo jej teprve studují. Z herců bezpochyby zaujme Filip Kaňkovský jako Šéfkuchař, přezdívaný Ratatouille, který nenechává nikoho na pochybách, že to on je králem kuchyně. Pohybuje se s naprostou jistotou, mává rukama v rozmáchlých gestech a nikdy nemá daleko k cholerickému výbuchu, takže se mu ostatní radši klidí z cesty. Zdeněk Vencl coby jeho sous-chef Frank je jeho přesným opakem. Je naprosto klidný, jeho gesta zůstávají vláčná, nemá potřebu zvyšovat hlas ani projevovat horečnatou aktivitu a vlastně je v něm něco velmi rezignovaného. Jako by jeho Frank své povolání vykonával spíš proto, že nemá na vybranou, nikoliv proto, že by ho kuchařina až tak bavila. Paradoxně nejméně zajímavý je Ondřej Vetchý jako majitel restaurace Marco, z něhož sice mají všichni strach a respekt, v případě Vetchého výkonu však není úplně jasné proč. Jeho Marco sice je důrazný, celkový herecký výkon však na premiéře působil poněkud nejistě, jako by si Vetchý nebyl jistý textem ani celkovou stylizací. Výkony dalších herců jsou na velmi vyrovnané úrovni a je těžké vyzdvihnout jeden konkrétní, jelikož všichni fungují jako celek, v němž jsou na sebe pevně navázaní, tudíž jeden bez druhého by pracovat nezvládli.

Kuchyň je velmi dobrá inscenace, která zaujme neotřelým prostředím i scénickým řešením, stejně jako hereckými výkony. Michalu Dočekalovi se podařilo ukočírovat celý herecký ansámbl čítající přes dvacet lidí tak, aby skvěle fungoval, doplňoval se a budil dojem homogenního celku. Díky vynikající choreografické práci Karoliny Gilové i hudebnímu podkresu doplněnému o zajímavé zvukové nápady má navíc inscenace nebývale silnou atmosféru. Tvorbě Městských divadel pražských se na jednu stranu vymyká, na druhou však do ní perfektně zapadá. A na každý pád stojí za vidění.