Listopad se řadí k měsícům, které vůbec nemám ráda, protože dny se postupně zkracují, venkovní počasí je čím dál mrazivější a příroda se postupně ukládá k odpočinku, takže všechno je hnědé, smutné a mlhavé. Navíc to působí, že všichni se snaží ještě dohnat, co ve zbytku roku nestihli, aby se pak mohli nerušeně uložit k zimnímu spánku.
Pro mě byl listopad letos poměrně hektický, protože se nahrnuly pracovní povinnosti a do toho ještě další spojené s mými volnočasovými aktivitami. Urvat si trochu času na odpočinek byl úkol ne přímo nemožný, ale minimálně velmi obtížný. Každopádně jsem si ale udělala radost husími hody v Imperialu, protože kdy jindy než na sv. Martina si dopřát dobré jídlo? :) Navíc se ten den na náměstí Jiřího z Poděbrad pořádaly vinařské slavnosti, takže jsme si po skvělém obědě zašli ještě na skleničku svatomartinského vína.
Většina mého měsíce se nesla ve znamení zkoušek, protože na konci listopadu jsme měli představení a já premiéru v další roli. A jelikož náš režisér je perfekcionista, ladili jsme spoustu drobných detailů, aby celek co nejlépe fungoval. Soudě podle ohlasů publika se nám to nakonec povedlo.
A listopad patřil letos trochu neobvykle taky Humbooku. Po několika předchozích ročnících, které probíhaly v říjnu, se tentokrát festival posunul až na první adventní víkend. Na akci jsem pochopitelně nemohla chybět a letos mě doprovodila i mamka, která tady chtěla načerpat nějakou inspiraci pro školní knihovnu. Akci jsme si užily obě, a pokud chcete zkusit načerpat trochu atmosféry, mám pro vás klasicky video a taky souhrnný článek.
Pojďme se přesunout k informacím o kultuře. V listopadu bylo na divadlo zoufale málo času kvůli práci i zkouškám, takže jsem zvládla jenom dvě představení. To první jsem navštívila zkraje měsíce v Rokoku a šlo o Oddací list, který tady uvádí už přes dvacet let a na inscenaci je to dost vidět, protože je po všech stránkách stará. Na konci měsíce pak přišla řada zase na jeden muzikál, protože jsem zavítala do Karlína na Alenku v říši divů. To je rodinná podívaná a ocení ji asi především děti, ale dospělí při ní minimálně neumřou nudou.
V listopadu jsem se na sebe celkem překvapivě taky dostala do kina. Premiéru totiž měl druhý díl pohádky Princezna zakletá v čase. Ten první se mi hodně líbil, protože to bylo něco jiného a v naší tvorbě neobvyklého, tudíž jsem byla zvědavá, jak si tvůrci povedou s pokračováním. A musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Tentokrát je to sice mnohem víc fantasy než klasická pohádka, ale celkovému dojmu z filmu to neubírá a jde o vážně velmi dobrou podívanou, kterou vřele doporučuju.
Co se týče online sledování čehokoliv, času moc nebylo, nicméně zkoukla jsem film Známí neznámí, který měl premiéru letos začátkem roku, a byla velmi příjemně překvapená, protože to na českou tvorbu nebylo vůbec špatné. Taky jsem se rozhodla, že vzhledem k počínajícímu adventu bych se mohla trochu naladit na Vánoce, a pustila si pro letošek první vánoční filmy Christmas at the Palace a Too Close for Christmas. Ten první byl spíš takový průměr, nicméně ten druhý mě velmi příjemně překvapil a možná se k němu někdy v budoucnu vrátím.
Pokud jde o čtení, v listopadu jsem po dlouhé době překonala hranici pěti knih a přečetla jich osm. Dvě z nich nicméně byly na posudek, takže ty si nechám pro sebe. O jedné můžu prozradit, že česky vyjde, tu druhou jsem k vydání doporučila, protože se mi i přes nějaké chyby hodně líbila. Každopádně pojďme k tomu, co jsem přečetla. Měsíc jsem zahájila románem Úžasný pan Darcy, což je retelling Pýchy a předsudku, a byť to není žádné veledílo, příjemně jsem si u čtení odpočinula. Pak jsem měla chuť na něco známého, takže jsem si dala rereading Muffinu a čaje a rovnou navázala i Koláčky a spiklenci. A i na opakované čtení se mi tahle série líbí. Protože se blíží konec roku a já pořád ještě nezvládla přelouskat svůj předepsaný seznam dvanácti knih, byl čas na další z nich, takže jsem sáhla po Šesti vranách a absolutně se do téhle série zamilovala. Bavila mě už Griša, nicméně Šest vran si mě absolutně získalo a já se těším na druhý díl, i když do konce roku už ho nejspíš nestihnu. Objevila jsem taky další českou autorku, jelikož jsem přečetla Símku, která popisuje komplikovaný vztah dcery s matkou a není to úplně jednoduché čtení. A poslední, co se mi v listopadu dostalo do ruky, byl Kandidát, kterého mi poslala k recenzi přímo autorka a mě námět podle anotace zaujal, takže jsem se rozhodla ho vyzkoušet. Sice mě tam pár věcí rozčilovalo, ale jinak jsem vlastně byla spokojená.
A jako obvykle pro vás mám i video, takže můžete mrknout. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat