Skoro půlku srpna jsem strávila na cestách, takže jsem čekala, že ke čtení se moc nedostanu. Nakonec jsem ale překvapila sama sebe, protože jsem zvládla nebývalé množství knih a hodně četla i během dovolené. Tak to vezměme popořádku.
Letos jsem neměla nijak divoké léto, co se cestování týče, protože jsem plánovala jenom jednu delší dovolenou, a to do Skotska. Po nějaké době to ale byla relativně dlouhá dovolená o samotě. A nebudu lhát, už jsem ji vážně potřebovala. Není nad to občas nechat všechny lidi za sebou a prostě si jenom užívat sama sebe. A ještě lepší je to podniknout na nějaké pěkné dálkové trase. Letos jsem se rozhodla vyrazit na West Highland Way, kterou jsem zdolala za šest dní. Pokud by vás zajímaly nějaké praktické tipy, mám pro vás článek, a samozřejmě i video s trochou té pravé skotské atmosféry. Jako odměnu za turistiku jsem si pak naordinovala několik dní v Edinburghu, který jsem si okamžitě zamilovala a stal se pro mě městem, kam se budu muset výhledově vrátit. I v tomhle případě pro vás mám nějaká doporučení v článku a video.
Druhá polovina srpna už se nesla v klidnějším duchu. Zašla jsem s kamarády na speciál pub kvízu k Harrymu Potterovi a nemohla jsem chybět na několika knižních akcích. Konala se další Literární terapie a taky setkání literárních klubů Přečteno a Načteno. Jinak jsem trávila čas procházkami po Praze, zajela k našim a užívala si léto, přestože počasí bylo hodně jako na houpačce.
Pojďme mrknout na divadlo. Vzhledem k divadelním prázdninám jsem dala jenom jeden open air, který vlastně ani open air nebyl. Respektive. Mělo se hrát v grotě v Grébovce, ale kvůli deštivému a větrnému počasí bylo představení přesunuto dovnitř. Běh života jsem tedy viděla v trochu polních podmínkách, ale i tak to bylo fajn. V Edinburghu jsem si nicméně užila divadelní festival Fringe, který probíhal v ulicích i řadě podniků. Co se pouličních umělců týče, viděla jsem toho hromadu, pokud jde o konkrétní představení, napřed jsem zavítala na Flop, což byla de facto muzikálová one man show s nejlepšími písničkami z těch nejhorších muzikálů, a bylo to geniální. Neuvěřitelně jsem se pobavila. Druhé představení byl spíš průšvih. Jednalo se o muzikál Escape Room, a přestože chápu, že jde o amatérskou produkci, bylo to amatérské možná až trochu moc. Příběh moc nedával smysl a nazvučení za moc nestálo, což je u hudebního kusu vždycky problém. Poslední, co jsem v rámci festivalu navštívila, byl muzikál Dear Evan Hansen, který byl skvělý po všech stránkách.
Pokud jde o film a televizi, moc jsem toho neviděla. I když, jak se to vezme. Zvládla jsem celou druhou a třetí řadu Vyprávěj, takže si dál užívám tu nostalgii, a taky druhou sérii Srdcerváčů, jelikož ještě než si pustím závěrečný film, chci si dát rewatching seriálu.
A teď už pojďme na čtení. Vlastně jsem překvapila sama sebe, jelikož na dovolených, zvlášť těch aktivních, zas až tolik nečtu, ale tentokrát jsem zvládla celých pět kousků a dalších pět jsem pak přidala po návratu domů. Jako první jsem si poslechla nejnovější rozhovor Martina Moravce s Helenou Sovákovou. Bylo to tradičně skvělé a navíc mi díky tomu krásně ubíhala cesta na WHW. Potom došlo na Hemingwaye a jeho knihy Fiesta a Stařec a moře, protože jsem je nestihla v červenci. Po dočtení se z nich moje oblíbené knihy nestanou, ale nebylo to vůbec zlé. V rámci losovačky jsem si tentokrát vytáhla Dotek temnoty, což byla příjemná oddechovka, která mě bavila. Zvládla jsem taky třetí díl Řady nešťastných příhod s názvem Široké okno a opět si ho užila na maximum. Rozhodla jsem se pustit do Generation Friends, abych se dozvěděla něco nového o tomhle ikonickém seriálu, a byť to moc obohacující nebylo, dobře se to četlo. Atmosféru Benátek jsem mohla naplno prožít díky knize Láska bez masek, která byla mile odpočinková a s překvapivě rozumnými hrdiny. V rámci Načtena byl tentokrát Kafkův Proces, který mě překvapivě hodně bavil, protože autorova absurdita je mi vlastně strašně blízká. Jednohubkou na jeden večer byla Letní válka, která navzdory rozsahu pokrývá docela dost témat. K létu patří i nějaká ta odpočinková romantika, tudíž jsem sáhla po knize z hudebního prostředí Melodie mezi námi, což bylo milé a nenáročné. Závěr měsíce pak patřil autofikčnímu příběhu Marcialovo tajemství, v němž autor popisuje pátrání po tajemstvích svého otce.
Klasicky se můžete prokliknout na recenze a mám pro vás i tradiční video.
Žádné komentáře:
Okomentovat