Prosinec pro mě byl letos poměrně hektický, a to i navzdory tomu, že jsem si mohla díky vánoční dovolené užít docela hodně volna. Navzdory svým zvyklostem jsem letos sháněla dárky dost na poslední chvíli a docela mi trvalo chytit toho pravého vánočního ducha, ale zároveň nemůžu říct, že bych si konec roku neužila. Tak se pojďme podívat na poslední měsíční shrnutí roku 2022.
Zatímco loni jsem si dopřála krátkou adventní dovolenou v zahraničí, letos na ni nezbyl čas. Místo toho jsem alespoň vyrazila s kamarády na chatu do Jizerských hor, abychom si užili trochu zimní pohody. A jelikož napadl sníh, rozhodli jsme se ho prubnout a zalyžovat si. Pro mě to byl návrat k tomuhle sportu po skoro patnácti letech a považuju za svůj životní úspěch, že jsem se nezabila ani nezranila, a navrch si to maximálně užila. A protože počasí bylo sice mrazivé, ale stále příjemně zimní, dali jsme si taky krátký výlet k vodopádům Jedlová, které mají pod ledem neskutečné kouzlo. Jinak jsem ale s výjimkou svátků, na které jsem už tradičně odjela k našim, strávila většinu měsíce v Praze.
Pojďme si dát pravidelné kulturní okénko. I s ohledem na svátky a další aktivity jsem neměla na divadlo tolik času, kolik bych chtěla, ale úplně jsem na něj nerezignovala. Navíc jsme v půlce měsíce hráli i my, jelikož jsme měli reprízu naší hry Smysl v nesmyslnosti a proti všem předpokladům se nám podařilo vyprodat sál. :) A teď k tomu, co jsem zažila jako divák. Na začátku prosince jsem si udělala další muzikálový výlet do Plzně, tentokrát na Sweeneyho Todda, a musí konstatovat, že Plzeň se opět ukázala v tom nejlepším světle a inscenace byla naprosto skvělá. Těsně před Vánoci pak došlo na Vánoční pohlednici v Semaforu, což bylo pásmo vánočních písní a příhod a já si ho užila snad víc, než jsem původně čekala.
Co jsem ale v prosinci překvapivě vůbec nezanedbávala, byly filmy a seriály. Díky dlouhé dovolené a celkově relaxační náladě jsem toho viděla vážně hodně. Částečně šlo o pohádky, protože ty k Vánocům tak nějak patří, takže letos jsem si nenechala ujít Lotranda a Zubejdu, Nesmrtelnou tetu, Nebojsu, Tajemství staré bambitky 2 a Tři oříšky pro Popelku, které jsem si pustila i v norské verzi u nás vysílané jako Tři přání pro Popelku. Krom toho je ale prosinec taky ideálním obdobím pro vánoční filmy. Obvykle si je pouštím hlavně na Netflixu a letos to byla docela nálož. Dala jsem si A Royal Winter, všechny tři díly Princess Switch, The Holiday Calender, Christmas With You a The Noel Diary. Z věcí, na které se snažím dívat každý rok, jsem si nemohla nechat ujít Prázdniny a Lásku nebeskou. Z nevánočních filmů jsem si pak připomněla Noc s králem, kterou jsem viděla už před lety a chtěla se na ni znovu mrknout, protože nedávno jsem dočetla její knižní předlohu. Zvládla jsem i relativní novinku Láska hory přenáší, kterou nepovažuju za zvláštní zázrak, ale ani nemůžu říct, že by mě to vyloženě nebavilo. Co se mě naopak hodně dotklo, byl snímek Promlčeno, ze kterého mi vlastně vůbec nebylo dobře, ale který člověka donutí se nad spoustou věcí zamyslet. A pustila jsem si taky novou minisérii Davida Ondříčka Král Šumavy, která se mi vážně líbila a těším se na další série.
A podívejme se ještě na to, co jsem v prosinci přečetla. Vzhledem k poměrně dlouhému volnu jsem měla spoustu času na čtení a rozhodla se ho využít. Nejvíc jsem toho z pochopitelných důvodů zvládla přelouskat mezi svátky, ale paradoxně jsem si vybírala spíš náročnější kousky. Měsíc jsem odstartovala třetím dílem Romantických útěků s názvem Cukrárna v Paříži, který mě sice neohromil, ale nemůžu ani říct, že by mě vyloženě nebavil. Pak jsem sáhla po Spolku Jane Austenové, jelikož tuhle autorku miluju a baví mě číst knihy, které jsou jí nebo jejím dílem inspirované. Řada přišla i na jeden recenzní výtisk, konkrétně šlo o Tajemství černé dámy, které je velmi vydařenou středověkou fantasy, a já jsem už teď zvědavá na autorčiny další počiny. Další v pořadí byla Cestovní kancelář Jinosvěty, která mě zaujala námětem, ale úplně nepřesvědčila zpracováním. Co mě naopak neskutečně příjemně překvapilo, byl román Stačí mávnout křídly, ať už pro zpracovávané téma nebo pro styl psaní. Protože k Vánocům patří i nějaká ta klišé romantika, vzala jsem si Královskou vánoční pohádku, která mě nenadchla, ale jako odpočinková záležitost byla celkem fajn. Sáhla jsem taky po novince Petry Dvořákové Zahrada, která na mě čekala pod vánočním stromečkem, a i když to nebylo lehké čtení, byla jsem nadšená. Dala jsem si ještě jednu sváteční romantiku, a sice Zimu, kdy jsme se poznali, což byl docela průšvih a autorku už asi znova zkoušet nebudu. Měsíc a tím pádem i rok jsem ale zakončila skvěle díky autobiografii Toma Feltona S kouzelnickou hůlkou, která je skvěle napsaná i dobře vystavěná.
A jako obvykle o všech knížkách i mluvím ve videu, takže pokud chcete, můžete se mrknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat