Kniha nocí

Autor: Sylvie Germain
Divadelní adaptace: Vlad Troitsky, Simona Petrů

Premiéra: 22. 6. 2024
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Vlad Troitskyj

Obsazení
Julie Goetzová
Veronika Janků
Veronika Pozniak
Diana Toniková
Tomáš Dalecký
Petr Konáš
Radek Melša
Orest Pastuch
Pavol Smolárik

Délka představení: 1 h 20

Magická Černozemě a výlet napříč časem i prostorem, v němž se mísí lidské osudy s dějinami, mýty a legendami. Jedna rodina, jejíž životní příběhy se prolínají s mnoha dalšími, ale ve výsledku se točí stále kolem jednoho a totéž - totiž země, s níž jsou bytostně provázaní, z níž pocházejí a k níž se vracejí. Ukrajinský režisér Vlad Troitskyj na scéně divadla Rokoko rozehrává magicko-realistický příběh, který se vymezuje vůči válce a násilí, zároveň si však uchovává silnou poetičnost a nevšední, velmi působivou atmosféru.

Kniha nocí francouzské spisovatelky Sylvie Germain je příběhem jedné obyčejné rodiny a zároveň magicko-realistickým obrazem krajiny spojené s člověkem, která ovlivňuje jeho život od zrození do smrti. Tvůrci se rozhodli vybrat si z textu jen několik pasáží, jimiž dokreslují jevištní dění, ve skutečnosti je však příběh vyprávěn spíše samotnou hereckou akcí, pohybem, zpěvem... Inscenace má silně symbolistní charakter a vyznačuje se výraznou vizualitou. Žánrově je těžko zařaditelná, protože je v ní od všeho trochu, díky silné režijní vizi a pevnému vedení herců však výborně drží pohromadě.

Jak už bylo zmíněno, inscenace ohromuje svou vizualitou. Scénografie je jednoduchá a sestává v podstatě jen z několika stoliček a dřevěných desek, s nimiž se velmi umně pracuje, doplněných igelity různých velikostí. Prostředí se nicméně dokresluje prostřednictvím projekcí, někdy velmi konkrétních, jindy spíše abstraktních a náladových. Tvůrci se snaží na diváky přenést kouzlo Černozemě, vtáhnout je do příběhu a nechat je se unášet na jeho vlně. Díky práci s igelitem zároveň všechno získává nejasné, trochu rozpité obrysy jenom umocňující pocit, že to, co se před vámi odehrává, je vlastně kouzlo.

Inscenace má silně folklórní ráz, používá se v ní značné množství lidových písní, českých i ukrajinských, které vypráví příběh spolu s textem. Navíc se pravidelně vracejí stejně jako tematické celky. Poetičnost inscenace je vlastně v ostrém rozporu se zobrazovanou tematikou. Tvůrci se v ní velmi silně vymezují vůči válce a její nesmyslnosti, stejně jako vůči násilí jako takovému. Dělají to však způsobem, který zároveň obrušuje hrany jeho zrůdnosti i ho nechává naplno vyznít. Zní to jako protimluv, přesto právě toto vyvažování vizuality a textu dodává inscenaci sílu a hloubku.

Mluvit o jednotlivých hereckých výkonech je v tomto případě poměrně komplikované, protože tady neexistují hlavní ani vedlejší role. Herci fungují jako jeden dokonale sehraný organismus, každý z nich má možnost projevit se individuálně, zároveň však nejlépe fungují dohromady. K nejvýraznějším postavám na scéně patří Pavol Smolárik, ať už svou barvou hlasu nebo strhujícím způsobem projevu, zaujme také Diana Toniková či Veronika Janků. Zároveň se však o nikom nedá říct, že by jakkoliv vybočoval z celku. Inscenace má pevně daný temporytmus, který se promítá do pohybů i dikce, pomáhá budovat napětí a zvyšuje dramatičnost, je-li to však potřeba, také zklidňuje dění. 

Kniha nocí je velmi specifická inscenace, která se vyznačuje silnou vizualitou a magickou atmosférou, dokáže absolutně vtáhnout a přenést na diváka své nesporné kouzlo, zároveň však určitě není pro každého. Může k vám promlouvat a může s vámi rezonovat, stejně tak se s ní však můžete absolutně minout. Obojí je silně individuální. Řemeslně je skvěle zvládnutá, tvůrcům se povedlo vystihnout téma a vybudovat trochu tísnivou, ale neuvěřitelně kouzelnou a strhující atmosféru. Tohle se jednoduše povedlo a za zhlédnutí rozhodně stojí.