Můj rok 2022

To nám to zase uteklo. Taky máte pocit, že čím jste starší, tím rychleji vám letí čas? Čistě objektivně to bude pořád stejné, subjektivně je nicméně docela rozdíl v našem vnímání. Ať se na to však podívám jakkoliv, realita je taková, že tady máme začátek nového roku, a to je vhodný čas trochu bilancovat. Tak pojďme na to. :)

Rok 2022 s sebou přinesl hromadu nových výzev, některé momenty byly úsměvné, jiné mě přiměly k slzám, ale přesto stál každý z nich za to a já bych neměnila. I chvíle, které se na první pohled můžou zdát těžké a bolavé, totiž mají svůj význam a minimálně se z nich můžeme poučit do budoucna. Takže i když to bylo mnohdy náročné, jsem vděčná za každý jeden den a zážitek, protože nic z toho už mi nikdo nevezme. A co všechno se v mém životě za těch uplynulých 365 dní změnilo?

• Nastoupila jsem do nové práce a musím říct, že to byla velká škola. Vyzkoušela jsem si, jaké to je působit v televizi, měla možnost podílet se na komunikaci svých zamilovaných pořadů a seznámila se s hromadou lidí, u nichž bych nikdy nečekala, že mi můžou vstoupit do života.
• S naším divadelním spolkem jsem odehrála hned tři premiéry a pomalu začala zkoušet další inscenaci. Kdyby vás to zajímalo, jmenujeme se Divadlo Kdo se ptal a najdete nás mimo jiné tady. Každý, kdo by mě nebo ostatní chtěl vidět hrát, je na našich představeních srdečně vítán.
• Vyrobila jsem si svůj vlastní prstýnek, protože mám ségru s talentem dávat velmi kreativní dárky a asi nikdy mě nepřestane bavit zkoušet nové věci. Nejsem si jistá, že bych se chtěla živit šperkařstvím, ale zkušenost to byla rozhodně zajímavá.
• Vyrazila jsem na karaoke, což byl hodně velký výstup z mojí komfortní zóny. Nechápejte mě špatně, miluju hudbu a zpívám moc ráda, jen se to většinou nedá moc poslouchat, takže se snažím svoje (ne)umění nikde moc neprezentovat. Po pár drincích a se skvělou partou lidí je ale i zpívání vlastně super zábava.
• Zašla jsem na Svět knihy, který si nikdy nemůžu nechat ujít, protože knižní akce miluju třeba pro jejich neopakovatelnou atmosféru, zajímavé hosty a spoustu knížek. Nejsem žádný masový nákupčí, který by se mohl utlouct po slevách (po pravdě zas až takové nebývají), ale vždycky ráda nasávám inspiraci a atmosféru. Ostatně proto jsem si nenechala ujít ani letošní Humbook.
• Po patnácti letech jsem se zase postavila na lyže a přežila to ve zdraví! Naši nikdy nelyžovali, takže moje zkušenost se zimními sporty se omezovala na školní akce. Když jsme ale loni vyrazili s pár kamarády před Vánoci na hory, rozhodla jsem se to prubnout. A ukázalo se, že jde o činnost, která se nezapomíná. Žádný elitní lyžař ze mně nejspíš nikdy nebude, ale na to, abych sjela po svahu dolů, mi moje schopnosti bohatě stačí.

Protože loni covid sice ještě pořád lehce vystrkoval růžky, ale vlastně už nad ním všichni jenom mávají rukou, mohla jsem se vypravit na spoustu skvělých výletů po krásách Čech i do zahraničí. Povedlo se mi splnit nějaké ty cestovatelské sny a objevit místa, o nichž jsem často ani nevěděla. Začněme cestami po České republice, kterých sice nebylo tolik, ale i tak stály za to.

