Můj rok 2025

Je to tak, máme za sebou další rok. Byl dlouhý, náročný, ale také naprosto nezapomenutelný. Tak to ale ostatně bývá s každým rokem, protože vždycky přináší nějaká překvapení a novinky, které mohou být pozitivní i negativní, ale hlavně, že není nuda. A jelikož kalendář se nám přehoupnul k novému letopočtu, pojďme se ještě naposledy ohlédnout za uplynulými 365 dny.

Nemůžu říct, že by pro mě byl rok 2025 nějak zvlášť přelomový, spíš bych ho označila slovy "vše při starém". Občas ale není na škodu prostě jenom plout s proudem a nestresovat se s tím, co přijde. Protože i jenom tak být bez přehnaných očekávání je vlastně fajn. Přesto aspoň pár střípků z loňska.

• Protože jsem usoudila, že to s běháním myslím vážně, pořídila jsem si nové běžecké boty a taky absolvovala pár prvních závodů. Zjistila jsem totiž, že pokud vyloženě netrénuju na konkrétní akci, k běhání se dokopávám jenom těžko. V zimě postrádám motivaci úplně, ale jakmile se trochu oteplí, zase se do toho opřu. :)
• Ani tentokrát jsem nemohla chybět na knižních akcích. Zavítala jsem na první ročník YA čtu conu, poté na Svět knihy a na podzim taky na Humbook. Mám akce tohohle typu moc ráda, jelikož se tady můžu potkávat s lidmi, kteří mají stejné koníčky, a jako třešničku na dortu načerpat spoustu čtecí inspirace. Který knihomol by si to neužíval?
• Když už jsme u těch knižních akcí, v létě jsem se vydala pátrat po knihách v rámci rozdávačky od Knihy Dobrovský. Navzdory několika výpravám se mi nakonec povedlo ulovit jenom jednu knížku, v případě těch dalších byl někdo vždycky rychlejší, ale stejně to byla zábava.
• A ještě jednou knížky. Na konci srpna jsem zavítala na křest Broken Love, nové romantiky, která vychází u Baronetu. Sice jsem se stále nedostala k tomu, abych si knížku přečetla, ale mám doma oba aktuálně vydané díly a na jaře je doplním i o ten třetí závěrečný.
• Jako už celkem tradičně jsme slavili narozeniny všech členů rodiny dobrým jídlem, díky čemuž jsem jednak zavítala do podniků, které už znám a mám ráda, jednak se mi podařilo objevit nějaké nové, ale naprosto luxusní, takže si je zařadím na seznam těch, kam se chci vracet.
• Poprvé v životě jsem si zahrála únikovku a naprosto se do tohohle typu zábavy zamilovala. V létě jsme absolvovali Opus Magnum, který pracuje s principem cestování v čase, v prosinci potom Dům duchů, který byl o něco snazší, co se jednotlivých kroků týče, ale zase měl skvělou hororovou atmosféru.
• Povedlo se mi sestavit tým a zavítat na speciál hospodského kvízu na téma Harry Potter. Některé otázky byly těžší, jiné snadnější a něco pak byl vyloženě oříšek. Navzdory tomu se nám nakonec v tvrdé konkurenci podařilo vybojovat druhé místo a užít si u toho spoustu zábavy.

Jestli ke mně za ty roky něco neodmyslitelně patří, pak je to výletování a cestování. Začněme pěkně v našich českých luzích a hájích.

• Samozřejmě jsem hodně chodila po Praze, jak taky jinak. Stromovka, Petřín, Staré i Nové Město... Prostě všechny ty procházky, které už sice dobře znám, ale na které se přesto pokaždé ráda vrátím. Aby to ale nebylo pořád jenom o stejných místech, objevila jsem i pár nových. Kupříkladu jsem navštívila letecké muzeum ve Kbelích, které tak trochu mapuje historii československého letectví.
• S kamarády jsme vyrazili na chatu k Tachovu, a to rovnou dvakrát. Napřed to bylo v lednu, kdy jsme si tady užívali dokonce i sníh, podruhé před Vánoci, kdy šlo spíše o takový zimní relax před krbem se spoustou party a deskových her.
• Podnikla jsem několik výletů do Plzně, převážně divadelních, nicméně taky jsem navštívila zdejší zoo. Sice to bylo uprostřed zimy, takže ne všechna zvířata byla venku nebo aspoň k vidění, ovšem zoo na mě jako celek zapůsobila moc dobře.
• Rozhodla jsem se pro pěší výlet z Unětic do Prahy. Potřebovala jsem totiž otestovat proslulé koláče U Lasíků. Nakonec z toho byla pětadvacetikilometrová túra, kterou jsem si ale strašně užila už jen proto, že dokonale vyšlo počasí a já mohla nachytat první paprsky jarního sluníčka.
• Vyrazila jsem do Brna. Primárně do divadla, ale když už jsem tu byla, spojila jsem to rovnou i s návštěvou teprve nedávno otevřených vodojemů na Žlutém kopci. Zdejší cisterny, které dlouho sloužily jako zásobárna pitné vody pro město, prošly rekonstrukcí a dnes mají poněkud mystickou, ovšem naprosto neopakovatelnou atmosféru.
• Cestu z Brna jsem okořenila zastávkou v Třebíči. Řekla jsem si, že bych ráda výhledově navštívila všechny památky UNESCO na našem území, takže jsem si mohla odškrtnout další položku. Vlastně už mi jich ke zkompletování seznamu zas tak moc nechybí. :) Třebíč je vcelku malá, ale má specifické kouzlo a za aspoň krátkou návštěvu určitě stojí.
• V létě jsme s kamarády podnikali výlety po okolí Prahy, někdy i kousek dál. První z nich nás zavedl do Tábora, kde jsme si udělali příjemný několika kilometrový okruh a nakonec zakotvili na zmrzlině. Další z nich měl za cíl Solvayovy lomy, kde je hornický skanzen, a dál přes lomy Velká a Malá Amerika a Mexiko na Karlštejn.
• V rámci víkendu u našich jsme si udělali výlet na Seč, kde jsme podnikli zhruba třináctikilometrový výlet. Sice nás trochu vyšplouchlo počasí, jelikož bylo tepleji, než jsme čekali, a navrch nás trasa vedla hodně po slunku a nikoliv lesem, ale nakonec jsme nějak přežili a vlastně to bylo fajn.
• Poslední zářijový víkend jsme s kamarády podnikli výlet do Třeboně. Jednak kvůli movie clubu, protože jsme si pouštěli film, jednak poznávat zdejší krásy. Udělali jsme si vcelku dlouhý výlet okolo rybníku Svět zakončený v cukrárně na náměstí. A jelikož nám perfektně vyšlo počasí, byl to extrémně příjemný den.
• V říjnu jsem se rozhodla pro další divadelní výlet, tentokrát do Ostravy. A protože je to přece jenom trochu z ruky, rovnou jsem to spojila i s prohlídkou města a návštěvou areálu Dolních Vítkovic. A navzdory všem předpokladům na mě tohle město svou atmosférou zapůsobilo a určitě se sem někdy v budoucnu vrátím. Třeba i do divadla, jelikož ho tady umí.

A jak to bylo s výlety za hranice? Oproti některým předchozím letům jich nebylo tolik ani nebyly tak dobrodružné, ale samozřejmě, že na pár jsem jich vyrazila.

