Srpen pro mě byl, co se knížek a čtení týče, rekordní, což je docela paradox, jelikož dovolenou jsem měla v červenci. Zvládla jsem přelouskat 12 knížek, ovšem když se to vezme kolem a kolem, tři z nich byly komiksy a jedna krátká sbírka anekdotických textů. Na druhou stranu se našly i dva zhruba osmisetstránkové romány.
Ještě než se vrhnu na informace o přečtených knihách, dáme si malé kulturní okénko. Ani v srpnu jsem nemohla odolat alespoň jedné návštěvě plenérového divadla. Volba padla na Zkrocení zlé ženy. Jedná se o ostravskou inscenaci připravenou speciálně pro Letní shakespearovské slavnosti. Tvůrci text pojali tradičně i moderně zároveň, díky čemuž vznikla svižná komedie se společenským přesahem, která vás dokonale pobaví.
Dostala jsem se také do kina. Sice ne do klasického, protože srpnové premiéry mě zas až tolik nezaujaly, ale zato jsem viděla tři filmy v letním kině na střeše OC Černý most. Ano, bylo to do jisté míry pracovní, ale ty filmy vlastně vůbec nebyly špatné. Nejdřív jsem zhlédla historickou fresku Toman, která je částečně životopisem, částečně výpovědí o etablování komunistického režimu u nás. Potom jsem navštívila pohádku Čertí brko, která se tak strašně snažila komentovat současné společenské problémy, až to lehce přehnala, ovšem vlastně byla poměrně vtipná. No a posledním letním promítáním byla divácky vděčná, nenáročná komedie Po čem muži touží, která stojí za vidění především kvůli Aničce Polívkové v hlavní roli.
Měsíc jsem zahájila s posledním dílem série Měsíční kroniky Winter. Následně jsem přelouskala útlounkou knížečku anekdot s názvem Živočichopis. Dostala jsem se také ke grafickému románu Deník Anne Frankové, který původní prózu zpracovává zjednodušeně, ale s úctou a respektem k originálu. U komiksu jsem ještě nějakou dobu zůstala, protože jsem sáhla po pokračování Měsíčních kronik - komiksech Iko a Iko: Sama sebou. Protože jsem zavítala na Hrad na Zkrocení zlé ženy, připomněla jsem si i psanou podobu, abych mohla srovnat, jak moc tvůrci svou inscenaci poupravili. Pustila jsem se také do současné německé prózy, konkrétně do prozaického debuty Rolanda Schimmelpfenniga Jednoho jasného mrazivého rána v lednu na začátku 21. století. Jde o docela pěknou fresku současné společnosti, byť název zní hrozivě. Pak přišel ještě jeden návrat do světa Měsíčních kronik díky povídkové sbírce Hvězdy nad hlavou, která mírně rozšiřuje původní sérii a zároveň ji definitivně uzavírá. Dostala jsem se také k zatím poslední knize Aleny Mornštajnové Tiché roky, která opět obsahuje všechno, co máme na autorce tak rádi. Konec měsíce pak už patřil výhradně fantasy. Nejprve jsem konečně dočetla Mlhy Avalonu, což je zpracování artušovského cyklu legend trochu jinak. Román osciluje kdesi na pomezí fantasy a historického románu, přičemž sklouzává spíše k tomu druhému. Protože jsem sama sobě slíbila, že budu víc číst v angličtině, vzala jsem si A Curse So Dark and Lonely, která už sice česky vyšla, ale já si ji pořídila už dřív v originále. Jde o další z mnoha retellingů Krásky a Zvířete a musím říct, že o převyprávění velmi podařené. A tím posledním, co jsem v srpnu zvládla přelouskat, byl recenzní výtisk románu Everless, příběhu ze světa, kde se za všechno platí časem, potažmo krví.
Jak se mi jednotlivé knihy líbily můžete zjistit v recenzích anebo ve videu. Přeju příjemné pokoukání. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat