Přečteno ŘÍJEN 2020

Říjen začal jako měsíc, kdy se svět ještě zdál v pořádku. Stačilo pár týdnů, a jsme tam, kde jsme byli na jaře. Až na to, že vůle kohokoliv řídit se vládními nařízeními povážlivě klesá. Vládní rozhodnutí a opatření totiž přicházejí chaoticky, nelogicky a navíc je ani nikdo pořádně nevysvětlí. Je pak možné se divit, že se lidi bouří? Tím nenabádám k porušování nařízení. Naopak. Čím víc se jimi budeme všichni řídit, tím spíš se z téhle situace dostaneme. Jen je to všechno trochu ubíjející. Ale teď radši zpět k tomu, jaký vlastně říjen byl. :)

První říjnový víkend jsem strávila v Karlových Varech. Ještě nikdy jsem v tomhle městě nebyla, tudíž jsem si to hodlala náležitě užít. A dostala jsem přesně to, co jsem očekávala - příjemně strávený, odpočinkový víkend plný dobrého jídla, relaxace a uklidňujících procházek. Jako bych už tehdy věděla, jak moc budu tuhle načerpanou energii potřebovat. Sepsala jsem pro vás i článek s nějakými tipy, atmosféru můžete nasát ve videu.

Pokud jde o kulturu, moc jsem toho s ohledem na zaváděné restrikce nestihla. Hned zkraje měsíce jsem zašla do Divadla ABC na Fantastickou ženu, což je velmi milá komedie na pomezí konverzační a situační, která vás asi neohromí, ale minimálně se u ní pobavíte. A pak jsem si ještě zašla na svou alma mater, tedy na DAMU do Disku na Přelet nad kukaččím hnízdem. Kdyby vás zajímalo, proč tu není recenze, pak proto, že studentská představení většinou nerecenzuju. Ani ne tak kvůli jejich kvalitě, jako spíš kvůli jejich specifickému postavení z hlediska inscenování. Každopádně Přelet vřele doporučuju. Sešel se v něm silný herecký ročník, který ví, co dělá, takže je radost se na představení koukat.

A pokud jde o kino, z plánovaných premiér sešlo, takže jsem jenom ještě jednou zavítala na Princeznu zakletou v čase, protože ta pohádka se mi vážně dostala pod kůži a chtěl jsem ji znova vidět.

Začátkem měsíce jsem si myslela, že vám v přečtenu vlastně nebudu mít co ukázat, protože za celou první polovinu října jsem zvládla jenom dvě knihy. V té druhé půlce se to však naštěstí zlomilo a já to dotáhla až na celkové číslo osm.
Začala jsem s Jiřím Hájíčkem a jeho Selským barokem, což nebylo zlé, ale ani žádná hitparáda. Potom přišel na řadu Noční cirkus s naprosto neopakovatelnou atmosférou a vybroušeným literárním stylem. Do ruky se mi dostal taky Šváb, který má sice zajímavý nápad, ale jako celek příliš neoslní. Podobné je to i s Pískem, který nabízí velmi atraktivní prostředí blíže nespecifikované budoucnosti, ale k dokonalosti mu toho hodně chybí. Protože jsem chtěla něco oddechového a nenáročného, sáhla jsem po Angelice, konkrétně po její Toulouské svatbě, což je sice romantika, ale zároveň výborný historický román. Přímo rokenrolová jízda byla Daisy Jones & The Six, z níž na vás dokonale dýchne atmosféra konce 70. let. Velmi silný příběh, který vás donutí se zamyslet, se skrývá v novince Jakuby Katalpy Zuzanin dech. A konec měsíce už patřil oddechové romantice Cinder & Ella.

Kdyby vás zajímalo, co si o jednotlivých knížkách myslím, můžete se prokliknout na recenzi nebo pro vás mám jako tradičně video, v němž o knížkách mluvím. :)