Polsko na začátku 80. let už sice začíná jevit známky jistého uvolnění, ovšem k pádu režimu je ještě stále daleko. Některé věci jsou nepřípustné, dokonce stojí mimo zákon, ale přesto se jim jen těžko odolává. A když nastane léto a mládež je vypuštěna na socialistickou brigádu v lůně venkova, může se dít cokoliv...
Randění je speciální disciplína, za kterou by se měly rozdávat diplomy. Minimálně Kinsley si to myslí. Přečetla už sice stovky milostných románů a chtělo by se říct, že o lásce ví první poslední, ale stejně není stále schopná narazit na toho pravého. Vzhledem k její křečovitosti tváří v tvář příslušníkům mužského pohlaví a trochu vysokým nárokům to ale možná není až tak překvapivé. Vytáhnout tuhle holku na rande a přežít se zdravou kůží totiž vyžaduje speciální schopnosti.
Každá rodina je jiná a nese si s sebou jiné chyby minulosti. A ani ta, která vypadá na papíře perfektně, taková ve skutečnosti nemusí být. Marilyn a David jsou spolu už celé věky a vychovali čtyři dcery, z nichž jsou teď už dospělé mladé ženy s velmi rozdílnými životy. Které mají ke vzoru, který jim dali jejich rodiče, pěkně daleko.
Město je živoucím organismem, který se neustále mění, vyvíjí a požírá své obyvatele. Někteří se přizpůsobí, jiní raději utečou a další ve snaze najít si své právoplatné místo ztratí sami sebe. Stepan přijíždí do města jako mladý idealista z venkova přesvědčený o vlastní genialitě a s obrovskou touhou uspět. Povede se mu to, nebo mu metropole zasadí smrtící ránu?
Píše se konec třicátých let, nad Evropou se pomalu stahují černá mračna a rodina Gregorových se má už brzy otřást v základech. Ester a Soňa jsou dvojčata, ale přesto by nemohly být odlišnější. Zatímco éterická Ester se vznáší na baletních špičkách, Soňa, která je mnohem víc od rány, pracuje jako zdravotní sestra. Jejich cesty se mají už velmi záhy rozdělit, ještě předtím však osud pěkně zamíchá kartami.
Duben byl měsíc jako na houpačce. Pracovně extrémně náročný, zároveň však plný zábavy a zážitků. A přestože volného času jsem měla pomálu, povedlo se mi toho i celkem dost přečíst. Navíc jsem si knížky tentokrát vybírala docela zvláštním způsobem, ale o tom víc níže.
K ženskému údělu takřka odnepaměti patří být podceňované, ne-li přímo diskriminované. Od chvíle, kdy do hry vstoupila moderní věda, jako by se snaha ukázat vzájemné rozdíly ještě prohloubila, protože na jejím základě přece musí pro ženskou podřadnost existovat přesvědčivé důkazy. A kdo chce, ten je skutečně najde. Angela Saini v několika tematicky uzavřených kapitolách demytizuje ženskou otázku a snaží se ukázat, jak moc se věda v pohledu na ženy mýlila, a možná pořád ještě mýlí.
Princezna Diana se řadila k nejoblíbenějším členům královské rodiny a dodnes si ji mnoho lidí rádo připomíná. Kým ale tolik milovaná a obdivovaná princezna z Walesu ve skutečnosti byla? A jak moc je její obraz ukazovaný veřejnosti zkreslený? Andrew Morton se snaží přinést odpovědi v Dianině biografii, která je však stejně jako řada jiných poněkud jednostranná.
Letošní Velikonoce jsem se rozhodla strávit ve Francii, protože když už máte prodloužený víkend, proč ho pořádně nevyužít. Nemám nic proti tradicím, ale zároveň jim nijak bouřlivě neholduju, takže oslavy bez barevných vajíček a pomlázky mi srdce nervou. A užít si pár slunných dní na jihu, když u nás vládlo deštivo, rozhodně stálo za to.