• Nejdřív pár slov k Praze, byť jsem po většinu času prostě jen procházela místa, která už dobře znám a ráda se tam vracím.
• Zašla jsem do nově otevřené Kunsthale na výstavu Kinetismus. Expozice byla rozdělena do několika částí a rozhodně byla zajímavá. Některé exponáty se mi líbily víc než jiné, ale jako celek to všechno velmi dobře fungovalo.
• Poprvé v životě jsem se prošla po Nuselském mostě. Já vím, žiju v Praze deset let, na Vyšehrad chodím celkem pravidelně, ale na Nuselák prostě nikdy nedošlo. Tak loni už to klaplo a mohla jsem si ověřit, že zábrany proti sebevrahům jsou tu oprávněně, protože je to vážně setsakra výška.
• Zavítala jsem do Národního muzea na výstavu týkající se pravěku. Ze stálých expozic mi tak aktuálně chybí už jenom starší dějiny, tak doufám, že tenhle rest napravím v letošním roce.
• Ani loni jsem si nemohla nechat ujít Open House. Každoročně díky němu v Praze objevím místa, kam bych se jinak nepodívala, takže letos to byla nově zrekonstruovaná budova Elektrických podniků, nádraží Bubny, moderní vysokoškolské koleje The Fizz, rezidence pražského primátora a ještě Štencův dům, v němž dnes sídlí coworking Opero.
• A stejně jako předloni došlo i na Noc kostelů. Tentokrát jsem se rozhodla projít především Staré Město a místa, která sice znám, ale uvnitř jsem nikdy nebyla. Nakonec se mi toho povedlo zvládnout enormní množství včetně třech míst v Holešovicích a jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost.
• Na podzim jsem asi po dvou letech zašla taky na Signal Festival. Začínám mít pocit, že program je rok od roku slabší, případně za ty skutečně zajímavé instalace musíte platit, ale minimálně videomapping na kostel sv. Ludmily na náměstí Míru stál za vidění.
• A jelikož advent mám neodmyslitelně spojený s adventními trhy, zavítaly jsme loni s mamkou a ségrou v rámci naší pravidelné procházky na Staroměstské náměstí i Kampu. Už máme oblíbený okruh, který chodíme každoročně a nebyl žádný důvod tuhle tradici porušit. Navíc po covidových letech se loni konečně zase konaly trhy, takže by byla věčná škoda na ně nezajít.
• A teď se můžeme pověnovat taky zbytku republiky. Vyrazila jsem celkem na čtyři divadelní chaty, dvakrát to bylo kousek od Tachova, jednou na Berounku a jednou do Jizerek.
• Na první chatě v únoru jsme se mimo jiné vypravili na procházku do bývalého hraničního pásma, kde se dodnes dochovaly strážní věže, a člověk si tu dokáže celkem živě představit, jaké muselo být snažit se v dobách minulého režimu utéct přes hranice. Pak jsme si udělali krátkou zastávku v jízdárně Světce, která je nově zrekonstruovaná, a i když mimo sezónu se dovnitř nedostanete, místo má poměrně silnou atmosféru. A vylezli jsme taky na hrad Přimda, což bylo ve sněhu zážitkem už samo o sobě, nicméně výhled rozhodně stál za to. :)
• I letní chatu jsme zakončili výletem a vypravili se na hrad Krasíkov, což je další ze zřícenin v okolí Tachova, která nabízí krásný výhled do krajiny. A vtipná okolnost - nějací dokumentaristé tady chtěli točit video s pověstí o zdejším pánovi, ovšem potřebovali k tomu smyčku na šibenici a netušili, jak ji uvázat. Úplně náhodně oslovili naši skupinu, která se právě vracela z hradu, a protože mám šikovné kamarády, jeden z nich jim oprátku na počkání vytvořil. Myslím, že to nečekali ani oni. :D
• Třetí chata byla kousek od Berounky a primárně jsme sem jeli zkoušet, ovšem zbyl čas i na výlet. Zavítali jsme do Plasů, kde je velký klášter projektovaný Janem Blažejem Santinim. Prošli jsme si ho spolu s přilehlým klášterním chrámem a pak zavítali ještě do zoo, kde mají vedle spousty zvířat i ten nejlepší minigolf, jaký jsem kdy hrála. Doporučuju.
• Poslední chata proběhla v zasněžených Jizerských horách a nesla se ve velmi poklidném duchu deskovek, povídání a trochy výletování. Vyšlápli jsme si na vodopády Jedlová, které s ohledem na mráz částečně zamrzly, ale o to kouzelnější podívanou skýtaly. A i když nahoru to byl trochu náročnější výšlap, stál za to.
• Zajela jsem do Brna, a to hned dvakrát. Poprvé to bylo v květnu se ségrou, abychom tu oslavily její narozeniny návštěvou divadla, podruhé na podzim na pracovní akci. A musím říct, že čím víc času tady trávím, tím mám to město radši, takže nějaký další výlet v letošním roce rozhodně nevylučuju. :)
• Udělala jsem si výlet do Nelahozevsi, která leží jenom kousek od Prahy, a já tam přesto nikdy předtím nebyla. Prošla jsem si zámek a pak se klidnou procházkou podél Vltavy vypravila do Kralup a ještě dál. Nakonec jsem musela předčasně nasednout do vlaku, protože se dalo do deště, ale navzdory letní bouřce to byl příjemný výlet na pročištění hlavy.
• S kamarády jsme se vypravili taky na Blatnou, kde je zámek a zároveň tu v oboře chovají daňky. Pokud budete mít štěstí, dovolí vám na sebe sáhnout nebo si od vás vezmou něco k jídlu, dozor nicméně kontroluje, abyste se k nim nedostali moc blízko nebo jim nějak neubližovali.
• Protože kamarádka měla nějaké povinnosti na letní škole v Litoměřicích, vypravila jsem se tam za ní, abych tohle město taky poznala. Cesta byla docela zábavná, protože v čase, kdy jsem potřebovala na místo vyrazit, nejel žádný přímý spoj a ten, kterým jsem si cestu naplánovala, nabral takové zpoždění, že jsem nakonec zvolila jiný. Ovšem i přes cestovní peripetie to byl příjemně strávený den. Město samo mě sice příliš nenadchlo, ale někdy se sem asi vrátím, protože bych ráda vyšplhala na Radobýl.
• S divadelní partou jsme vyrazili na vodu, konkrétně na Ohři. I v tomhle případě se jednalo o můj návrat k vodáctví po řadě let, ovšem stálo to za to. Vody sice moc nebylo a řeka se jen tak tak vlekla, ale i tak to byla zábava. Zejména naše večerní pokusy zpívat u táboráku. A protože nám zbyla trocha času, podívali jsme se na zpáteční cestě nejdřív do skřítčích světniček a pak na hrad Andělská hora.

