Život se dá strávit různým způsobem a dost často úplně postrádá smysl. Co však dělat, když vaším jediným hnacím pohonem je adrenalin a bez něj si nedovedete představit ani den? Hlavní hrdina románového debutu Františka Voldřicha pohrdá světem okolo sebe a jeho pravidly, a i když se ze všech sil snaží spokojit se s tím, co má, jeho nestálé povaze to prostě nestačí.
Některá tajemství jsou pohřbená tak dlouho, že téměř přestanou existovat. Alespoň do momentu, než se z hlubin paměti vyderou na povrch a začnou své nositele sžírat zevnitř. Zdá se, že i Klářina babička Marta jedno takové má, a to se podepisuje na jejím zdraví. Klára by jí ráda nějak pomohla, k tomu se však bude muset ponořit hluboko do rodinné historie, která zůstává po léta zahalena mystickou, neproniknutelnou aurou.
Mám ve zvyku pravidelně kontrolovat akční letenky a hledat, kam by se tak dalo vyrazit. Během divadelní sezóny to sice bývá poměrně komplikované, ale s trochou snahy jde všechno. A jelikož mamka měla jarní prázdniny a chuť podívat se někam do zahraničí, vypravily jsme se spolu do jihoitalské Apulie.
Rose nadevše miluje létání, takže je štěstím bez sebe, když se jí naskytne možnost přesunout se z rodné Pennsylvanie do Evropy a přispívat k válečnému úsilí jako pilotka. Svou kariéru by si sice představovala ještě trochu jinak, ale lepší něco než nic. Koneckonců, postavit se nepřátelům se dá různými způsoby.
Že má Brno bohatou židovskou minulost, je všeobecně známý fakt. Však i slavná vila Tugendhat patřila zámožné židovské rodině. Osudy mnohých, kteří městu pomáhali vtisknout jeho současnou tvář, však byly v průběhu let zapomenuty a jejich jména nám mnoho neříkají. Právě to se pokouší Michal Konečný ve své knize Třináct snů o svobodě změnit a představuje v ní osudy třinácti výjimečných osobností, jejichž životní dráha se alespoň na čas s Brnem protnula.
Česká (a nejen ta) společnost trpí řadou nešvarů, nad nimiž máme tendence zavírat oči. A bohužel nejen my, jako většinoví občané, ale také naše politická reprezentace, jíž se však týkají především a která by se měla snažit je intenzivně řešit. Sociolog Daniel Prokop si mezi společenskými problémy vybírá ty nejpalčivější a představuje je čtenářům velmi srozumitelnou a fakty podepřenou formou.
Pracovat ve vědě může znamenat, že třete bídu s nouzí. Elsie sice má tři různé učitelské úvazky, ovšem moc jí to nevynáší a na vlastní výzkum jí kvůli nim už vůbec nezbývá čas. Aby se nemusela už brzy začít pást, přivydělává si pomocí aplikace Faux jako falešná přítelkyně cizích mužů. Není to ideální, ale zaplatí to složenky. V momentě, kdy chce trochu nakopnout svou vědeckou kariéru, jí to však může pekelně zkomplikovat život.
Zatímco leden se mi táhl jako špatně rozpuštěný sýr, u února mám pocit, jako bych jím jenom tak proletěla a než jsem se stačila vzpamatovat, je za námi. Ano, je to nejkratší měsíc v roce, ale stejně mi přijde, že se toho prostě dělo tolik, že jsem neměla šanci začít přemýšlet nad tím, jestli mi čas utíká nebo ne.
.jpg)
Autor: István Tasnádi
Překlad: Tatiana Notinová
Premiéra: 25. 1. 2025
Uvádění: Divadlo v Dlouhé
Režie: Michal Vajdička
Když vám vezmou něco, čeho si nadmíru považujete, těžko můžou čekat, že zůstanete sedět s rukama v klíně. Práce, na kterou si městská rada najala Kaze Brekkera, sice byla vykonána, k platbě se však nikdo nemá. A aby toho nebylo málo, Kazova nejbližší přítelkyně a špionka Inej byla unesena. Podobný čin rozhodně nemůže zůstat bez odezvy.
