Heda Gablerová - naostro

Autor: Nina Segal
Překlad: Markéta Kočí Machačíková

Premiéra: 28. 2. 2025
Uvádění: Činoherní klub

Režie: Jiří Havelka

Obsazení
Heda - Marta Dancingerová
Jorgen - Viktor Zavadil
Tea - Romana Widenková
Ejlert - Jan Grundman
Henrik - Jan Hájek
Berta - Lucie Žáčková

Délka představení: 1 h 45

Jak vlastně funguje zneužívání moci a nenápadná, ale důsledná manipulace na filmovém place? Když jste stárnoucí béčková celebrita, musíte vzít zavděk jakoukoliv prací, která se naskytne. A tak se už ne úplně mladá herečka ocitá kdesi v norské pustině, aby se převtělila v Hedu Gablerovou a naplnila režisérovu přesnou, ale možná lehce nesmyslnou představu.

Britská dramatička Nina Segal se rozhodla původní příběh převyprávět zbrusu novým způsobem, ale zároveň v něm ponechat všechno, co Ibsenovo drama definuje. Vzniká tak příběh řetězení manipulací bez jasného určení, kdo si s kým vlastně hraje, což inscenace Jiřího Havelky ještě umocňuje. Představte si natáčení kdesi v Norsku, které je inspirované Ibsenovou slavnou hrou, pro nějž ale neexistuje žádný scénář a stát se může naprosto cokoliv, jelikož režisér se nebojí hnát své herce až na úplnou hranu toho, co jim je ještě komfortní. Bývalá teenagerovská hvězdička, dneska herečka už lehce za zenitem, která si o sobě ráda hodně myslí, přestože k tomu nemá důvod, sem přijíždí s nemalým očekáváním. Nová role by mohla být její velkou životní šancí, jak se vrátit na výsluní po sérii skandálů, které tak trochu způsobila. Natáčení je ale velmi nestandardní, takže zůstává otázkou, jestli právě tady může získat svou pošramocenou reputaci zpět.

Scénografie velmi efektivně využívá celou šířku jeviště, přičemž bere do hry i jeho malou hloubku a navzdory jí působí vzdušně a prostorně. Vyvolává dojem exteriéru, v němž jsou umístěny dva karavany, dějiště mnoha zásadních dějových zvratů a dramatických situací. Havelka inscenaci obvykle vede v několika herních plánech, takže přestože pozornost je vždy soustředěna na jednu konkrétní situaci, ostatní postavy v mezičase prožívají svá vlastní mikrodramata a nějakým způsobem existují v samostatném vesmíru vlastní existence. Jevištní akce se navzájem nepřekrývají, nýbrž doplňují, zároveň však nenechávají nikoho na pochybách, že postavy jsou jen zřídkakdy těmi, kdo tahá za drátky.

Inscenace má lehký nádech absurdního dramatu, který vychází částečně z textu samotného, částečně pak z jeho jevištního provedení. Dochází totiž k řetězení událostí, které působí velmi směšným dojmem, byť humor je to mnohdy hodně černý. Některé zesměšňované skutečnosti jsou eticky až trochu na hraně, bez ohledu na to, že celá inscenace je pojímána jako výrazná nadsázka. Trochu to působí, jako by si divadelníci chtěli udělat legraci z filmařů, protože není třeba si nalhávat, že mezi těmito dvěma uměleckými druhy neexistuje rivalita.

V hlavní roli Hedy, respektive její představitelky, jež zůstává celou dobu bezejmenná, se představuje Marta Dancingerová. Té se daří skvěle vyvažovat polohu zhýčkané celebrity, která si o sobě hodně myslí, s vnitřně nejistou herečkou pochybující o vlastních schopnostech a nekomfortní v do extrému hnaných situacích. Sváří se v ní smysl pro profesionalitu a co nejlepší herecký výkon s odporem k čemukoliv, co překračuje její komfortní zónu. Svoji vnitřní nejistotu však umně maskuje za vypočítavou provokativnost s níž jde na ruku všemu nečekanému, jen aby si dokázala, že to zvládne. Po celou dobu jako by soupeřila s režisérem Henrikem v podání Jana Hájka, který je dominantním hráčem na filmové šachovnici a s až patologickou fascinací se rýpe ve vnitřním světě svých postav i svých herců. Touží být tím hlavním, kdo šoupe figurkami, proto s ostatními vede psychologickou hru kdo s koho bez jasně vymezených mantinelů a se sporným výsledkem.

Heda Gablerová - naostro je herecky vybroušená inscenace, která nepostrádá vtip, dobré režijní nápady ani poutavou vizuální stránku. Balancuje přesně na hraně mezi zábavnou hravostí a mrazivou bezvýchodností, v mnoha ohledech dokáže pobavit, stejnou měrou však probouzí o poznání temnější a nepříjemnější pocity. Havelkovi se podařilo stvořit na jevišti neotřelou podívanou, která je hereckou příležitostí pro všechny aktéry na jevišti a pro diváky v hledišti potom podnětem k mnoha úvahám nad tím, jak moc manipulativní vlastně může být náš svět.