Na červenec jsem se těšila už málem od konce května, protože konečně začaly divadelní prázdniny a mně spolu s nimi i dlouho očekávaná dovolená. Zároveň mi ale bylo jasné, že se čtením to žádný zázrak nebude. Většinu léta jsem si totiž naplánovala cestovatelskou. Navzdory tomu, ale nakonec na čtení došlo, byť v menší míře než normálně.
Že letos v létě doma moc času nestrávím, jsem věděla už dlouho. Ovšem plány se postupně začaly vrstvit jeden na druhý, až z toho bylo poměrně intenzivní dovolenkování s minimem pobytů v Praze. Do zahraničí jsem odjela hned první prázdninový víkend, tedy vlastně ještě v červnu, protože jsme podnikli rodinnou dovolenou do Provence. Byl to vlastně takový roadtrip po krásách zdejšího kraje, pokud byste rádi znali podrobnosti, tady je článek a pochopitelně mám i video na zachycení atmosféry.
Další dovolená mě čekala jen týden nato. Těsně před půlkou července jsem totiž odletěla do portugalského Porta, abych se odtamtud vypravila na 280 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostela. Bylo to velmi intenzivních devět dní, které jsem si ale maximálně užila. Svoje zážitky jsem sepsala do článku a pro zachycení atmosféry mám ještě video. Na pouť jsem navázala ještě několika dny v Madridu, takže i z něj jsem natočila video a sepsala článek.
Jelikož většinu času jsem strávila v zahraničí, v Praze jsem toho krom jedné procházky centrem s mamkou moc nestihla. Podívaly jsme se do Tančícího domu na výstavu kostýmů Heleny Vondráčkové a vyšplhaly na věž Novoměstské radnice, abychom tenhle výlet zakončily v kavárně Slavie, kam moc ráda chodím kvůli perfektní atmosféře i dobrému jídlu.
Přestože začaly divadelní prázdniny, viděla jsem dvě představení. Léto je pro mě totiž spojené s open air produkcemi a každoročně si nějakou nemůžou nechat ujít. Tentokrát padl los na Letní shakespearovské slavnosti a letošní premiéru Marná lásky snaha, která byla zábavnější, než jsem čekala. Myslím, že tak dobře jsem se v divadle už dlouho nepobavila. A jelikož moc ráda vyrážím taky na Kampu, zavítala jsem i na zdejší letošní novinku, a sice Formana. Ten se asi nezařadí mezi moje nejoblíbenější inscenace o osobnostech, ale vlastně to vůbec nebylo špatné.
Do kina jsem nevyrazila, ono ostatně ani nebylo moc kdy, ale koukala jsem aspoň na streamovací platformy. Mimo jiné jsem si dala rewatching první řady Srdcerváčů, protože jsem chtěla něco odpočinkového na vypnutí. A s tím souvisí i moje posedlost reality shows, jelikož jsem dokoukala pátou řadu Love is Blind.
Co se čtení týče, žádná zvláštní hitparáda to nebyla, protože na to s ohledem na cesty nebylo moc času. Přelouskala jsem ale nakonec deset knih, dvě z nich na posudek. Měsíc jsem zahájila s románem Všechen můj hněv, který jsem si vybrala v rámci losovací abecední výzvy ještě v červnu, a musím konstatovat, že to bylo naprosto fenomenální. Následovala odpočinková záležitost Můžeš říct: Miluju tě, která se jako takové nenáročné letní čtení báječně hodí. V rámci otevírání dalšího zážitkového boxu jsem se pustila do rereadingu Anny Elliotové a moc si ho užila. Jelikož jsem byla na Shakespearkách, chtěla jsem si přečíst předlohu a došlo taky na Marnou lásky snahu. Další ultimátní oddechovkou byl Těžký život knihomolů, kterým jsem zabíjela odpoledne před cestou do Porta. Dočetla jsem taky knihu Prima Facie na červnový bookclub, s níž jsem měla trochu skluz, a musím říct, že to bylo vážně dobré. Poslechla jsem si i další audioknihu, tentokrát to byl rozhovor s Markem Dvořákem Mezi nebem a pacientem. A měsíc jsem zakončila s třetím dílem komiksu Heartstopper.
Pokud byste chtěli, o všech knížkách tradičně mluvím taky ve videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat