Březen se všeobecně považuje za měsíc čtenářů, což jenom nahrává tomu přelouskat co nejvíc knížek. A já jsem ho přesně tímhle způsobem využila na maximum. Krom toho ale byl březen bohatý i cestovně, jelikož se mi tu sešly hned dvě dovolené, každá úplně jiná, ale obě perfektní. O zážitky jednoduše nebyla nouze.
Březen jsem přivítala v Itálii, protože jsme se s mamkou rozhodly na pár dní tam vyrazit. Naším cílem bylo Bari, nicméně tohle město není až tak velké ani zajímavé, takže se stalo jenom výchozím bodem pro putování po Apulii. Nakonec jsme toho viděly až překvapivě hodně, takže pokud byste chtěli malou ochutnávku, můžete mrknout na video a pochopitelně nechybí ani článek s nějakými těmi typy.
Druhá březnová dovolená měsíc naopak uzavřela. Se ségrou jsme se totiž vypravily do Maroka, což byl nápad, který vznikl spíše náhodou. Respektive - věděly jsme, že určitě chceme společně letět na dovolenou, jen se muselo určit, kam to bude. A jelikož původní plány kvůli stěhování padly, zvolily jsme náhradní variantu. I ta však stála za to, v mnoha ohledech splnila, ne-li předčila naše očekávání a pro mě to navíc byl uprostřed sezony příjemný vypínací relax. I v tomhle případě pro vás mám video a poměrně obsáhlý článek.
A jelikož počasí aspoň občas přálo i doma, udělala jsem si příjemný, zhruba pětadvacetikilometrový výlet do nejbližšího okolí Prahy. Vypravila jsem se autobusem do Roztok, odkud už jsem po svých pokračovala k Lasíkům do Unětic, abych si dopřála některý z jejich proslulých koláčů. Po pauzičce na něj a kávu jsem se vrátila na trasu a došla zpátky do Prahy. A protože z Dejvic přece nepojedu metrem, následovala cesta přes Stromovku až domů na Vinohrady. Padla na to jedna celá audiokniha, ale bylo to boží, takže věřím, že se zlepšujícím se počasím budu podobné výlety podnikat častěji.
Co se kultury týče, byl na ni březen paradoxně dost chudý. Zavítala jsem jenom na Popelku, což je pohádkový muzikál pro děti, o kterém nemůžu říct, že by se mi nelíbil, bylo to takové mile naivní. Recenzi pro vás chystám na konec dubna, protože mám v plánu vyrazit ještě jednou a porovnat alternace. Na úplném sklonku měsíce, těsně po návratu z dovolené, jsem potom vyrazila na Bílou nemoc do ABC. Už jsem ji viděla na premiéře před dvěma lety, ale kamarádka ne, takže bylo vlastně moc fajn si ji připomenout a ověřit si, že se mi pořád líbí.
Moc jsem toho neviděla ani na streamovacích platformách. Zvládla jsem akorát dokument Janžurka, což byl zajímavý pohled na život herečky Ivy Janžurové, a potom ještě novinku Netflixu The Life List natočenou podle stejnojmenného románu, který mám moc ráda. Film se předlohy v něčem drží víc a v něčem míň, ale neskutečně mi sedl a užila jsem si ho od první po poslední minutu.
Pokud jde o čtení, v březnu jsem zvládla přelouskat dvanáct kousků, přičemž čtyři z toho byly posudky. To je asi nový rekord a budu si muset dát od posudkování trochu pauzu, protože to začíná být poměrně vyčerpávající. Kromě toho jsem ale přečetla spoustu zajímavých kousků. Měsíc jsem zahájil romantickou komedií Teorie lásky od Ali Hazelwood, kterou jsme četli v rámci bookclubu. V něčem to bylo hrozně pitomé, ale vlastně mě to bavilo. Poslechla jsem si audioknihu Slepé skvrny, která se věnuje problémům naší společnosti, před nimiž máme tendence zavírat oči. A je to poutavé zpracování. Následovala novela Proč všichni odcházejí, která má neskutečně nostalgický vibe a v něčem je mile komfortní, přestože řeší vážná a ne úplně pozitivní témata. Do židovského Brna jsem se podívala díky Třinácti snům o svobodě, které zaujmou i krásným grafickým zpracováním. Dočetla jsem i poslední vylosovanou knížku z února Rose pod palbou, s níž jsme se na jednu stranu úplně nepotkaly, ale ani nemůžu říct, že by byla jakkoliv špatná. I další knihu jsem poslouchala v audio podobě, šlo o Baladu o snech, která jako jedno z hlavních témat řeší nástup komunistů a násilnou kolektivizaci venkova v padesátých letech. Naprosto si mě získal román Hrdinové ničeho nastavující zrcadlo naší generaci a představující specifickou skupinu zbytečných lidí, a to navzdory skutečnosti, že hlavního hrdinu jsem nemohla vystát. No a měsíc jsem uzavřela dalším dílem Romantických útěků, tentokrát šlo o třetí díl Cukrárna v Paříži.
A jak je mým dobrým zvykem, mám pro vás i video, kde o knížkách mluvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat