Vypadá to, že konečně naplno odstartovalo jaro, i když duben dával za pravdu svému jménu vskutku aprílovým počasím. Chvilku bylo teplo, chvilku zima, snad jen sněhu jsme se naštěstí nedočkali (i když i to je sporné, protože někde na horách nějaké ty vánice zuřily). A navzdory všemu se mi čtenářsky úplně nedařilo.
Na začátek dubna nám letos připadly Velikonoce, které jsem pochopitelně využila k cestování. Oproti předchozím letům jsem ale zůstala doma v ČR a s kamarády jsme si pronajali chatu kousek od Třeboně. Počasí sice bylo jako na houpačce, ale zvládli jsme si užít město i výlety do přírody, grilovat i trávit čas u deskovek a společenských her. Byl to ideální čas trochu vypnout hlavu a odložit telefon. Naopak na konci měsíce jsem si prodloužila víkend výletem do Birminghamu a jeho nejbližšího okolí. Letenky nestály moc a já usoudila, že Anglii skoro neznám, tudíž je nejvyšší čas to změnit. V letošním roce mám v plánu ještě výlet do Skotska, ale na ten dojde až v létě. Teď jsem tedy prozkoumala někdejší uhelný region a neskutečně si to užila. A pro vás samozřejmě mám video i článek s nějakými těmi typy.
Zúčastnila jsem se taky dvou knižních akcí. Ta první byl druhý ročník YA čtu conu, který se opět konal v prostorech bývalého kláštera Gabriel Loci. Oproti loňsku přibyly stánky tvůrců i nějaké to občerstvení, na programu byly tematicky zajímavé besedy a opět panovala příjemná, přátelská atmosféra. Vždycky je sice co vylepšovat, ale myslím, že tenhle festival má zatím solidně našlápnuto k úspěchu. Druhou akcí byla Literární terapie. Poprvé jsem se jí účastnila začátkem března a moc si ji užila, takže jsem i tentokrát chtěla ulovit lístek a zadařilo se. Tématem byla tentokrát nejen britská klasika a překlad, čímž se mi pořad extrémně trefil do noty.
Setkání knižních klubů Přečteno a Načteno jsem tentokrát nezvládla, protože se shodou okolností konaly ve stejný den a ještě v čase, kdy mám divadelní zkoušky. Mám ale v plánu zkouknout je aspoň ze záznamu.
Pojďme do divadla. Začíná jaro, což znamená, že mých návštěv v divadle ubývá. Není čas, není chuť. Zašla jsem ale aspoň na dvě představení v rámci festivalu Nová komedie. Napřed na Hej, pookie!, což je slovenská inscenace o tom, jak správně mluvit s vašimi teenagery. Podle anotace to znělo hodně jinak, než co jsme nakonec dostali, ale vyloženě špatné to nebylo. Druhým představením bylo ostravské Agnetha volá S.O.S. o skupině ABBA. Tohle mě zajímalo už jen proto, že mám ráda ostravské divadlo, a vlastně jsem si to užila, i když to mělo své rezervy. A pak jsem viděla ještě jedno amatérské představení, a sice Veselohru na mostě od Klicpery. Tuhle hru si pamatuju ještě z dob studií a je to vlastně strašná pitomost, ale na večerní hodinkové zabavení ideální.
Oproti tomu filmů a seriálů jsem tentokrát zvládla poměrně dost, až mě to samotnou překvapilo. :D V rámci movie clubu jsme vyrazili do kina na Spasitele, což bylo neskutečně kouzelné, přesně takové to feel good sci-fi, na které chcete koukat. Společně jsme koukali ještě na Babel, což bylo vlastně zajímavé a dobře natočené, ale neohromilo mě to. Posledním filmem pro letošní měsíc byl Side Effects, který mě velmi příjemně překvapil. Sice jsem odhadla, o co tam asi půjde, ale i tak si film užila. Pokud jde o seriály, nemohl mě minout The Other Bennet Sister, což je v podstatě příběh Mary Bennetové z Pýchy a předsudku. Bylo to milé, vtipné, romantické... Přesně v duchu Jane Austenové, ač to není podle jejího románu, ale moderního spinoffu. A když už jsem byla v těch historických romancích, pustila jsem si taky Seeking Persephone, což bylo vlastně moc fajn a určitě mám v plánu pustit se výhledově do knížky. Výjimečně došlo taky na jeden dokument, a sice Šťastně až navěky, jelikož jsem zkraje roku četla knihu a byla zvědavá, jak vypadá její filmová verze. Na rovinu, bylo to dost depresivní.
A teď už pojďme na čtení. Nebyla to žádná hitparáda, přečetla jsem šest knih, z toho jeden posudek. Ty jarní měsíce jsou pro mě ale, pokud jde o čtení, trochu prokleté, takže asi ani nejsem překvapená. Nejvíc jsem se zasekla na Keroaucovi a jeho Na cestě, což byla kniha na čtenářský klub Načteno. S autorem jsme se jednoduše nepotkali, a i když dovedu pochopit, proč je právě tahle kniha tak slavná, úplně nemám potřebu se k ní někdy v budoucnu vracet. Další knihou na bookclub byl Atlas mraků. To byl pro mě rereading, jelikož jsem knihu četla už kdysi dávno, když šel do kin film. Tentokrát jsem zvolila audiopodobu a můžu jenom konstatovat, že to bylo naprosto skvělé. Rozhodně doporučuju, ať už ke čtení nebo k poslechu. Potom přišly na řadu dva historické romány. Učedník odehrávající se v Seville někdy v 17. století mapující osudy sirotka a zlodějíčka, který "přišel ke štěstí". Nebylo to špatné, ale zároveň mi tam něco málo chybělo. Druhý historický kousek byl třetí díl Šikmého kostela. Původně jsem si tuhle knihu vylosovala už na březen, ale protože je vážně objemná, nestihla jsem ji dočíst. Padla tedy až v dubnu a byla naprosto fantastická. No a závěr měsíce patřil románu Přestávka skončila, tedy dubnové knize čtenářského klubu Přečteno. Jedná se o lehce satirický příběh z univerzitního prostředí, který si mě získal a užila jsem si každou jeho stránku.
A tradičně tady pro vás mám i video, takže můžete klidně mrknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat