Drahý Evane Hansene

Hudba a texty písní: Benj Pasek, Justin Paul
Libreto: Steven Levenson
Český překlad: Zuzana Čtveráčková, Petr Gazdík

Premiéra: 21. 9. 2024
Uvádění: Městské divadlo Brno

Režie: Stanislav Moša

Obsazení
Evan Hansen - Jan Brožek / Marco Salvadori
Heidi Hansen - Alena Antalová
Zoe Murphy - Dagmar Křížová
Connor Murphy - Daniel Rymeš
Cynthia Murphy - Lucie Bergerová
Larry Murphy - Lukáš Janota
Jared Kleinman - Libor Matouoš
Alana Beck - Eliška Hladilová

Délka představení: 3 h

Téma duševního zdraví ve společnosti stále silněji rezonuje, mluví se o něm a znázorňuje se v populární kultuře. Není proto divu, že proniká i na jeviště, a to v nejrůznějších podobách. Drahý Evane Hansene je muzikál, který se ve světě stal naprostým fenoménem, na začátku přitom stál jeden náhodně vyslechnutý příběh, který postavil základ pro možná až trochu absurdní zápletku.

Evan je středoškolák trpící jistou sociální neobratností, interakce s ostatními lidmi jej stresují a vlastně vůbec neví, jak na ně. To se podepisuje na jeho duševním zdraví a sklonu k depresím, které ovlivňují jeho život, přičemž moc nepomáhá ani fakt, že jeho matka je pro samou práci věčně nepřítomná a otec ho opustil ještě jako kluka. Psychiatr tedy Evanovi doporučí, aby si psal dopisy od sebe pro sebe, v nichž shrne, proč bude nadcházející den báječný. Evan to zkusí jenom proto, že nemá jinou možnost, nešťastnou náhodou však vytištěný dopis zapomene v knihovně, kde ho objeví jeho spolužák. Následně se rozjíždí kolotoč událostí, který Evan nečekal, ale který nedokáže nijak zastavit.

Benj Pasek a Justin Paul mají talent na skládání velmi melodických a nesmírně chytlavých písní, které vám budou znít v hlavě ještě dlouho potom, co skončí. I s ohledem na zvolené téma má většina skladeb spíše charakter pomalejších balad, objevují se však i rychlejší, velmi energické kousky. Některé skladby se v různých obměnách vrací a vytváří jednotnou hudební linku podtrhující kompaktnost muzikálu. Texty se povedlo do češtiny převést s obrovskou mírou věrnosti originálu, ovšem s českým vtipem. Zuzana Čtveráčková s Petrem Gazdíkem na nich odvedli vynikající práci, takže jsou velmi zpěvné, ale zároveň nepostrádají i jistou podprahovou komiku a humor. Navíc působí přirozeně, aniž by jakkoliv přicházely o přesah těch původních.

Inscenace je na muzikál poměrně komorní, obsazením i celkovým pojetím. Scénografie je jednoduchá, sestává ze dvou lichoběžníkově se sbíhajících stěn tvořených šatními skříňkami, některé z nichž se dají vysunout a proměnit v náznaky stěn, na zadní prospekt se promítají záběry dokreslující konkrétní prostředí. K tomu napomáhají i jednotlivé kusy nábytku, které se podle potřeby objeví, v zásadě však jde pouze o postel nebo stůl a pár židlí. Působivou podobu mají scény nějak pracující s virtuálním prostředím sociálních sítí a lidskou digitální stopou.

Muzikál klade vysoké nároky zejména na herecké obsazení, jelikož po celou dobu se řeší problematika duševního zdraví. Jedním z hlavních témat navíc zůstává samota uprostřed světa plného lidí, kteří vás víceméně míjejí, přestože by vám měli být blízcí. Řeší se mezilidské vztahy, disfunkční rodiny i nejrůznější obranné mechanismy, které jedinci zaujímají ve snaze cítit, že někam patří a zapadají. V titulní roli Evana Hansena se představuje Marco Salvadori, který dokonale zosobňuje puberťáka trpícího sociální úzkostí. Neustále si pohrává s rukama nebo s oblečením, přehnaně mrká, vyhýbá se přímému očnímu kontaktu, zbytečně se omlouvá... Divák z něj naplno cítí nekomfortnost situaci, v níž se ocitl, i to, jak moc se snaží bojovat sám se sebou. Má navíc příjemnou barvu hlasu a při zpěvu dokáže velmi dobře pracovat s dávkováním emocí. Dagmar Křížová coby Zoe v sobě má značnou dávku pubertální vzdorovitosti. Navenek je to drsňačka, která nikoho nepotřebuje a vystačí si sama, skrývá však něžnou duši, jíž dělá dobře, když se může o někoho opřít a na chvilku polevit v ostražitosti. Poměrně zábavná je postava Alany v podání Elišky Hladilové, která je ukázková šprtka zakládající si na svých vědomostech, která zoufale touží někam patřit. Má otravnou, typicky všeználkovskou dikci, s níž si nedokáže pomoct a musí všechny stále poučovat, má však také velmi citlivé momenty, kdy z ní naplno čiší její osamělost. Před divákem se v podstatě objevuje spektrum různě osamělých hrdinů, kteří všichni prostě jenom touží po troše pochopení, ale přitom nedokážou o svých problémech otevřeně komunikovat.

Brněnské nastudování Drahý Evane Hansene dělá muzikálu čest, jelikož je na velmi vysoké úrovni. Jedná se o vizuálně zajímavé pojetí, které hodně sází na minimalismus a do popředí staví herecké výkony. Ty jsou bez výjimky skvěle zvládnuté, jelikož postavy díky nim získávají nesmírně lidský rozměr a dovedou si diváka získat navzdory nejrůznějším zaškobrtnutím a slabostem. Hudba je velmi melodická a přiměřeně emotivní, české texty se povedly na výbornou, takže baví na poslech a zároveň dovedou předat hlubší poselství. Jedná se o povedenou inscenaci, která otevírá extrémně důležitá témata, ale zůstává divácky velmi přístupnou, takže přes hořkosladké vyznění z ní čiší naděje, že věci se vždycky můžou zlepšit.