• První zahraniční cestu jsem podstoupila už zkraje ledna, jelikož mimořádně dobře vycházely letenky do Sevilly. Poté, co jsem ve Španělsku strávila zhruba dva týdny na Caminu, jsem se rozhodla, že bych ho chtěla poznávat víc, jelikož ho vlastně pořádně neznám. A protože začátek roku je na Andalusii naprosto ideální, nebylo proč váhat. Sevilla je krásná, dýchá neopakovatelnou atmosférou a poslouží i jako výchozí bod k řadě výletů po okolí. Vynechat byste neměli třeba Cordobu.
• Na přelomu února a března byly jarní prázdniny, takže jsme s mamkou vyrazily na jih Itálie. Naším cílem bylo Bari, nicméně objely jsme i pár dalších zajímavostí v regionu. Třeba pohádkovou vesničku Alberobello nebo skalní město Matera, které láká mimo jiné fanoušky Jamese Bonda. Mimo sezónu to tu bylo příjemné, jelikož jsme se aspoň vyhnuly davům turistů. A co si budeme, Itálie je vždycky dobrý nápad.
• V březnu mě čekala ještě jedna dovolená, a sice cesta do Maroka. Tentokrát to bylo se ségrou a se zastávkou v Barceloně. Prošly jsme se po pravých arabských sucích, vypily litry mátového čaje a snědly kila tažínu, projely se na velbloudovi i zkusily surfovat na písečných dunách. A bylo to sice místy poněkud náročné, ale přesto skvělé. Největší problém byli asi lidé, kteří se ve většině případů sice snaží vám pomoct, ale očekávají za to nějaký ten bakšiš. A jako žena a Evropanka k tomu jste pro ně jednak atrakce a jednak bankomat.
• Duben s sebou přinesl Velikonoce a další možnost vyrazit Vlakem do Neznáma. A já nakonec neodolala. Tentokrát jsme skončili poprvé u našich západních sousedů v Německu. Napřed v Hamburku, poté v Postupimi a na závěr ještě u nás v Terezíně. Počasí první dva dny sice úplně nepřálo, ale navzdory tomu se jednalo o báječný výlet, díky němuž jsem mohla objevit nová místa, kam bych asi jinak jen tak nevyrazila.
• Spolu s červencem mě čekala i druhá Itálie roku, tentokrát jsme, opět s mamkou, vyrazily do Toskánska. Letěly jsme do Pisy, ovšem ta nám posloužila spíše jako výchozí bod pro další poznávání. Podnikly jsme i další výlety - do Florencie, Luccy, Cinque Terre... Počasí nám přálo, takže i když bylo horko, dalo se to přežít, a jak říkám, Itálie je vždycky dobrý nápad. Zejména Toskánsko, jelikož zdejší vína patří za mě k těm nejlepším.
• Přelom července a srpna patřil Portugalsku. Tentokrát Azorským ostrovům, ovšem začínali jsme třemi dny v Lisabonu. V případě hlavního města se pro mě jednalo o návrat, nicméně naši tady zatím nebyli, takže jsem aspoň měla příležitost jim to tady ukázat a sama se podívat na místa, která jsem prve minula. Azory pak už byly hlavně ve znamení pěších výletů a nejrůznějších vyhlídek. Vlastně to tady bylo moc milé, krásná příroda a relativní klid. Možná sem někdy zavítám znova, i když Madeira se mi asi líbila víc.
• Poslední zahraniční cestu jsem podnikla v listopadu do Dublinu. Tentokrát mě doprovázel taťka a během necelých tří dnů jsme ze zdejších krás spíš jen tak ochutnali. Počasí nám úplně nepřálo, ale s tím jsem ani nepočítala, déšť k Irsku podle mě patří. Rozčilovat se nad tím, že v listopadu nepraží sluníčko by navíc bylo dost absurdní, člověk prostě musí brát, co je. I tak jsme si to tady dokázali užít a já bych se sem ráda někdy v budoucnu vrátila.

Jestli se ptáte na cestovatelské plány do roku 2026, pak ano, mám je, ale zatím se o ně asi nechci dělit, protože potřebuju napřed všechno pořádně rozmyslet a rozvrhnout. Rozhodně se o nich však dozvíte, jak rok poplyne.

Jdeme na moje kulturní vyžití. Stále jsme v procesu zkoušení, takže nic nového k hraní zatím na repertoáru nemáme, ale v roce 2026 by se to snad mohlo změnit, tak si držme palce, ať dotáhneme zkoušení do úspěšného konce.

Pokud jde o představení, která jsem navštívila jako divák, celkem jich bylo 52, takže to vychází na přibližně jedno týdně. Z toho:

• 21 činoherních
• 23 muzikálových
• 6 alternativních či žánrově těžko zařaditelných
• 1 taneční
• 1 operní

• Nejčastěji jsem i v roce 2025 chodila do Městských divadel pražských, což asi není s ohledem na mou práci zas tak překvapivé. Každopádně jsem tu za uplynulý rok viděla 12 představení.
• A protože se s vámi ráda dělím o svůj názor, přistálo tady na blogu 43 divadelních kritik
• Pokud jde o ty nejlepší divadelní zážitky, pak z činohry mě hodně bavilo 100 songů na Nové scéně ND, Oresteia v Národním divadle a Nana a Zabiják v ABC, z muzikálů potom Elisabeth v Ostravě, Drahý Evane Hansene v Brně, tradičně všechny plzeňské inscenace (Dracula, Jesus Christ Superstar, Six, Rebecca) a kdybych měla vybrat i nějakého pražského zástupce, pak The Black Rider v Komedii. Moc doporučuju taky Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který se pohybuje na pomezí mezi činoherní a hudební inscenací, nebo imerzivní projekt Krásný nový den, což je zážitková inscenace, kterou si procházíte poslepu.

Pojďme k věcem, které jsem místo na jevišti viděla na plátně nebo monitoru či jiné obrazovce. Není jich zas tak moc, jelikož jednoduše nemám čas a občas ani chuť se na cokoliv koukat. Což však neznamená, že bych nesledovala vůbec nic.

• Nejdřív krátké kino okénko. Na rovinu, ve srovnání s tím, jak často chodím do divadla, to byla strašná bída. Viděla jsem 6 filmů, z toho 3 v letním kině. Vlastně ale můžu s klidem prohlásit, že všechny jsem si užila.
• Dalších 19 filmů jsem si pustila na různých streamovacích platformách, přičemž z větší části šlo o snímky, které jsem už někdy v minulosti viděla.
• Pokud jde o seriály, dokoukala jsem 4 a další 3 mám rozkoukané a doufám, že v letošním roce s nimi trochu pohnu.
• Zkoukla jsem taky 4 dokumentární série a zjistila, že mě podobný styl dost baví, takže je pravděpodobné, že i letos si nějakou pustím.
• Teď pojďme k reality show, kterých jsem zvládla celkem 6, přičemž většina z nich se nejspíš v budoucnu dočká dalších řad. Rozkoukanou mám jednu, která stále běží, tudíž s napětím očekávám další díly. :D
• A rozhodla jsem se pokračovat s Bedekrem. Doobjevila jsem díky němu Polsko a taky spoustu zajímavých míst v Chorvatsku a Španělsku.

A můžeme jít na poslední přehled, který se tentokrát bude týkat knížek. Četla jsem hodně, jak taky jinak, a plnila u toho i nějaká svá osobní předsevzetí, případně výzvy. Pojďme si je tedy na úvod shrnout.

• První předsevzetí bylo jako už každoročně přečíst aspoň 80 knih. Tady jsem se splněním neměla ani ten nejmenší problém, nakonec jsem přelouskala celkem 124 kousků.
• Druhým předsevzetím bylo aspoň 30 knih od českých autorů. Ani tohle předsevzetí nebyl zas až takový problém splnit a nakonec jsem zadání překročila, protože těchhle knížek bylo celkem 40.
• Třetí předsevzetí se vztahovalo ke knihám neanglofonní provenience. Chtěla jsem jich přečíst aspoň 20, nakonec se ale bohužel dostala jenom na 16. Pro letošek to zkusím napravit, tak uvidíme, jak si povedu.
• Čtvrté předsevzetí se zaměřovalo na klasiku. Chtěla jsem zvládnout aspoň 10 kusů, nakonec jsem ale ani tady těsně neuspěla, protože těch knih spadajících pod tuto kategorii bylo jenom 9. Vtipné je, že většinu knih v této kategorii jsem ani účelově nečetla jako klasiku, spíš to tak vyšlo, že jsem sáhla po konkrétních knihách z jiných důvodů a shodou okolností mi pasovaly i do této kategorie.
• Páté předsevzetí bylo o knihách v angličtině nebo francouzštině. Mým cílem bylo aspoň 20 kousků a nakonec jsem tenhle limit překročila, jelikož jich bylo 25, 24 v angličtině, 1 ve francouzštině.
• Šesté a poslední předsevzetí se týkalo knížek z mojí knihovny koupených před rokem 2025. Zařekla jsem se, že aspoň polovina knih, které přečtu, bude u mně v knihovně ležet minimálně rok, a kolosálně selhala. Podobných knih totiž nakonec bylo jenom 21, což je strašná bída. Budu na tom muset ještě zapracovat.
• Další předsevzetí pak spadaly pod různé čtenářské výzvy. Prožila jsem rok s Romantickými útěky a zvládla nakonec všech dvanáct dosud vydaných dílů a stejně tak jsem úspěšně splnila výzvu na Databázi knih, tentokrát vlastně úplně poprvé, protože jsem si do ní mohla zařadit všech dvacet kusů.

A protože jsem tak trochu cvok, co se nejrůznějších statistik týče, pojďme se podrobněji podívat, jak se dají mnou přečtené knihy za uplynulý rok rozdělit.

• Začneme žánry, jejichž složení ani rozvrstvení se vlastně moc nemění, pouze konkrétní počty. V roce 2025 jsem přečetla:
• 23 romantik
• 20 společenských románů
• 18 fantasy
• 9 YA contemporary
• 9 historických románů
• 7 klasik
• 5 publicistických knih či rozhovorů
• 5 YA fantasy
• 5 populárně naučných
• 4 biografie
• 3 cestopisy
• 2 litRPG
• 2 sci-fi
• 2 YA historické romány
• 1 odbornou
• 1 thriller
• 1 horor
• 1 drama
• 1 dystopii
• 1 poezii
• 1 komiks
• 1 erotiku
• 1 middle grade fantasy
• 1 dobrodružnou

• Jako další se pojďme podívat na jazyky, v nichž byly knihy originálně napsány 
• 68 knih napsaných v angličtině, z toho 24 v originále
• 40 knih českých
• 7 knih francouzských, z toho 1 v originále
• 2 knihy německé
• 2 knihy ruské
• 2 knihy rumunské
• 2 knihy japonské
• 1 kniha švédská

• Další statistika se týká toho, jestli jsem četla spíše mužské autory nebo ženské autorky. Výsledek je celkem drtivý ve prospěch žen. Přečetla jsem:
• 33 knih od mužských autorů
• 90 knih od ženských autorek
• 1 knihu, jejímiž autory byli muž a žena

• Samozřejmě se našly i nějaké povinné výtisky, jako rukopisy na posudek nebo recenzní výtisky. Celkem jich bylo 45, a to:
• 24 rukopisů na posudek
• 21 recenzních výtisků

• Moje knihovnička se také poměrně výrazně rozrostla. Přibylo mi 97 nových kousků, 35 jsem si jich koupila sama, 62 byly dárky, odměny nebo už zmiňované recenzní výtisky.

A na závěr už nás čeká jenom přehled mojí tvorby pro blog. Dohromady jsem zvládla napsat a vydat 157 článků, což je o dva víc než v předchozím roce a jenom si tím potvrzuju, že těch zhruba 150 příspěvků je můj standard. Bylo to:

• 93 knižních recenzí
• 43 divadelních kritik
• 12 měsíčních shrnutí
• 8 cestovatelských článků
• a 1 roční shrnutí

A pokud jde o natáčení na YouTube, držím si tempo jedno video týdně, takže vyšlo 52 videí, tedy jedno pravidelně každý týden, o celkové stopáži 28 h 25 min a 39 s. A pokud by vás zajímalo, jak to bylo žánrově, pak:

• 12 měsíčních Přečten
• 1 video o nejlepší knihách roku 2024
• 1 video s přehledem nejlepších knih za roky 2014-2018
• 1 video s knižními statistikami za rok 2024
• 1 video s mými knižními předsevzetími 
• 2 videa byla o tom, co mě zaujalo v edičních plánech
• 3 videa se zabývala rozborem nějaké knižní klasiky
• 3 vlogy z mých knižních, respektive čtecích výzev
• 2 vlogy ze čtení celoročních výzev
• 1 vlog ze čtení jedné konkrétní knihy
• 3 videa představovala moje přírůstky do knihovničky
• 3 vlogy z knižních akcí
• 2 videa s tipy na knížky
• 6 videí o mytologické inspiraci v literatuře
• 1 video s tipy na filmy
• 8 cestovatelských vlogů
• 2 videa, která jsou nějakým způsobem o mně

Byl to rok nabitý akcemi, setkáními, zážitky i skvělým čtením a já jsem si užila každou jeho minutu. Tak teď už se jenom těšme, co přinese rok následující. :)