Je za námi další měsíc a konec roku se blíží mílovými kroky. Ani se nechce věřit, že za pár týdnů tu máme Vánoce, takže je nejvyšší čas začít vymýšlet vhodné dárky a péct cukroví. A v tom všem si třeba i najít čas na čtení.
Říjen patřil k měsícům, kdy se toho pracovně tradičně nahrnulo až moc. To ale neznamená, že bych si neužila i nějaké to volno. Vedle tradičních procházek po Praze jsem tentokrát vyrazila na výlet do Ostravy. Primárním cílem bylo divadlo, ale když už jsem ve městě byla, využila jsem toho k návštěvě historického centra i areálu Dolních Vítkovic, který za vidění rozhodně stojí. Někdy v budoucnu, až se sem vrátím, budu objevovat dál, protože pořád ještě zbývá spousta míst, která jsem tady neviděla.
Zúčastnila jsem se taky svých prvních dvou běžeckých závodů. Ten první byl noční orientační běh v Krčském lese, což byla primárně zábava, druhý potom pětikilometrový okruh na Ladronce. Obojí jsem si užila a rozhodně se do budoucna zase na něco podobného vypravím. Na půlmaraton zatím sice rozhodně natrénováno nemám, ale co není, může být.
Co se dalších akcí týká, vyrazila jsem na poslední besedu Neplecha ukončena, jelikož tenhle podcast je moje srdcová záležitost a mrzí mě, že končí. Harry Potter jednoduše je a vždycky bude moje dětství a tím pádem celoživotní láska. A když už mluvíme o těch knížkách, nemohla jsem si nechat ujít ani besedu a autogramiádu V. E. Schwab, která dorazila do Prahy. Prostor Knih Dobrovský na Masaryčce je sice pro podobné akce absolutně nevhodný, ale beseda sama byla skvělá.
Teď trocha kultury. Říjen v tomhle ohledu patřil k těm slabším měsícům. V první půlce jsme jedno představení odehráli, ale s dalším hraním si teď dáváme pauzu, protože napřed potřebujeme dozkoušet nové inscenace. Snad po Novém roce. Pojďme se přesunout k tomu, co jsem viděla. V Rokoku byla premiéra novinky Farinelli a král, která je navzdory barokní stylizaci velmi aktuální a za vidění rozhodně stojí. Na konci měsíce pak proběhl už zmiňovaný výlet do Ostravy, kam jsem vyrážela primárně na Elisabeth, která byla naprosto skvostná a rozhodně si ji potřebuju zopakovat, přestože je to trochu z ruky. Říjnový státní svátek jsem taky strávila v divadle, pro změnu na Vinohradech, kam jsem zašla na Velkého Gatsbyho. I tahle inscenace byla vynikající, takže můžu s klidem říct, že po divadelní stránce se říjen vydařil.
Pokud jde o filmy, to žádný zvláštní zázrak nebyl. Poslední dobou nemám moc volných večerů, kdy bych si mohla cokoliv pouštět, a pokud už náhodou ano, pak většinou sáhnu po nějakém výmazu mozku, protože jednoduše nechci po celém dni přemýšlet. V říjnu jsem si tím pádem pustila jenom Red, White and Royal Blue, protože tenhle film mi vždycky zaručeně zvedne náladu, a potom Camp Rock a Camp Rock 2, což byla krásná nostalgie z dob mého dospívání. Je neskutečné, jak stará už tahle dvojice filmů vlastně je.
A teď pojďme ke knihám. Celkem jsem jich zvládla devět, přičemž dobrá polovina z nich byly docela úctyhodné bichličky. Začátek měsíce patřil posudku, který mě ve výsledku dost bavil a k vydání jsem ho doporučila. A pak už se mohlo jít na knížky, které jsem si vybrala sama. Začala jsem Abby Jimenez a jejím románem Jenom kamarádi, jelikož autorka sklízí nadšené recenze, a já nemůžu než souhlasit. Bylo to romantické, s přesahem, prostě fajn. V rámci čtenářské výzvy jsem sáhla po románu Jídla s chutí vzpomínek, což byla taková mile hřejivá jednorázovka. V rámci bookclubu jsme tentokrát četli Jak je důležité míti Filipa, který patří k mým oblíbeným hrám, takže jsem si to pochopitelně užila. Povedlo se mi taky konečně dočíst Murtagha, kterého jsem začala v dubnu a nějak nebyla schopná se jím prolouskat. Ve výsledku to nebylo zlé, ale mělo to své rezervy. Nemohla jsem si nechat ujít novinku Evy a Kláry Pospíšilových Klukovina, která byla naprosto fantastická a můžu ji jenom doporučit. Došlo i na další díl Romantických útěků, už desátý v pořadí. Vinice ve Francii má skvěle zvládnutou atmosféru, ani nemluvě o tom, že zachycuje můj milovaný francouzský venkov. Další žhavá novinka, která se mi dostala do rukou, jsou Medúzy od Jakuba Stanjury a i tady můžu knihu jenom doporučit, protože zase velmi dobře zpracovává vcelku tabuizované téma. Jako poslední jsem zvládla přečíst Pád z reality, což je žánrový pelmel, který by si zasloužil pečlivější redakci a korekturu, jinak to ale rozhodně nebylo špatné čtení.
A kdybyste chtěli o knížkách něco slyšet i v audiopodobě, klasicky pro vás mám video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat