Forman

Scénář: Daniela Sodomová

Premiéra: 18. 6. 2024
Uvádění: Letní scéna Musea Kampa

Režie: Adéla Laštovková Stodolová

Obsazení
Forman - Marek Adamczyk / Patrik Děrgel
Nathanael Ruml / Maxmilián Kocek
Kristýna Jedličková / Aneta Kalertová
Maximilián Dolanský / Adam Kralovič
Kryštof Krhovják / Jan Vlas
Matouš Ruml / Aleš Petráš
Václav Vašák / Kryštof Bartoš
Adam a Jan Hruškovi / Matyáš a Zdeněk Třískalovi
Daniel Šváb / Petr Vršek
Přemysl Pálek / Roman Blumaier
Barbora Kubátová / Stanislava Jachnická

Délka představení: 3 h

Geniální režisér s nelehkým osudem, který celý život hledal uznání, ale především pocit domova, o který už jako chlapec přišel. Na Kampě se rozhodli vyprávět příběh další významné osobnosti spojené nejen s tímto ostrovem a tak trochu encyklopedicky a tak trochu estrádně představují Miloše Formana.

Příběh začíná režisérovým bezstarostným dětstvím u Máchova jezera, kde jeho rodina přes léto provozovala penzion. Všichni se baví, bratři Formanovi hrají s otcem fotbal a matka konverzuje s jejich významným hostem Karlem Čapkem. Tato každoroční idylka však má být brzy přerušena. K moci se dostává Hitler a nad Evropou se začínají stahovat černá mračna. Malý Míla přijde nejdřív o otce a pak i o matku, aby si ho následně příbuzní předávali jako horký brambor a u žádného dlouho nepobyl. Po válce se hoch dostává na internát pro válečné sirotky, kde se začne psát jeho celoživotní přátelství s Ivanem Passerem a pomalu se tu rodí i jeho láska k příběhům. Zatím netuší, kam ho vítr života zavane, hodlá však naplno využít každou šanci i příležitost.

Tvůrci se rozhodli vypíchnout jen některé konkrétní momenty Formanova života, které jej nejvíce formovaly, zároveň se celou dobu točí okolo pocitu vykořeněnosti a neschopnosti někde zakotvit. Jako by bez ustání utíkal před sebou i před zodpovědností. Hledal místo, kde zakotvit, ale zároveň se bál klidu, nečinnosti a obyčejnosti. Jako by celý jeho život poháněla touha být něčím víc než jen jedním z mnoha, kdo obětoval vlastní sny pro potřeby druhých. Vlastně působí trochu jako sebestředný sobec zastydlý v pubertě, na jeho ambicích je přesto něco snad až zvráceně obdivuhodného. Jde-li o dodržení jednotného tématu, odvádějí tvůrci dobrou práci, s jednotností příběhu je to však trochu horší. Všechno, co se na jevišti objevuje, jsou spíše střípky, navíc střídané v rychlém sledu bez pevnějšího časového ukotvení. Divák sice zhruba ví, co se děje, pokud však není s Formanovými životními cestami blíže obeznámen, může se ztratit.

Scénografie je vcelku jednoduchá. Tvoří ji bílé jeviště s velkým bílým schodištěm v jeho zadní části obloženým bílými kufry. Bílá jako by dominovala všemu, protože její čistota neodvádí pozornost od jevištní akce. Aby však scéna nepůsobila sterilně, je doplněna led panely, na něž se promítají krátké ukázky z Formanových filmů, případně jeho soukromí, které dokreslují děj. Co se kostýmů týče, i u nich je významně využívána bílá barva, která tvoří základ prakticky všech. Muži obvykle mají bílé kalhoty a triko, k nimž mění pouze saka či košile. Ženské kostýmy jsou pestřejší. Tato jednoduchost má nicméně ryze praktický účel, jelikož s výjimkou představitelů Formana hrají všichni více různých postav, tudíž jednoduchý základní kostým jim usnadňuje převleky.

O postavu Formana se dělí dva herci - jeden je v podstatě glosátorem děje a zároveň ztvárňuje dospělého režiséra, druhý jej prezentuje v dětském a adolescentním věku a zároveň se stává připomínkou jeho chlapeckých let ve chvílích, kdy je mu nejhůř. Marek Adamczyk je bodrým všeználkem, který má pocit, že může do všeho mluvit, nechává se okouzlovat krásnými ženami a má v sobě něco klukovského. Všude je ho plno, srší energií a neustále má potměšilý lesk v oku, kterému se prostě nedá říct ne, Nathanael Ruml coby jeho mladší já je energický, nepostrádá nadšení a ani herecky nijak nezaostává. Rozhodně zaujme i Jan Vlas v roli Ivana Passera, který je Formanovým svědomím, hecuje ho a ponouká k akci, neztratí se Matouš Ruml, který je absolutním chameleonem přepínajícím z polohy do polohy. V jednu chvíli je neustále nervním Miroslavem Ondříčkem, který ožije a uvolní se jen v momentě, kdy dostane do ruky kameru, aby se vzápětí proměnil v živelného Itala s excentrickými gesty a kulometnou dikcí. Kristýna Jedličková se skvěle ujímá ženských postav a každé dovede vetknout něco osobitého. Její Jana Brejchová je něžná a křehká, Věra Křesadlová zase úderně rázná a nezávislá. Celý herecký ansámbl nicméně odvádí skvělou práci, působí sehraně a hromadné scény díky tomu mají obrovskou dynamiku ještě podtrženou tanečníky.

Forman je solidní inscenace s dobře zvoleným tématem naroubovaným na osud zajímavé osobnosti a i přes jistou zkratkovitost a klipovitost scénáře se v něm dá vysledovat pevná dějová linka. Tvůrčímu týmu se povedlo vytvořit dynamickou podívanou plnou zajímavých režijních nápadů, která se nese ve svižném tempu a vrcholí závěrečným, velmi působivým číslem. Herecké výkony jsou energické, jednotliví protagonisté dobře naplňují podstatu svých postav a dovedou diváky bavit i dojímat. Forman se jednoduše nese na vlně tvorby, na niž jsme z Kampy zvyklí, nijak z ní nevybočuje, ale rozhodně ani nezapadne.