Červenec se pro mě nesl víceméně v duchu relaxace. Sice jsem pracovala, ale jenom velmi nárazově, protože divadelní prázdniny naštěstí nevyžadují nějak vysokou aktivitu. Vzhledem k náročnému konci sezóny díky bohu za to. Většina mých cestovatelských plánů se tentokrát soustředila do srpna, takže většinu měsíce jsem strávila v Praze.
Hned zkraje měsíce mě čekala rodinná dovolená v Německu. Už v únoru jsme totiž dali taťkovi k narozeninám návštěvu dvou velkých technických muzeí v Sinsheimu a Speyeru, takže teď byl čas náš plán uskutečnit. Obě muzea jsou dost rozsáhlá, takže si na ně rozhodně vyhraďte dost času. Nechcete-li být přehlcení, nejlepší variantou je jedno denně. Za návštěvu ale zdejší sbírky rozhodně stojí. Pokud chcete malou ochutnávku, mám pro vás tradičně video a článek.
Další cestovatelské plány se odehrály na samém sklonku měsíce, ale jelikož jde o delší dovolenou zasahující hlavně do srpna, popovídáme si o nich příště. Jinak jsem moc akční nebyla. Zvládla jsem s kamarády výlet do Klánovického lesa, což byla velmi odpočinková procházka, a spolu s Glam & Pages oslavila jejich druhé narozeniny. A došlo taky na videoherní speciál pubkvízu nebo společnou grilovačku s kamarády.
Přestože je léto, dopřála jsem si trochu divadla. Přece jenom teplé letní večery přímo svádí k nějaké té open air produkci. Vyrazila jsem tedy na Klan Baťa na Kampu, což bylo moc fajn. Je to dobře udělaná inscenace s vynikajícími hereckými výkony. A nemohla jsem si nechat ujít ani letošní premiéru Letních shakespearovských slavností, což je Komedie omylů. Tvůrci ji pojali hodně jako frašku, což byl ostatně i Shakespearův záměr, takže je to velmi nenáročné a pro zasmání. Má to svoje limity, ale když nebudu zbytečně šťouravá, pobavíte se dobře.
S filmy to bylo v červenci slabší. Jenom v rámci movie clubu jsem mrkla na Město bohů, což je hodně drsný příběh z Brazílie, který není úplně pro slabší povahy. Popravdě, dobrovolně bych si ho asi nepustila. Z jakési nostalgie jsem se pak rozhodla pustit si Vyprávěj a za červenec zvládla hned dvě série. Vlastně je to přesně ten typ seriálu, u kterého příjemně vypnete, protože je, přes všechny své nedostatky, jednoduše hřejivý.
A teď už pojďme na čtení. Nakonec jsem zvládla 12 kousků, z toho dva posudky. Měsíc jsem zahájila románem Výpověď, což je romantika z New Yorku, která vlastně vůbec nedává smysl, ale přinejmenším se dobře čte. Následoval thriller Pomocnice, který mě moc ničím nepřekvapil, ale rozhodně mě dovedl pohltit. Pustila jsem se také do druhého dílu Řady nešťastných příhod s názvem Temné terárium, který mě bavil asi víc než ten první, i když mladší čtenáři ho zaručeně ocení víc. Dočetla jsem červnovou losovačku Až uvidíš moře, což bylo velmi dobré čtení a nechápu, proč jsem autorku odkládala tak dlouho. Pustila jsem se taky do dvou recenzních výtisků. Napřed to byl Eli, což je vlastně dost drsný příběh o prožívání traumatu, následně Onesto o muži, který svůj životní příběh píše horám. Obojí za přečtení rozhodně stojí. Zkusila jsem i další thriller Poznámky k popravě, který má extrémně zajímavý nápad, ale provedením mě úplně neoslnil. Vzhledem k tomu, že jsem viděla představení, chtěla jsem si přečíst i předlohu a sáhla po Shakespearově Komedii omylů, což je v první řadě sranda a typický Shakespeare, jak ho máme rádi. V rámci čtenářského klubu Světa knihy byla tentokrát na řadě Mořská Eva, kterou jsem si poslechla jako audioknihu. Rozhodně je to dobře napsané, jenom trochu ploché. Poslední knihou měsíce pak byla romantika Políbit tu správnou nevěstu, která se dobře četla, ale v něčem připomínala telenovelu a některá témata mi tam vadila.
A tradičně o všech knížkách mluvím i ve videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat