Bretaň, magický kraj, kde se stále ještě pohybují víly a skřítci, kde kouzla neztratila svou moc a kde nejeden umělec našel svou inspiraci. Daleko od okolního světa stojí osamocený maják a domek jeho strážce a oba dva dohlíží na nekonečné, ocelově šedé moře. Marie Lamballe si jako kulisy svého romantického příběhu zvolila divoké a zrádné francouzské pobřeží, výběr prostředí je však bohužel to jediné, co se dá na jejím románu pochválit.
Představte si, že ve vztahy ani lásku nevěříte, ale chcete lidem zabránit, aby do vás ryli. Becca z principu nerandí, odmítá si totiž nechat zlomit srdce a lásku jí stačí prožívat prostřednictvím milostných románů. Když je ale kvůli svému názoru na vztahy konfrontována svou bývalou kamarádkou, rozhodne se narychlo si nějakého kluka vymyslet. A její spolužák Brett jí ochotně přispěchá na pomoc. Becca se zčistajasna ocitá ve falešném vztahu a bude muset vymyslet, jak si s tím poradit.
Únor se nesl v duchu únavné stejnosti, která ho nijak neodlišovala od předchozích měsíců. Stát fungoval pořád v tom samém lockdownu, který je sice zjevně úplně k ničemu, ale vláda od něj přesto odmítá ustoupit. O protiústavním vyhlašování nouzového stavu ani nemluvě. Naši čelní představitelé očividně mají pocit, že si můžou dovolit všechno a bude jim to procházet. Jako takhle... zatím asi bude. Ale je to jen otázka času. Všichni lidé už totiž mají současné situace a zejména vládni neschopnosti plné zuby. Teď jen musíme doufat, že do voleb na to nezapomenou.
Blogerské knihy se těší značné popularitě mezi nakladateli i čtenáři, jen málokterý kousek ale za přečtení skutečně stojí. Tereza Salte známá internetovému světu taky jako TerezaInOslo svou spisovatelskou kariéru zahájila knihou Šlehačková oblaka. Tehdy šlo o až přehnaně poetickou a obláčkově naivní deníčkovou zpověď mladé holky plné ideálů. Druhá próza s názvem Karamelová džungle na předchozí text navazuje, protože začíná tam, kde Oblaka skončila. Je to ale úplně jiná kniha.
Co všechno byste dokázali obětovat pro lásku? Drželi byste se při zemi, nebo byste nabídli klidně i vlastní život? Christopher a Rebecca žijí v komplikované době, která se promítá i do jejich vztahu. On je Němec, ona Židovka a kolem zuří druhá světová válka. Může být nějaký milostný vztah ještě komplikovanější?
Setkali jsme se s tím už všichni. Tedy, aspoň my, co rádi čteme. Ten nevěřícný pohled, který následuje poté, co na otázku vztahující se k našim koníčkům odpovíme čtení. Jako by to, že máme rádi knížky a baví nás trávit čas v jejich společnosti, bylo něco divného, za co bychom se měli omlouvat nebo stydět. Nebo si přinejmenším připadat divně, protože čtení se přece nedá považovat za adekvátní způsob trávení času. Vždyť koho by mohlo bavit hodiny nehnutě sedět a zírat na písmenka?
Rodinné příběhy mohou být velmi překvapivé a skrývat v sobě nečekaná odhalení. Někdy nás zaskočí pravda o lidech, které jsme považovali za nejbližší, a jen těžko ji skousáváme, jindy jim jejich chování či jednání nedokážeme odpustit vůbec. Jenže každá mince má dvě strany a stejně tak pravda může být pro různé lidi různá. Jakuba Katalpa ve svém románu Němci na příkladu intimního rodinného dramatu ukazuje, jak obtížné je dostat se k objektivní skutečnosti, když jediné, co máme k dispozici, jsou subjektivní vzpomínky.
Kazi a Jase si toho společně prožili docela dost. Od nenávisti přes účelové příměří až k lásce. Kazi nepatří k těm, kdo se jen tak zamiluje, a ani Jase nedává své srdce lacino. Zdá se však, že se konečně dokázali shodnout na vzájemných citech a díky vendské královně mají i našlápnuto k velmi slibné budoucnosti. Nebo ne?
Šachy mnozí z nás považují za nejnudnější hru na světě. Má totiž poměrně přísná pravidla, která stojí čas a úsilí si osvojit, a navíc vyžaduje od hráčů schopnost strategického myšlení, plánování a značnou porci imaginace. Je to specifický svět sám pro sebe, do něhož zapadají jenom specifičtí a vlastně trochu divní lidé. A přesto dokázal Walter Tevis z tohoto osobitého prostředí vykřesat velmi vzrušující čtení.
O Severní Koreji jsme všichni slyšeli aspoň něco. Vlastně jde o stát, který nás svým způsobem všechny fascinuje, a to zejména svou absolutní uzavřeností před okolním světem. Navštívit ho se povede jen nemnohým, a i pokud se vám to náhodou poštěstí, stejně nemáte jistotu, že vidíte pravdivý obraz. Vládnoucí režim se totiž postará o to, aby vám ukázal jen pěkné a chvályhodné věci. Nina Špitálníková ve své knize poodkrývá skutečnou tvář KLDR. A není to právě povzbudivé čtení.
