Květen nám každoročně zpříjemňují volné dny v podobě svátků 1. a 8. a ani letošek nebyl v tomto ohledu výjimkou. Navíc vyšly velmi šikovně na čtvrtek, takže jsem si mohla užít dva v podstatě prodloužené víkendy. A že jsem jich využila na maximum. Jen se čtením to tentokrát nebyl žádný zázrak. Oproti předchozím měsícům jsem toho zvládla o poznání míň.
Květnové volno jsem se tentokrát namísto cest do zahraničí rozhodla věnovat poznávání českých luhů a hájů. Vyrazila jsem totiž do Brna, kde mě zlákaly k návštěvě poměrně nedávno otevřené vodojemy Žlutý kopec. To místo má neskutečně magickou atmosféru, jen radši upozorňuju předem, že vstupné je docela drahé. Nemohla jsem vynechat ani zastávku v Martinusu, když už jsem na Moravě byla, a cestou zpátky do Prahy jsem to vzala přes Vysočinu a zastavila se v Třebíči. Ta totiž patřila k jednomu z mála míst v rámci českých památek UNESCO, kde jsem zatím nebyla. A rozhodně můžu konstatovat, že to byl velmi příjemný výlet.
V květnu se konaly taky dvě skvělé knižní akce. První hned zkraje měsíce ve smíchovském Gabriel Loci, a sice YA čtu con. Svým rozsahem šlo o akci spíše komorní, program se však mimořádně povedl, člověk měl příležitost potkat se se známými knihomoly a poslechnout si besedy o novinkách, chystaných knížkách i kouscích, které už leží na pultech knihkupectví nějaký ten pátek. V polovině května potom na pražském Výstavišti vypukl oblíbený Svět knihy. Tentokrát jsem si ho užila čistě jako návštěvník a svou atmosférou mě absolutně pohltil. V pátek jsme sem vyrazily se ségrou, v sobotu už jsem tady bloudila po vlastní ose. Moje knihovnička se rozrostla o pěkných pár kousků (a ne, nevím, kdy je chci stihnout přečíst), ale především jsem bohatší o spoustu zážitků.
A jelikož koncem měsíce počasí vyloženě přálo, došlo i na procházky po Praze. Objevila jsem nějaké nové vyhlídky na Smíchově a taky si mohla vychutnat Stromovku a jedno z prvních letošních čtení na břehu jezírka. Věřím, že pokud počasí dovolí, v létě si to ještě párkrát zopakuju. :)
Květen pro mě byl také dost divadelní, zejména muzikálový. Zahájila jsem ho v Kalichu na Tajemství, které jsem kdysi viděla ze záznamu, ale naživo mělo mnohem silnější atmosféru a právě tou si mě naprosto získalo. Udělala jsem si taky dva výlety do Plzně. Ten první na Six, což je neskutečná jízda, nálož energie přímo do žíly a navrch feministické téma, celé pojetí inscenace je potom lehce provokativní, ale k muzikálu skvěle sedí. Druhý byl na Rebeccu, která je o poznání tradičnější, ale to jí nic neubírá na kvalitách, perfektních hereckých výkonech a chytlavosti. Další muzikálový výlet směřoval do Brna na Drahý Evane Hansene. Tenhle muzikál mám v hledáčku už dlouho, v podstatě od jeho broadwayské premiéry, takže když jsem zjistila, že se plánuje české nastudování, prostě jsem na něj musela vyrazit. S originální verzí srovnávat nemůžu, ale ta brněnská rozhodně za vidění stojí. Poslední muzikál už jsem viděla v Praze, a sice Thrill Me v Divadle v Celetné. Nejedná se úplně o novinku, jenom o obnovenou premiéru ostravské inscenace, ale už jen pro herecké výkony to rozhodně stojí za to. Ale abych celý měsíc nezůstala jen u hudebního divadla, zašla jsem i na jednu činohru, Heda Gablerová - naostro. Svým způsobem to bylo trochu depresivní, protože to je inscenace zejména o manipulacích všeho druhu, ale nemůžu říct, že by to bylo špatné.
Na rozdíl od dubna jsem v květnu zvládala i nějaké ty filmy a seriály, potažmo reality show. V rámci movie clubu jsem se mrkla na The Prestige (česky Dokonalý trik), který mě příjemně překvapil. Není to nejlepší film, co jsem viděla, ale koukalo se na něj pěkně. Ze seriálů jsem zkoukla dokumentární sérii Hollywoodští magnáti o tom, jak vlastně začal zdejší filmový sen, což bylo v mnoha ohledech velmi poučné. S Bedekrem jsem dokončila další zemi, konkrétně Chorvatsko, a budu se tam muset výhledově vypravit, protože je tam tolik krásných míst, že by byla škoda nepoznat je blíž. Co se reality shows týká, zvládla jsem Battle Camp, což je parta lidí na táboře plnící nejrůznější úkoly, o jejich osudu rozhoduje kolo štěstěny. A nemohla jsem si nechat ujít druhou řadu Devil's Plan, která mě bavila úplně stejně jako ta první. Úkoly byly fascinující a celková dynamika střihu a vztahů mě extrémně bavila, i když můj favorit nakonec nevyhrál.
A teď už můžeme jít k přečteným knížkám. Zvládla jsem jich sedm, z toho jeden posudek, který mě vlastně bavil a v řadě ohledů byl originální, což je ale zhruba vše, co vám k němu můžu říct. Měsíc jsem zahájila klasikou, protože v rámci bookclubu jsme tentokrát četli Zločin a trest. Pro mě se jednalo už o druhé setkání s touto knihou a čtení jsem si užila. Jen je třeba podotknout, že to rozhodně není pro každého. Jelikož jsem po dočtení chtěla něco lehčího, sáhla jsem po pátém díle Romantických útěků a tentokrát navštívila Pláž v Chorvatsku. Po dočtení musím říct, že tenhle díl se bude řadit k mým oblíbeným. V rámci barevného čtení přišla na řadu Kniha, kterou posypal hvězdný prach, což nebylo špatné čtení, ale ani mě úplně nenadchlo. Trochu rozporuplné pocity jsem měla i z Ulice zlodějů, která mě sice bavila, ale nemůžu říct, že by mě ohromila. Velmi milým překvapením byla dystopie Myš, která má ultra zajímavý nápad a je i dobře napsaná. Měsíc jsem ukončila románem Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové, což je tak trochu romantika a tak trochu příběh o komplikovanosti rodinných vztahů a já jsem si ho užila víc, než bych čekala.
Tradičně pro vás mám i video, takže pokud vás některý román zajímá víc, můžete na něj mrknout nebo si rozkliknout recenzi. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat