Marina a Sergej Djačenko - Rituál

Draci už po staletí unášejí mladé panny, aby na nich mohli provést krvavý rituál. Arm-Ann se však od svých předků liší. Zbavit jen tak života nevinnou dívku se mu hnusí, zároveň se v něm však ozývá rodová povinnost, která mu nedává na vybranou. Rozhodne se tedy ke kompromisu. Unese princeznu tak krásnou, že se budou udatní bojarové prát za čest ji osvobodit. Dokonce má ideální oběť vyhlédnutou. Pak se však všechno tragicky zvrtne.

Ladislav Zibura - Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Cestování se stalo běžnou součástí našich životů. S oblibou vyrážíme do větších i menších dálek a poznáváme cizí kultury. Zároveň se však naše zážitky většinou omezují na víceméně civilizované oblasti a tradiční způsob přepravy, jako jsou letadla, vlaky, autobusy či auta. Ale vyrazit po svých... to chce docela odvahu a hodně silnou vůli. Ladislav Zibura tento způsob cestování praktikuje už nějakou dobu a ani za poznáním Gruzie a Arménie nemohl vyrazit jinak.

Až moc červená knihovna

Existuje několik druhů lidí. Takoví, kteří nedají dopustit na romantiku a nadšeně áchají a óchají nad jakýmikoliv projevy milostných citů, jiní, kteří se u podobných pasáží ve filmech i knihách zhnuseně šklebí, nebo speciální druh cyniků, který v jednom druhu literatury nemůže romantiku ani cítit, ale v jiném mu zas až tolik nevadí. Pokud jde o mě, jsem zapřísáhlý romantik, který se rád rozněžňuje u romantických knih i filmů a čas od času nepohrdne nějakým tím erotickým románem. Co je však moc, to je příliš. Takže jsem sepsala pár klišé, která mě na "červené" knihovně docela štvou.

Delphine de Vigan - Pouta

Pouta. Neviditelné vazby, které si mezi sebou vytváříme a jichž se často neumíme zbavit. Někdy nás ničí, mnohdy jsme na nich bytostně závislí a nedovedeme si představit život bez nich, přestože by byl tisíckrát snazší. Novela Delphine de Vigan pojednává o čtyřech osobách, jejichž snaha pomoct ubližuje nejen jejich okolí, ale především jim samým.

Vojtěch Matocha - Prašina

Každé město má svá tajemství a čtvrti, kam by cizinci radši vůbec neměli vstupovat. Jen kousek od pražských Vinohrad leží Prašina, kde už přebývají výhradně starousedlíci. Mohla by to být čtvrť jako každá jiná, nebýt drobného detailu - nefunguje tady elektřina a žádné vědecké kapacity nedovedou tento fenomén vysvětlit. Dokud se tato anomálie soustředila výhradně na Prašinu, nepředstavovala až takový problém. Co se však stane, když se území bez proudu začne rozšiřovat?

Sofia Lundbergová - Červený adresář

Doris je devadesát šest let a nic moc už jí na světě nezbylo. Navíc se začínají objevovat nejrůznější obtíže spojené s jejím vysokým věkem, které jí značně znepříjemňují každodenní existenci. Dlouhé hodiny, které tráví ve svém bytě čekáním na ošetřovatelku, která jí přijde pomoct, vyplňuje skypováním s praneteří žijící v Americe a sepisováním vlastních vzpomínek. Za těch bezmála sto let toho totiž prožila skutečně hodně a potkala neuvěřitelné množství lidí. A o nich všech podává svědectví její červený adresář.

Jak neztrácet optimismus

Původně jsem touhle dobou měla být v Bari, procházet se po pláži, lízat zmrzlinu a užívat si pravé italské jaro. Vzhledem k současné situaci však moje cestovatelské plány padly. A to nejen ty dubnové. Nikam se nepodívám ani během květnových prodloužených víkendu a s největší pravděpodobností ani v létě. Když se to vezme kolem a kolem, nejde o nijak zásadní katastrofu, prostě strávím letošek doma a cestování si vynahradím v příštích letech. Ale nic si nenalhávejme. Když jste zvyklí vyjet do zahraničí několikrát ročně, nutnost sedět doma v bytě vás docela ničí.

Mary E. Pearsonová - Zlodějský tanec

Po krvavé válce zavládl mezi jednotlivými pozůstalými národy konečně mír. Venda má novou královnu, která holduje spíše diplomacii než síle, a i ostatní království se snaží o zachování korektních vzájemných vztahů. Válka však ještě ani náhodou není zapomenuta. Stále totiž žijí lidé, kteří přes veškerou snahu je dopadnout unikají spravedlnosti. Najít je a chytit však nebude nic snadného.

Jane Austenová - Emma

Jane Austenová své prózy stvořila už před více než dvěma sty lety. Přesto jsou dodnes čtenáři po celém světě milovány a stále se objevují nové generace, které si k nim nalézají cestu. Na jednu stranu jsou tyto prózy sice lehce prvoplánové, protože neodbytně spějí k happy endu, na druhou však ukazují takovou řemeslnou zručnost a charakterizační talent, že se k nim neustále rádi vracíme jako k laskavému pohlazení, které nám pokaždé pozvedne náladu. A Emma není výjimkou.

OBLÍBENCI... Seriály

Svoje oblíbené dobové seriály už jsem v jednom článku představovala, teď tedy přichází čas na seriály nehistorické. Abych byla upřímná, nejsem v tomhle ohledu žádný zvláštní znalec, vlastně seriály všeobecně moc nesleduju. Aspoň poslední dobou určitě ne. I z toho důvodu v tomhle seznamu najdete i docela vykopávky, které jsou venku už nějaký ten pátek. Ale na tom vlastně vůbec nesejde. Je jedno, jestli je seriál právě ve vysílání nebo už je pár let venku. Hlavně, že nás baví se na něj koukat. :)

Jako vždycky podotýkám, že řazení je čistě náhodné a nijak neodpovídá mým preferencím. Nechci totiž vybírat ještě z výběru. :)

Kalyn Josephsonová - Bouřná vrána

Rhodaire je bytostně závislé na vranách, magických bytostech řady obdivuhodných vlastností. Starají se o úrodu, počasí, kvalitní zbraně i silné vojsko. Co když se však sousední království rozhodne pro invazi a v jejím rámci všechny vrány zlikviduje? Má-li Rhodaire přežít, bude potřeba navázat cenná spojenectví. A princezna Thia se rázem stává důležitým pěšákem na mocenské šachovnici.

Přečteno BŘEZEN 2020

Březen se asi pro nás všechny nesl v duchu boje s koronavirem. Nechci si tady stěžovat, zároveň však ani nebudu nad současnou situací nijak zvlášť jásat. Zuřící pandemie mi totiž dost zkřížila plány, ať už jde o cestování nebo kulturu. Což je pro mě jako vysoce kulturního člověka skutečně peklo. Drobné kulturní okénko pro vás mám, protože jsem na začátku měsíce přeci jen divadlo i kino zvládla, na delší dobu to však nejspíš bylo to poslední, co se mi poštěstilo.