Mystical Self

Koncept a choreografie: Edivaldo Ernesto
Hudba: Ivan Acher

Premiéra: 18. 9. 2024
Uvádění: Divadlo Komedie

Obsazení
Adam Sojka
Matilde Giacomelli
Léonard Vo Tan
Leo Terris
Lukas Benjamin Lizama Garrido
Dalma Kitley

Délka představení: 1 h

Kdo vlastně jsme, co nás formuje a jak díky tomu reagujeme na životní vzlety a pády? Nejnovější inscenace tanečního souboru Lenka Vagnerová & Company se zaměřuje na otázku identity a vystavuje šestici tanečníku krajním situacím, v nichž si zdánlivě sahají na dno sil ve snaze objevit své vlastní mystické já skryté hluboko pod povrchem.

Koncept celé inscenace připravil mozambický choreograf Edivaldo Ernesto, který každému z tanečníků dopřává jeho vlastní individuální prostor, zároveň však celé skupině umožňuje fungovat jako jeden velký, kompaktní celek. Díky tomu má každý jednotlivec možnost pro osobité pojetí pohybu, které je pro něj jedinečné, ovšem které zároveň nějakým způsobem přelévá do pohybu celého ansámblu. Inscenace začíná jako roztříštěná mozaika, jejíž střepy tanečníci postupně lepí k sobě, aby dali vyniknout vlastní individualitě respektující nadřazenost skupiny.

Úvodní části inscenace jsou silně individuální. Každý z tanečníků se na jeviště nejprve objevuje sám v nějakém pro něj typickém pohybu. Teprve s postupujícím časem se tyto samostatné příběhy začínají proplétat - po dvojicích, trojicích, nakonec v rámci celé skupiny. V některých momentech někdo z tanečníků zaujímá i v rámci davu dominantní postavení, jindy jsou všichni na dokonale stejné úrovni, v dalších případech je to jedinec proti skupině. Jedním z dominantních motivů, který se na scéně opakuje, je boj a soupeření. Ne nutně však musí vždy jít o vzájemné konflikty více individualit. Naopak mnohem častější je zápas jedince se sebou samým a jeho touha porazit vnitřní démony.

Hudba Ivana Achera je velmi výrazná a ve své harmonii podivně disharmonická. Vyvolává řadu silných, ne vždy příjemných emocí. Útočí na smysly, agresivně se zakusuje do uší a stává se pro tanečníky dalším soupeřem, jemuž je nutné se postavit. Silně ovládá kvalitu jejich pohybů, které stojí na kontrastech mezi chaotickými, trhanými, agresivními a promyšlenými, pozvolnými, vláčnými. Tanečníci vedou s hudbou dialog, vzpírají se jí nebo ji následují, často všechno najednou. Velmi působivá je také práce se světlem, která jako by vycházela z šerosvitné tradice barokních mistrů a vždycky odhalovala jenom něco. Dovede jeviště rozštěpit na jednotlivé segmenty, stejně tak ho však dokáže spojit v jeden homogenní celek.

Mystical Self je přesně tím typem inscenace, na kterou je náročné, mnohdy až nepříjemné se dívat, ale která vás přesto dovede dokonale strhnout. Tanečníci odvádějí velmi energický výkon, každý pohyb provádí s precizností, dotahují ho a plynule přechází z jednoho do druhého. Díky tomu před divákem ožívá vizuálně velmi působivá podívaná, která jej zároveň může podnítit k nejrůznějším úvahám. Nezáleží na tom, jestli porozumíte tomu, co se před vámi odehrává, zážitek a prožitek si z divadla odnesete stejně.