Přečteno DUBEN 2022

Duben byl měsíc jako na houpačce. Pracovně extrémně náročný, zároveň však plný zábavy a zážitků. A přestože volného času jsem měla pomálu, povedlo se mi toho i celkem dost přečíst. Navíc jsem si knížky tentokrát vybírala docela zvláštním způsobem, ale o tom víc níže.

Začneme tím, co jsem v dubnu podnikala. Zase jsem si užila trochu cestování, byť tentokrát šlo o dovolenou podstatně kratší, a co se poznávání týká, také výrazně intenzivnější. Zavítala jsem totiž na jih Francie do Toulouse přezdívaného růžové město kvůli hojnému zastoupení cihlových staveb. Protože však tohle město není, co se památek týče, až tak velké, spojili jsme si ho ještě s blízkými Albi a Carcassonne. Pokud byste chtěli načerpat trochu jihofrancouzské atmosféry, mám pro vás video a jako obvykle i článek s nějakými cestovatelskými tipy. :)

Nejen cestováním živ je člověk a na nejrůznější zážitky se dá narazit prakticky kdekoliv. Protože sranda musí být, zašla jsem v dubnu na karaoke, jelikož sice neumím zpívat, ale v partě dalších lidí se to ztratí, a o to větší zábava nakonec je. A taky jsem si vyrobila svůj vlastní šperk, konkrétně prstýnek. Celodenní kurz výroby šperku jsem totiž dostala od ségry k Vánocům a teď na něj konečně došlo. Musím říct, že to byl vážně zábavný den, kdy jsem se toho o šperkařství docela dost dozvěděla a moc si to užila.

Co se kultury týče, pochopitelně jsem nemohla odolat nějakým těm divadelním zážitkům. Hned zkraje měsíce jsem si zajela do Plzně na Elisabeth, kterou jsem viděla už podruhé a opět to bylo skvělé. V Plzni prostě muzikály umí a já tam budu muset brzy zase vyrazit. Zašla jsem taky na představení Tenkrát v Itálii našeho divadelního spolku, které se konalo v rámci jednoho menšího festivalu amatérských divadel, abych podpořila svoje kolegy a taky se pobavila, protože legrace to vlastně byla. Další dvě divadelní návštěvy patřily Národnímu divadlu, kam jsem zavítala nejdřív na Krásku a zvíře, která mě velmi příjemně překvapila, a jedná se snad o první inscenaci Daniely Špinar, která mi vážně sedla, a následně na balet Oněgin, což je příběh, který miluju, a i v taneční podobě jsem si ho nesmírně užila. Závěr měsíce už potom patřil Městským divadlům pražským, jelikož jsem zašla do Rokoka na Marat + Sade, což byla jedna z nejbizarnějších věcí, co jsem za dlouhou dobu viděla, ale možná i tím naprosto skvělá.

A zvládla jsem taky jedno kino. Tentokrát jsem si jako správný Potterfil nemohla nechat ujít třetí díl Fantastických zvířat s podtitulem Brumbálova tajemství. Vím, že spousta lidí tuhle sérii nemusí, ale já ji mám vlastně dost ráda, v něčem je neskutečně kouzelná. Třetí díl je do značné míry uzavřený, takže těžko říct, jestli se dočkáme nějakého pokračování, ale pokud ano, ráda na něj zajdu.
Co se sledování čehokoliv doma na streamovacích platformách týká, byla to v dubnu absolutní mizérie. Většinou jsem neměla čas a mnohdy ani chuť si něco pustit, protože jsem domů přišla moc pozdě na to, abych ještě něco zkoukla. Ve výsledku se mi tak akorát podařilo dojet další sérii lehce bizarní reality show Are You The One?

A teď už se dostáváme ke čtení. Celkem jsem zvládla jedenáct knížek, přičemž jedna byla na posudek, takže o té tu mluvit nebudu. Jinak se pro mě ale duben nesl ve znamení #barevnecteni, což je projekt Incognito Reader, v rámci kterého si vybíráte knížky na základě barev. Ty se nějakým způsobem losují, aby to bylo co nejnáhodnější a zároveň co nejvíc fér. Letos se losovalo po trojicích, takže každý týden jsme měli k dispozici tři barvy, z nichž se dalo vybírat další čtení. Jako první byla vylosována trojice růžová, tmavě zelená a tmavě modrá. Já jako první sáhla po modrém Ztraceném světle, které mi doma leží už docela dlouho a příjemně mě překvapilo. Pokud jde o růžovou, přečetla jsem si Život po francouzsku, sympatický, typicky francouzský román, a taky Lovely War, velmi originální historický román se silnou milostnou zápletkou. Co se tmavě zelené barvy týče, v prvním týdnu na ni nedošlo, nicméně vynahradila jsem si to později při společném čtení The Inheritance Games, které mají vážně originální námět a navrch se skvěle čtou. Losování v druhém týdnu přineslo svítivě zelenou, oranžovou a béžovou či světle hnědou, jak chcete. K prvnímu odstínu padla volba na Ten, kdo stojí v koutě, která se mi doma povaluje už taky pěkně dlouho, takže byl nejvyšší čas se na ni vrhnout. Oranžovou jsem pokryla Purpurovým ibiškem, na který se taky chystám už delší dobu a teď byla skvělá příležitost. Pokud jde o béžovou, přesný odstín jsem v knihovně nenašla, ale sáhla jsem po druhém díle Apollónova pádu, Temném proroctví, což byl rereading, protože jsem se rozhodla letos tuhle sérii už konečně dočíst, a potřebovala jsem si napřed první dvě knihy připomenout. Třetí týden a třetí losování s sebou přinesly světle modrou, žlutou a fialovou. V tomhle případě přiznávám, že jsem zvládla jenom jednu barvu a sice světle modrou, kterou pro mě reprezentovala kniha Nikdo o tom nemluví. Ta je v mnoha ohledech zvláštní a nemusí vám sednout, stejně tak z ní ale můžete být nadšení. Poslední týden se nesl ve znamení bílé, šedé a červené. I tady jsem stihla jenom jednu barvu, tentokrát bílou, kterou má obálka životopisu Diana o princezně z Walesu. Ale aby se neřeklo, dala jsem si taky jednoho žolíka v černé barvě, konkrétně knihu Od přírody podřadné, což jsou texty zabývající se tím, jestli jsou ženy skutečně tak jiné než muži, a různými předsudky, které vůči nim za dlouhá staletí vznikly.

A jako obvykle jsem vám knižní povídání natočila i ve video verzi, takže si ho můžete pustit. :)