Další měsíc za námi a vypadá to, že podzim se pomalu ale jistě hlásí o slovo. Venkovní pošmourno a sychravo přímo svádí k tomu zalézt si s čajem pod deku a v klidu si číst. Zůstat doma je navíc v tuhle chvíli skoro to jediné, co se dá dělat, protože vzhledem k aktuální situaci okolo koronaviru není kam jít. Celkově těch důvodů k optimismu momentálně nemáme moc, tak si pojďme trochu zavzpomínat na září, které se vlastně docela povedlo. :)
V září jsem ještě trochu navázala na letní cestovatelskou náladu, protože jsem si udělala pár výletů po krásách Čech. Nejdřív jsem začátkem měsíce vyrazila na Open House, který se letos v Praze konal už poněkolikáté a opět nabídl spoustu zajímavých prostor, kde jsem nebyla. Letos tedy padl los na novou radnici Prahy 7, technické zázemí malé sportovní haly a plaveckého bazénu na pražském Výstavišti, divadlo Spirála, Veletržní palác a prezidentský salónek na pražském Masarykově nádraží. A jako tradičně to bylo velmi zajímavé.
V půlce měsíce jsem se potom vypravila do zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Naposledy jsem tam byla ještě jako malá holka, takže připomenout si po letech zdejší safari, a nejen to, bylo velmi příjemné. Celá expozice je zaměřená na africkou faunu a v safari narazíte na zvířata v simulaci jejich přirozeného prostředí. Rozhodně doporučuju vyrazit na vyjížďku do divočiny safari truckem, abyste viděli zblízka i lvy.
A nemohla jsem si odpustit ani trochu kultury. Celkem prozíravě jsem totiž předpokládala, že pokud nás v budoucnu čekají nějaká další omezení, budou se přirozeně jako první týkat kultury. Tím pádem jsem se rozhodla užít si kina i divadla do sytosti. Co se kina týče, bylo moje září pohádkové. Nejprve jsem zašla na další Disneyho hranou adaptaci jeho původně animovaného filmu Mulan. Vlastně se mi to celkem líbilo, jen mě trochu mrzelo, že se tvůrci rozhodli odstranit písničky i většinu zábavných situací, které jsou v původní verzi. Ke konci měsíce jsem zašla na původní českou pohádku Princezna zakletá v čase a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Vlastně se spíš zrodila láska na první zhlédnutí. :) Pohádka má nádech fantasy, nechybí jí vtip ani pohádkové kouzlo. Tvůrci se rozhodli pojmout ji moderně, ale zároveň tak, aby nijak neznásilňovali žánr, což se maximálně povedlo.
A i příležitostí zajít do divadla bylo spousta. Jednak se konaly náhradní termíny několika na jaře zrušených představení, jednak jsem se rozhodla zajít i na něco navíc. Měsíc jsem odstartovala Smrtí obchodního cestujícího v Divadle ABC, což byla příjemně civilní záležitost, která nijak neexperimentuje a má silnou výpovědní hodnotu. Dál jsem zašla na jednu z novinek letošního podzimu Cikáni jdou do nebe. Vlastně je to velmi nenáročná záležitost, nicméně dobře provedená a dobře zahraná. A na poli muzikálu jsem zůstala i u další návštěvy divadla, protože jsem vyrazila na Tarzana. To bylo trochu zklamání, protože inscenace jako taková sice byla dobře udělená, nicméně muzikál jako celek mě zas až tolik nezaujal. V půlce měsíce jsem zašla do Dlouhé na Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic, která patří k mým nejoblíbenějším. Inscenace mi vlastně nepřišla nijak převratná, ale jako oddechová záležitost čistě pro pobavení fungovala dobře. Dalším spíše zklamáním byl Skleněný zvěřinec, na který jsem zašla do ABC. Text hry i témata, která řeší, jsou skvělé a celé by to mohl být silný divácký zážitek, nebýt hereckého výkonu Simony Stašové, která svým karikovaným projevem mění celé představení ve frašku. No a tím posledním, co jsem ještě v září stihla, byla Voda (a krev) nad vodou v Kalichu. Tenhle muzikál jsem viděla už podruhé a opět si ho velmi užila, protože je to prostě fajn show plná skvělých písniček skupiny Elán.
Pokud jde o čtení, bylo to se mnou podstatně horší. Jednak jsem kvůli kultuře spoustu večerů vůbec netrávila doma, jednak jsem moc neměla do čtení chuť. Ono když vás neustále zahlcují negativními zprávami, moc vám to na náladě nepřidá. Každopádně knih jsem nakonec zvládla šest a žádná z nich nebyla vyloženě špatná. Nejdřív to byla populárně-naučná publikace Proč spíme, která byla velmi zajímavá, ale místy zbytečně apelativní. Následovala kniha Mortificatio, která je velmi zvláštní, a přestože se mi svým způsobem líbila, vidím v ní nevyužitý potenciál. Jako další jsem přelouskala Prokletý rok, který mě mile překvapil. Celou dobu jsem sice měla pocit, že už jsem něco podobného četla, ale i tak jsem si román velmi užila. Jednou z nejlepších knih nejen měsíce, ale celého letošního roku byla Pastva pro oči, která si mě získala jednak svým tématem, jednak stylem psaní i formální stránkou. Potom jsem si dopřála milounkou oddechovku Navždycky, kterou řada lidí očerňuje už jenom z principu. Knížka to není ničím převratná, ale je milá a jako odpočinková záležitost obstojí. A závěr měsíce patřil románu Uteč!, který byl milým překvapením a i přes drobná zaškobrtnutí jsem si jeho čtení užila.
Jako tradičně pro vás mám i video, takže pokud si chcete poslechnout, co si o knížkách myslím, budu ráda, když se na něj podíváte. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat