A je to zase tady. Přišel poslední den roku a s ním i poslední letošní článek na blog. A jak už bývá milou tradicí, je to ideální čas trochu bilancovat. Říct si, co se mi během těch 365 dnů povedlo, co třeba úplně nevyšlo a kam jsem se vlastně posunula. Nebudu předstírat, že vedu zrovna dobrodružný a akční život, ale přesto se těch zážitků nahromadilo poměrně hodně. Takže proč si trochu nezavzpomínat a nostalgicky se nevrátit v čase. :)
Tak tedy, co všechno letošní rok přinesl? Spoustu změn, spoustu cestování, spoustu zábavy. Někdy to bylo náročné, často mě to stálo hodně sil, ale ve výsledku jsem si nakonec se vším nějak poradila. A protože když se člověk nepochválí sám, neudělá to nikdo, musím se trochu pochlubit, jaký pro mě ten rok 2018 vlastně byl.
- Už definitivně jsem dokončila školu, protože jsem odstátnicovala i na DAMU. Takže se teď můžu pyšnit hned dvěma vysokoškolskými tituly. :)
- Přeložila jsem svou první divadelní hru z francouzštiny a navíc budu mít možnost svůj překlad vidět na jevišti. V únoru má totiž premiéru.
- Napsala jsem několik příspěvků do radia, které se vysílaly.
- Pochopitelně jsem taky cestovala. Začátkem května jsme si se ségrou sbalily kufry a užily si prodloužený víkend v Benátkách. A něco málo jsem tam pro vás i natočila.
- V létě mě čekala další zahraniční cesta. Tentokrát s celou rodinou na sever Francie. Během deseti dnů jsme procestovali část Bretagne a Normandie. I tam jsem točila.
- Na podzim přišel čas objevovat krásy naší republiky, takže v září jsem zavítala do Tábora a o měsíc později do Harrachova.
- A ještě jeden výlet za hranice jsem si užila zkraje prosince. Já a ségra jsme totiž vyrazily do mrazivých adventních Drážďan. Prohlédnout si město i vychutnat atmosféru zdejších trhů.
Pokud jde o knížky, byl to pro mě poměrně plodný rok. Zvládla jsem se prolouskat víc než stovkou knížek. Něco z toho ještě pořád byla povinná četba, ale naprostou většinu jsem si vybrala sama, protože jsem chtěla. Nemůžu říct, že by většina knih, které se mi dostaly do rukou byla nějaká bomba, spíše naopak. Dost jsem bojovala s ohromným množstvím velice průměrných knih, které jsem sice přečetla, ale vlastně ve mně nic nezanechaly. I přes tato drobná úskalí se však našly i kousky, které se mi zapsaly do srdce a k nimž se určitě zase ráda vrátím.
- Na úvod taková malá statistika. Podle Goodreads jsem letos zvládla 114 knih a 41 676 stránek, což je průměrně 365 stran na knihu. Nejtenčí byla Past na myši od Agathy Christie, nejtlustší Harry Potter a Fénixův řád.
- Už třetím rokem pokračuju se čtením rozsáhlé rodinné ságy Dynastie Morlandů. Letos jsem se dostala k 23. dílu, takže už mi jich chybí jen 12. Uvidíme, jestli se mi zadaří sérii v roce 2019 dočíst.
- Po pěti letech jsem se zase vrátila k sérii o Harrym Potterovi. Plánovala jsem sice všech sedm dílů dočíst do Vánoc, ale nakonec to úplně nevyšlo. Tak jsem si dopřála aspoň re-reading prvních pěti a šestý se sedmým na mě čekají po svátcích.
- Hned zkraje roku se mi do ruky dostal román Osvětimská knihovnice, který se stal asi nejlepší knihou s tématem holocaustu, kterou jsem četla. Autor používá poměrně suchý, skoro reportážní styl, ale o to působivější jeho vyprávění je.
- Na jaře jsem rovněž přečetla útlou knížečku Madisonské mosty. Příběh je prostinký a děj takřka žádný, ale přesto se jedná o nesmírně emotivní čtení, které dokáže čtenáře pohltit.
- Přečetla jsem rovněž druhou knihu své oblíbené Celeste Ng s názvem Ohníčky všude kolem. A ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Román je opět společenskou kritikou "amerického snu" a po dočtení vyvolává ve čtenáři spoustu otázek.
- Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů zaujme už svým dlouhým názvem a stejně tak příběhem. Je to trochu jiný pohled na druhou světovou válku, který je vyprávěný prostřednictvím dopisů a přenese na vás poklidnou atmosféru konce 40. let.
- Velmi příjemným překvapením pro mě byla také kniha Ready Player One. Sci-fi normálně moc nečtu, ale tady jsem udělala výjimku. Vlastně se ani o klasické sci-fi nejedná, spíš o hold popkultuře sedmdesátých let. A je to neskutečně propracovaný, dobře fungující svět.
- Abych neměla těch válečných románů dost, sáhla jsem také po knize Mandolína kapitána Corelliho, což už je tak trochu klasika a další neotřelý pohled na druhou světovou válku.
- Trochu mimo mou věkovou kategorii byl román Nikdyuš, který je sice primárně určen mladším dětem, ale zaujme i ty starší. Kouzelný svět Nikdyuše totiž nabízí mnoho fascinujících tajemství, která stojí za to odhalit.
A jak to bude vypadat v roce 2019? No, uvidíme. Určitě zase budu cestovat, číst, chodit do divadla... Tak se nechme překvapit, co všechno s sebou ten nový rok přinese. Všechno nejlepší do roku 2019!
Žádné komentáře:
Okomentovat