Únor se nesl v duchu únavné stejnosti, která ho nijak neodlišovala od předchozích měsíců. Stát fungoval pořád v tom samém lockdownu, který je sice zjevně úplně k ničemu, ale vláda od něj přesto odmítá ustoupit. O protiústavním vyhlašování nouzového stavu ani nemluvě. Naši čelní představitelé očividně mají pocit, že si můžou dovolit všechno a bude jim to procházet. Jako takhle... zatím asi bude. Ale je to jen otázka času. Všichni lidé už totiž mají současné situace a zejména vládni neschopnosti plné zuby. Teď jen musíme doufat, že do voleb na to nezapomenou.
Po dlouhé době jsme si v únoru i v Praze vychutnali bílou zimu. Napadlo několik čísel sněhu, který se udržel něco přes týden. První den to sice pochopitelně způsobilo kalamitu, protože silničáři sice znají předpověď, ale stejně jsou pokaždé šokovaní, když v zimě náhodou nasněží. Ranní cesta do práce tak byla trochu krušná, ale sníh sám o sobě jsem si užila. Člověk měl aspoň možnost při procházkách parkem obdivovat krajinu z úplně jiné perspektivy. A dokonce i velkoměsto působilo pod sněhovým nánosem tak nějak klidněji.
Nulové kulturní vyžití mě opět vehnalo do náruče streamovacích společností. Připouštím ovšem, že objevit nějaký zajímavý film či seriál je pro mě čím dál náročnější. V únoru jsem každopádně na Netflixu zkoukla dokument Hotel Cecil, který byl víc než zajímavý, a na HBO jsem objevila Čas čarodějnic. Zatím mám za sebou první sérii, ovšem před druhou bych se ráda pustila do knížek. Tak uvidíme, kdy na ně dojde řada.
Pokud jde o čtení, zvládla jsem celkem deset knížek, respektive pro vás devět, o jedné z nich nesmím mluvit, protože to byl zatím nevydaný rukopis na posudek. K vydání jsem ho doporučila, ale jestli nakonec vyjde, nedokážu říct. A teď k těm knihám, o kterých mluvit můžu. Měsíc jsem zahájila tím nejlepším možným způsobem - románem Šikmý kostel 2 od Karin Lednické. Následoval těžký průšvih v podobě Skutečné události od Emila Hakla. Existence téhle knihy je pro mě záhadou, protože v jejích pseudointelektuálních plcích jsem nenašla nic, co by mě mělo zaujmout. Náladu jsem si ale zlepšila u knihy Mezi dvěma Kimy, která velmi zajímavě popisuje život v Severní Koreji. Pod vlivem skvělého seriálu na Netflixu jsem si přečetla The Queen's Gambit a můžu říct, že to vlastně bylo velmi příjemné čtení, které rychle plynulo a zároveň čtenáři něco předalo. Následovala Zlodějská přísaha, protože jsem chtěla konečně dočíst sérii. I do téhle knihy jsem se zamilovala a Mary E. Pearsonová potvrdila své místo mojí oblíbené autory. Vzala jsem si taky jednu ryzí oddechovku, dětskou knihu Amálie Zubatá a Příšerný ples, která je na jednu stranu neskutečně bizarní, ale na druhou právě tím úžasně komická. Na vážnější notu jsem se vrátila skvělým románem Jakuby Katalpy Němci, který mě dostal zejména svým závěrem. Naopak dost velký průšvih byl román Najdi Rebeccu, na kterém jen obtížně hledám cokoliv, co by se dalo ocenit. Překvapením měsíce pro mě byla Karamelová džungle od Terezy Salte, která se ke mně asi dostala v té správné době, protože mi dodala přesně tu motivaci, kterou jsem potřebovala.
Pokud byste o některé knize chtěli vědět víc, můžete si rozkliknout recenzi nebo se mrknout na video. A já jsem už teď zvědavá, jaké knížky mě čekají v březnu. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat