Musím přiznat, že letošní říjen mi svým počasím připomínal spíš rozmarný duben. Chvíli teplo, chvíli zima, chvíli mlha a chvilku sluníčko... Teploty si taky skákaly, jak se jim zlíbilo, ale vesměs byly poměrně příjemné, takže člověk dokonce mohl trávit čas venku, aniž by vyloženě mrznul. Což se především při cestování rozhodně vyplatilo. :)
V říjnu jsem si dopřála ještě jednu krátkou zahraniční dovolenou a s kamarádkou jsme na pár dní odletěly do Amsterdamu. Za těch přibližně 72 hodin jsme zvládly navštívit neskutečné množství muzeí, projet se po kanálech i zavítat na pláž na okraji města. Bylo to hodně náročné na chození, ale počasí vyšlo geniálně, takže všechny ty procházky amsterdamskými ulicemi jsme si užily. :) A protože vám ráda předávám atmosféru míst, která navštěvuju, mám pro vás klasické video i článek s nějakými těmi cestovatelskými tipy.
Jinak jsem ale trávila většinu času v Praze a krásného počasí využívala k procházkám po Stromovce nebo podél Vltavy. Však ono i naše hlavní město má své kouzlo. Navíc měl náš divadelní spolek v říjnu hned dvě premiéry, takže po měsících zkoušení jsme mohli konečně vylézt před diváky. Další reprízy chystáme na listopad a prosinec a já věřím, že to bude moc fajn. :)
Divadlo jsem si ale pochopitelně dopřávala i jako divák a že ho nebylo málo. Hned zkraje měsíce jsem využila toho, že do Prahy zavítalo ostravské Divadlo Petra Bezruče se svou dramatizací Šikmého kostela, a vypravila se na ni. Musím konstatovat, že tvůrcům se povedlo příběh zpracovat velmi dobře a přidat mu i něco málo navíc. Trochu alternativnějšího divadla jsem si užila v podobě imerzivní inscenace Musí se žít divadelního spolku Pomezí. Jak už je u této skupiny zvykem, bylo to výtvarně velmi poutavé, v něčem to připomínalo věci, které už mají po derniéře a v něčem to bylo úplně jiné. Rozhodně však jde o počin, který byste neměli minout. Zbylá dvě říjnová představení už byly klasické činohry. Vyrazila jsem na Vinohrady na Je třeba zabít Sekala, což je divadelní podoba stejnojmenného filmu, a přestože šlo o koncentrovanou depresi, moc jsem si to užila. A velmi příjemně mě překvapila i inscenace 294 statečných, která zpracovává téma odboje a heydrichiády, a byť je velmi pietní, zároveň není vyloženě depresivní.
Pokud jde o sledování čehokoliv, kvůli spoustě dalších aktivit na to prakticky nezbyl čas. Tím pádem jsem jenom dokoukala šestidílný seriál Sisi, který představuje docela romantizovanou verzi císařovnina života, a jsem zvědavá, jak se mi bude pozdávat Empress na stejné téma z dílny Netflixu. Snad do konce roku zvládnu zkouknout a porovnat.
Ani se čtením to nebyla žádná velká sláva. Trochu jsem se zasekla na některých knížkách a v kombinaci s pracovním i mimopracovním vytížením se nakonec dostala jenom na pět přečtených kousků. A to je ještě úspěch, protože pár dní před koncem měsíce to vypadalo, že možná nezvládnu dočíst nic. Nakonec jsem ale dočetla sérii Obránce perimetru a uzavřela ji posledním dílem Hra bez pravidel. Stejně jako v případě předchozích tří dílů se jednalo o příjemně odpočinkovou záležitost, která překvapí hlavně svou nepředvídatelností. Pak jsem si vzala Ladu u ledu, což bylo spíše zklamání, protože byť je román tematicky zajímavý, je vlastně strašně povrchní a plochý. Pustila jsem se také do třetího dílu série Šest tudorovských královen s názvem Jana Seymourová: Laskavá královna, který pojednává o Janě Seymourové, třetí manželce Jindřicha VIII. Čistě objektivně to je velmi dobrý historický román, bojovala jsem nicméně s jeho pojetím a zejména s faktem, že Jana pro mě jako postava vlastně vůbec nebyla zajímavá. Pokračovala jsem dalším třetím dílem a sice Otisky Chribdy, což je předposlední román ze série Zlatá Grai a čtenářům opět nabízí spoustu vesměs trpících postav. Oproti předchozím dvěma dílům sice tenhle místy lehce ztrácel dech, ale i tak jsem zvědavá na závěr. Poslední, co jsem v říjnu ještě přečetla, je román Hadassah inspirovaný biblickou knihou Ester. I v tomhle případě šlo o moc dobrý historický román, který na můj vkus nemusel tolik řešit víru, ale jinak k němu vesměs nemám námitky.
A jako tradičně už na vás čeká i video, kde své dojmy ze čtení shrnuju, takže budu ráda, pokud se rozhodnete podívat. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat