Dotknout se prázdna

Autor: David Greig podle knihy Joea Simpsona
Překlad: Viktor Janiš

Premiéra: 28. 1. 2026
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Michal Moravec

Obsazení
Joe - Tomáš Dalecký
Simon - Filip František Červenka
Richard - Radek Melša
Sára - Renáta Matějíčková

Délka představení: 1 h 20

Jen dva muži, lano a propast. Divadlo ABC se rozhodlo pustit do lehce netradiční inscenace, která se z velké části odehrává v hledišti a na své protagonisty klade značné fyzické nároky. Příběh dvou horolezců, kteří se rozhodli zdolat do té doby nepokořenou západní stěnu peruánské hory Siula Grande, je inspirován skutečnou událostí.

Joe Simpson a Simon Yates, dva mladíci s vášní pro horolezectví, se domluví na společném podniku v Andách. Chtějí pokořit šestitisícovku Siula Grande, která se na první pohled tváří nenápadně, ale skrývá řadu rizik. Nalehko, beze stanů a jen s tím nejnutnějším, mají na výstup a následný návrat do základního tábora pouhé tři dny, ve kterých je zahrnuta i dostatečná časová rezerva. Bohužel se záhy ukáže, že svah je zrádnější, než prve předpokládali, a dokonce i počasí je proti nim. Když se přidá ještě vážné zranění, šance na úspěšný návrat do civilizace klesají s každou další minutou...

Příběh vychází z vyprávění jednoho z účastníků, Joea Simpsona, který se rozhodl vydat své vzpomínky na riskantní dobrodružství, které je ukázkou mimořádného štěstí i vůle přežít okolnostem navzdory, knižně. Později si tento námět vypůjčil i skotský dramatik David Greig, který jej přetvořil v divadelní hru. Její text má poněkud dokumentární charakter a snad až přehnaně edukuje. Na příkladu jedné konkrétní horolezecké výpravy popisuje historii tohoto sportu i jednotlivé prvky vybavení, jako jsou cepíny či mačky, mnohdy však úplně zbytečně a příliš dopodrobna. I proto se tvůrci rozhodli text proškrtat a podtrhnout jeho příběhovou linii. Některým problémům, jako například zmatení nad tím, jak se události ve finále měly, se sice nevyhnuli, přesto je výsledkem příjemně dynamická inscenace, která dovede diváky udržet v napětí do poslední chvíle.

Scénografie má dvě části. Ta první je umístěna na jevišti, které hraje roli hospody, v níž právě probíhá smuteční kar. Pár stolů, starý jukebox, televizní obrazovky a opona zachycující peruánské Andy, na niž se promítá animace plastičtěji dokreslující, o čem je řeč. Jakmile však dojde na výpravu samotnou, opona je stržena a objevuje se železná konstrukce umístěná v hledišti simulující svah hory, po němž se hrdinové drápou k vrcholu. Tvůrci si hrají i se světlem, jeho intenzitou i barvou, což umocňuje dojem poněkud snového ledového království Svou roli hraje v druhé polovině představení i hlediště samé, jehož sedačky se proměňují v nebezpečné morény a skalní rozsedliny. Pro lepší divácký přehled o dění v prostoru, který není pouhým okem vidět, jsou potom herci vybaveni kamerami, které živě snímají a promítají hereckou akci.

Jednotlivé výkony jsou velmi silné, emotivní a pro aktéry mnohdy i fyzicky náročné. V rolích horolezců zdolávajících velehoru se objevují Tomáš Dalecký jako Joe Simpson a Filip František Červenka coby Simon Yates. Oba dva jsou ve svém pojetí dokonalým ztělesněním mladické nerozvážnosti střetávající se s tvrdou realitou, ta má však pro každého jinou podobu. V případě Daleckého Simpsona se jedná o intenzivní boj o život, v němž vede neustálý spor sám se sebou, přesvědčuje se ke každému dalšímu kroku, chvílemi propadá beznaději, ale přesto se ani na moment nevzdává víry, že nakonec všechno dobře dopadne. U Červenkova Yatese jde o hluboké, niterné výčitky svědomí a sebeobviňování, bezvýchodnou beznaděj, kterou se mu nedaří odfiltrovat, třebaže se snaží. Neméně důležitou úlohu pak hrají Radek Melša a Renáta Matějíčková, protože jejich postavy oba horolezce svým způsobem zrcadlí, stávají se hlasem jejich svědomí a usměrňují je v jejich jednání. Melšův Richard je trochu přechytralý trouba, který chce všude být a všechno zažít, o všem má teoretické znalosti, ale v praxi je úplně k ničemu. Jeho nekonečný entuziasmus a neschopnost naladit se na náladu dané situace všem lezou na nervy, jeho se však ani v nejmenším nedotýkají. Sára Renáty Matějíčkové je rozzlobená mladá žena, která zastupuje racionalitu mezi bandou snílků bez kousku zodpovědnosti. Je tou, kdo dovede vždycky vzít rozum do hrsti a projevit své rozhořčení či přímo opovržení vůči tomu, co považuje za nerozumné hazardování se životem. Mezi celou čtveřicí vládne perfektní souhra a skvělá chemie, dobře na sebe reagují a perfektně se doplňují, takže představení je naprostým hereckým koncertem.

Dotknout se prázdna je odvážným počinem a mírnou sázkou na nejistotu, která však tvůrcům vyšla. Ano, text má bezpochyby své slabiny, přesto jej tvůrci dovedli vytěžit na maximum a proměnit v nesmírně poutavou podívanou s výjimečnou atmosférou a skvělými hereckými výkony, která je naprosto strhující. Rozhodně se jedná o podívanou, již byste si neměli nechat ujít.