Pojďme se podívat taky na zahraniční cesty. Celkem jsem zvládla 7 států, což by se dalo považovat za cestovatelský rekord, protože žádná z mých loňských dovolených nebyla na stejné místo, dokonce ani do stejné země.

• Jako první přišla v únoru na řadu Barcelona, kam jsem měla v plánu vyrazit už nějakou dobu, takže když kámoška tuhle destinaci navrhla, neváhala jsem. Na poznávání města jsme měly všehovšudy dva dny, což není moc, nicméně zvládly jsme obejít snad všechny stavby, na nichž se podílel Antonio Gaudí, procourat se starým městem i si vychutnat procházku po pláži. A kdo ví, třeba se sem někdy vrátím, abych viděla i něco dalšího.
• V březnu jsem se vypravila se ségrou do Egypta. Tohle byla částečně ryze válecí a částečně poznávací dovolená. Na koupání v moři to úplně nebylo, protože březen je i tady na severu Afriky docela chladný (ač rozhodně teplejší než u nás), ale o to víc jsme si užily poznávání místních pamětihodností. Vyrazily jsme totiž k pyramidám i do Údolí králů a do Luxoru a nechaly se ohromit starověkou kulturou, která už má sice svá nejlepší léta dávno za sebou, ale přesto dovede okouzlit.
• S celou svou rodinou jsem se v dubnu během Velikonoc vypravila do Francie. Naším cílem se stalo růžové město Toulouse ležící na břehu Garonny, které mám neodmyslitelně spjaté s Angelikou, a už někdy od střední proto bylo na seznamu destinací, kam se jednou chci podívat. A jelikož město samo není zas tak velké, zvládli jsme si k němu přidat i blízké Albi a Carcasonne. Každé z měst mělo něco do sebe, a navíc dokonale vyšlo počasí, takže to byly velmi intenzivní dva dny, které jsme si užili.
• Začátek července spolu se svátky jsme se rozhodly se ségrou využít k návštěvě Itálie. Letos padla volba na Florencii a Bolognu. Přihodily jsme i pár menších italských měst v regionu a návštěvu toskánských vinic a po dlouhé době si užily skutečně klidnou, línou dovolenou, kdy jsme si užívaly zmrzlinu, sluníčko, skvělé jídlo a prázdninovou atmosféru.
• V září mě a ségru čekala další vysněná destinace, a sice New York. Chtěla jsem se do něj vypravit už od střední, kdy jsem začala sledovat Gossip Girl, ovšem z různých důvodů na to nedošlo. Loni jsem ovšem měla unikátní příležitost právě tady oslavit třicetiny, tak proč toho nevyužít. Město samo o sobě je fenomén, který se nedá popsat, ten se musí zažít. Můžu ale podotknout, že mě ani v nejmenším nezklamalo a rozhodně se tam chci v budoucnu vrátit. Ideálně před Vánoci, abych si tu vychutnala sváteční atmosféru.
• Po návratu z New Yorku jsem zvládla ještě rychle omrknout Frankfurt, protože jsme tady měli zhruba půldenní přestup a sedět celou dobu na letišti se nám nechtělo. Nemůžu říct, že by mě tohle město vyloženě okouzlilo, ale návštěvy určitě nelituju.
• Poslední zahraniční dovolená loni proběhla v Amsterdamu. I tohle místo jsem měla už nějakou dobu na seznamu destinací, které chci vidět, takže jsem se rozhodla využít k návštěvě říjnový prodloužený víkend. Byly tady mraky lidí včetně spousty Čechů, ale zároveň tu toho bylo hodně k vidění a i zdejší pobyt jsem si užila.

Teď trocha kultury. Vzhledem k tomu, že jsem sama začala hrát a mám poměrně dost zkoušek, na návštěvy divadla mi nezbylo tolik času, kolik bych ráda. Snažila jsem se nicméně najít si čas na obojí, byť jsem kvůli tomu skoro nebyla po večerech doma. Koneckonců však každý máme nějaké ty koníčky, kterým se snažíme ve volném čase věnovat.

• Nastudovala jsem celkem tři role:
• Lady Nicole v Záhadě rudé růže
• Marianne ve Smyslu v nesmyslnosti
• Juditu v Pasti
• Navštívila jsem 40 divadelních představení, z toho:
• 15 činoher
• 13 muzikálů (z toho 2 na Broadwayi)
• 2 alternativní hudební projekty
• 1 alternativní amatérský projekt
• 1 imerzivní inscenaci
• 1 narativní prostor
• 3 balety
• 1 operu
• 3 hudební recitály/koncerty
• Napsala jsem celkem 28 divadelních kritik
• A kdyby vás zajímalo, co se mi líbilo nejvíc, pak z činoher to bylo Bez roucha a Yerma, z muzikálů (pokud nepočítám ty na Broadwayi) Elisabeth a Sweeney Todd a nadchla mě taky imerzivní inscenace Musí se žít.
• Nejen divadlem živ je člověk, tak ještě krátká statistika k filmům a seriálům.
• Pokud jde o kino, je to se mnou dost špatné, protože jsem zašla jenom na 8 filmů.
• Pokud jde o sledování filmů na streamovacích platformách, zvládla jsem jich 32, většinu z toho tvořily filmy vánoční.
• Došlo i na seriály, těch jsem nakonec zkoukla 7, dalších 8 jich mám rozkoukaných
• A protože občas je potřeba doplňovat hladinu bizáru, nenechala jsem si ujít ani 2 reality shows a další 2 rozkoukala.

A na závěr přichází ještě knižní shrnutí. Přece jenom, knížky a čtení tvoří podstatnou část mého života, takže by byla věčná škoda je tady nezmínit. A rovnou to můžu vzít i s krátkým shrnutím, jak to dopadlo s mými předsevzetími pro letošek. 

• Začněme u předsevzetí. 
• První bylo přečíst aspoň 80 knih. To se mi povedlo a jako už tradičně jsem tenhle počet docela významně překročila, protože celkově jsem zvládla 101 kousků, 6 z toho byly rereadingy. Začínám uvažovat o tom, že limit pro příští rok si o něco zvednu, aby to přeci jen byla výzva.
• Jako další úkol jsem si dala přečíst každý měsíc aspoň jednu knihu od českého autora, tím pádem aspoň 12. I tady jsem byla úspěšná, jelikož domácí autory čtu pravidelně a ráda a letos těch knih od nich bylo 30.
• Třetím předsevzetím bylo přečíst aspoň 12 knih neanglofonních autorů, protože nemá smysl si nic nalhávat, romány anglofonní provenience se k nám dostávají nejčastěji. Ani tady jsem ale ve finále neměla problém předsevzetí dostát, protože podobných knih jsem nakonec přelouskala 19. Jak to bylo jazykově, najdete níže.
• Čtvrté předsevzetí znělo aspoň jedna kniha v angličtině měsíčně. To mi úplně nevyšlo a těch knih v originále nakonec bylo jenom 11, ale i to považuju za úspěch. Z většiny to byly knížky na posudky, o kterých nesmím mluvit, ale našly se i kousky, po kterých jsem sáhla naprosto dobrovolně.
• Páté předsevzetí bylo přelouskat 12 vybraných knih z mojí knihovny. Ani tady se mi úplně nezadařilo a nakonec jsem jich zvládla jenom 10. Usoudila jsem nicméně, že tohle předsevzetí jsem si nastavila špatně, protože pro mě bylo poměrně omezující. Většinou vybírám knihy podle nálady, a to tady úplně nešlo. Pro příští rok ho proto použiju v lehce pozměněné podobě.
• Jako další přicházejí na řadu žánry. Jsem člověk, který je velmi rád střídá, a i když některé přirozeně převažují, pořád je to docela pestrá směsice.
• Nejvíc jsem zvládla společenských románů, těch bylo 34.
• S poměrně velkou ztrátou se na druhé místo probojovaly romantiky, těch bylo 14.
• A třetí příčku si odnáší YA feel good contemporary romány s 10 kousky.
• Dál to bylo 8 YA fantasy knih,
• 7 historických románů,
• 6 klasik,
• 5 YA heavy contemporary a 5 fantasy,
• 3 dobrodružné/dětské knihy,
• po 2 kouscích paměti, biografie, eseje a sci-fi,
• a 1 humoristický kousek.
• Jak už jsem zmínila výše, snažila jsem se číst co nejvíc neanglofonních autorů, tudíž i výsledná jazyková směsice je docela pestrá.
• Nejvíc knih bylo i přes mou snahu anglofonní provenience, celkem 52 kousků.
• 30 knih bylo původně českých,
• 5 francouzských,
• 4 německé,
• po 2 kouscích je zastoupena ruština a nizozemština
• a po 1 lotyšština, dánština, finština, ukrajinština, japonština a slovenština
• A pak jsou tady knížky, které jsem četla dobrovolně, ale zároveň tak trochu povinně. Řeč je o posudcích a recenzních výtiscích. Obojí se snažím omezovat tak, abych měla primárně čas číst co nejvíc podle chuti, zároveň však nikdy neodolám dobrému příběhu a ráda podporuju české autory.
• Recenzních výtisků jsem v loňském roce přečetla 9.
• A knih na posudky celkem 11.
• A ještě pojďme mrknout na to, kolik knížek jsem si v letošním roce pořídila a kolik naopak vyřadila. Těch nových bylo 73, kdežto 46 kousků jsem odnesla do Knihobotu, aby si tam našly nového majitele, jemuž udělají větší radost než mně.

Poslední letošní statistika se týká mojí aktivity na blogu a sociálních sítích, tak pojďme na to, ať si můžete oddechnout, že žádné další číselné údaje už vás nečekají.

• Na blogu vyšlo celkem 136 článků, z toho:
• 86 knižních recenzí
• 28 divadelních kritik
• 7 cestovatelských článků
• 12 měsíčních shrnutí
• 1 roční shrnutí
• 2 články o knižních akcích
• Na YouTube jsem zveřejnila 24 videí o celkové stopáži 13 hodin a 42 sekund
• 12 z nich byla Přečtena
• 1 shrnovalo můj čtenářský rok 2021 a nejlepší knihy
• 1 jsou moje knižní předsevzetí pro nový rok
• 8 bylo cestovatelských
• 2 byly vlogy z knižních akcí

Jak je vidět, rok 2022 byl velmi pestrý a já jsem velmi zvědavá, co všechno nám přinese rok letošní. Už teď jsem přesvědčená o tom, že to zase bude pořádná jízda. :)