Srpen se pro mě z větší části konečně nesl v duchu vytoužené dovolené. Prvních čtrnáct dní jsem si totiž vzala v práci volno, abych konečně mohla trochu relaxovat. To, že člověk dospěl do věku, kdy už se ho letní prázdniny netýkají, má své nevýhody. I omezené dvoutýdenní volno jsem si nicméně užila, nabrala aspoň trochu potřebných sil a samozřejmě došlo i na čtení. :)
První týden dovolené jsem strávila v Českém ráji, na samotě u lesa, kde lišky dávají dobrou noc. A to doslova. Většinu týdne jsem strávila výletováním - většinou pěšky, nicméně udělali jsme si i výlet autem do Liberce a na Ještěd. Pokud byste chtěli nějaké tipy, můžete si přečíst článek, atmosféru jsem se pokusila aspoň trochu zprostředkovat ve vlogu. Druhý dovolenkový týden jsem už prožila z větší části v Praze a navštívila během něj třeba kurz pečení. Ten jsem dostala jako vánoční dárek a původně se ho měla zúčastnit už v dubnu, ale kvůli koronaviru se všechno rušilo, takže kurz se odehrál až teď. A bylo to moc příjemné odpoledne, díky němuž mám bezva inspiraci třeba na vánoční cukroví. :)
Nemůžu vás ochudit ani o pravidelné kulturní okénko, protože se snažím vychutnávat si divadlo i kino, než nám je na podzim zase zavřou. (I když pochopitelně doufám, že k tomu nedojde.) Srpen byl pro mě vlastně velmi kulturní, protože jsem zvládla hned tři naprosto odlišná divadelní představení. Nejdřív to byly Veselé paničky windsorské v rámci Letních shakespearovských slavností, protože zajít si na tuhle akci se stává naší každoroční tradicí. Míváme sice ve zvyku chodit na premiéru sezóny, ale protože ta se letos nekonala, vzali jsme zavděk aspoň starším kouskem repertoáru. Nebyl to žádný zázrak, ale na pobavení vlastně celkem fajn. Potom jsem šla do inscenace výrazně experimentálnějšího a sice do My se neznáme. Je to představení na pomezí imerzivního divadla a larpu, které klade na diváky značné nároky. Čeká se od nich totiž, že budou reagovat na konkrétní situaci a interagovat s tvůrci. Pokud vám tedy podobné experimenty nic neříkají, asi inscenaci nezkoušejte, v opačném případě ji nicméně vřele doporučuju. Poslední divadelní zážitek měsíce byl muzikál Elisabeth, na který jsem se vypravila do Plzně. A musím říct, že šlo o jeden z nejlepších muzikálových zážitků mého života. Rozhodně to nebyla poslední návštěva plzeňského divadla, kterou jsem absolvovala.
Pokud jde o kino, zvládla jsem v srpnu jenom jedno a sice nový český film Šarlatán s Ivanem Trojanem v hlavní roli. A na rozdíl od Havla to byl velmi příjemný umělecký zážitek. Film je dobře natočený, obsahuje zajímavý příběh a herecké výkony jsou naprosto bezkonkurenční. Osoba Jana Mikoláška, kterým se tvůrci inspirovali, mi sice příliš sympatická nebyla, ale to nic nemění na kvalitách filmu jako celku.
A teď už se podívejme na to, co jsem zvládla v srpnu přečíst. Měsíc jsem zahájila románem Za smrtí, což je druhý díl Obránce perimetru, série na bázi litRPG, která mě dost baví. Potom jsem si vzala román Anežka od Viktorie Hanišové, který popisuje velmi komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou, a jde o poměrně dobře vystavěný a slušně napsaný příběh. Následovala celkem nenáročná romantika Šepot papíru a inkoustu, která se dobře čte, ale nemá čím překvapit. Další v pořadí byla Meta od Pavla Bareše, kterou všichni doporučují a já se k těmto zástupům přidávám, protože to bylo velmi příjemné překvapení. Přišla řada i na jednu primárně dětskou knihu a sice druhý díl Prašiny s podtitulem Černý merkurit. Můžu říct, že to bylo lepší než díl první, ale pořád žádný zvláštní zázrak, byť cílovce určitě sedne. Do vod young adult jsem zabrousila s románem Tamařino souhvězdí, který se mi hodně líbil po literární stránce, nicméně drobné výhrady bych k němu měla. Potom přišel jeden recenzní výtisk, konkrétně kniha Nemusíš! řešící problém mnoha žen a jejich životní přístupu. Vlastně je to poměrně oddechové čtení, nicméně čtivě zpracovávající komplikovaná témata. A závěr měsíce patřil románu Jozefa Kariky Na smrt, který všichni vynáší do nebes, nicméně mě neohromil. Netvrdím, že to bylo špatné čtení, nicméně našla jsem v něm dost věcí, které mi vadily.
Můj podrobnější názor na jednotlivé kousky najdete tradičně v recenzích a taky v nejnovějším videu. :)
Koukám, že tu četbu máš ohraničenou smrtí, velice mě oba tituly upoutaly. :D Přečetla jsem si popis Mety a zní to hodně dobře, ještě jsem o té knížce tedy neslyšela, ale vždycky je fajn pustit se do něčeho nového - a že už bych to potřebovala, když neustále prodlévám ve starých klasikách 20. století.
Koukám, že tu četbu máš ohraničenou smrtí, velice mě oba tituly upoutaly. :D Přečetla jsem si popis Mety a zní to hodně dobře, ještě jsem o té knížce tedy neslyšela, ale vždycky je fajn pustit se do něčeho nového - a že už bych to potřebovala, když neustále prodlévám ve starých klasikách 20. století.
OdpovědětVymazatTaky jsem si říkala, že se mi pěkně sešly dvě knihy s podobným názvem v jednom měsíci. :D Metu rozhodně doporučuju, za mě skvělá kniha. :)
Vymazat