Říjen se pro mě nesl v pracovním tempu, protože vzhledem k aktuálně probíhající sezoně a množství premiér, které nás jenom do konce roku čekají, se prostě málem nedá zastavit. Se čtením to byla bída a na relaxaci všeobecně taky nebylo moc času, ale nedá se říct, že bych si ten měsíc neužila.
Když jsem se 1. října vracela do Prahy z Neznáma (o tom už jsem vám psala), rozhodně jsem nečekala, jak náročný a intenzivní říjen bude. Vedle práce, divadla a cvičení jsem se pochopitelně pokusila stíhat i další věci a vlastně se to i docela dařilo. Mimo jiné jsem vyrazila na kurz aranžování květin, který jsem dostala od ségry k Vánocům, a moc si to užila. Různé rukodělné a kreativní činnosti mám ráda, a tohle bylo zábavné, nemluvě o tom, že mi vznikla krásná dekorace do bytu.
V říjnu jsem se taky zúčastnila dvou knižních akcí. První bylo setkání se spisovatelkou Natalijou Matolinec, které proběhlo začátkem října v budově Albatrosu. Bylo to příjemné popovídání, kde jsem se toho o ní a jejím psaní spoustu dozvěděla a navrch si i odnesla její podepsanou knížku, která teď na podzim vyšla v češtině. V půlce října potom proběhl Humbook, kam jsem letos vyrazila sama a zůstala od začátku až téměř do konce. Letošní festival měl extrémně příjemnou atmosféru, takže pokud byste ji chtěli zkusit aspoň trochu nasát, mám pro vás video a připravila jsem i článek. :) A knižně filmové bylo autorské čtení Kateřiny Tučkové v rámci festivalu Book the Film, které mě inspirovalo k tomu, abych konečně sáhla po Bílé vodě. :)
Na žádné cestování tentokrát nedošlo, čas jsem trávila, pokud počasí dovolilo, hlavně na procházkách po Praze, po delší době jsem se vydala na Vyšehrad a jinak tradičně obcházela Stromovku a brouzdala kolem Vltavy.
Pokud jde o divadlo, říjen už pro mě znamená nefalšovanou divadelní sezónu. A byl proto extrémně nabitý. Zkraje měsíce jsem vyrazila na Palmovku, kde hostovali Bezruči se svým Snem čarovné noci. A i když to mělo své chyby, vlastně to bylo extrémně zábavné představení. Pak jsem zašla do Komedie na Komedie Jack staví dům, což je navzdory názvu spíše filosofické drama, v němž nicméně exceluje Dan Kranich v titulní roli Jacka. Pracovně, ale taky proto, že svoje divadlo miluju, jsem zvládla dvě premiéry Městských divadlech pražských. Nejdřív to byla site-specific Kuchyň a následně černá detektivka Pan Polštář. Obojí bylo skvělé a můžu doporučit. Zkusila jsem taky trochu netradičního Improvizovaného Shakespeara, což byl sice zajímavý nápad, ale úplně mě neoslovil. No a zavítala jsem na první premiéru sezony i na Vinohrady, a sice na jejich Lakomce, který byl poměrně zábavný.
Rozhodla jsem se taky vyzkoušet něco nového a vyrazila na Mash Up Michaela Rozsípala. V podstatě talk show s dvojicí hostů, kteří by se za běžných okolností nejspíš nesetkali, ale kteří přesto mají něco společného. Jeho hosty byli tentokrát Mikuláš Minář a Martina Viktorie Kopecká a šlo o nesmírně inspirativní povídání, které mě dokázalo nabít pozitivní energií. V listopadu určitě vyrazím na nějaký další.
Co se kina týče, na žádné filmu jsem nebyla, ale zavítala jsem na festival Book the Film, kde se prezentují krátké amatérské a studentské filmy. Myslím, že tolik filmů (byť krátkých) v jeden den jsem snad neviděla nikdy, ale vlastně jsem si to docela užila. Něco se mi hodně líbilo, u něčeho jsem spíš trpěla, ale myslím, že každý si tu přijde na své.
A trochu času jsem pochopitelně věnovala i streamovacím platformám. Dokoukala jsem devátou řadu Přátel, takže už mi chybí jen jedna a budu mít seriál zkouknutý komplet. Věřím, že do konce roku se mi to povede. Krom seriálu tady ale mám i pár filmů. Konečně jsem si pustila Encanto a musím říct, že se rozhodně zařadí mezi moje oblíbené Disneyovky. Zvládla jsem taky novinku Mezi živly, která měla velmi pěknou myšlenku a vlastně se mi líbila. No a z trochu staršího soudku je trojice filmů Následníci, která řeší osudy dětí pohádkových postav - těch dobrých, i těch zlých. A je to vlastně velmi milá oddechovka.
A teď ke čtení. V říjnu mi knížky vybírali lidé okolo mě a bohužel jsem toho nepřečetla tolik, kolik bych ráda, jelikož jsem se ke čtení prostě obtížně dokopávala. Každopádně měsíc jsem zahájila Karnevalem zvířat, který se mi líbil tematikou uměleckého prostředí i zpracováním. Následoval recenzní výtisk Zapomeňte na neděli, který byl v něčem velmi nostalgický a dobře se četl. Přečetla jsem si taky Nebe o šikaně v japonské škole, což nicméně nebyl takový zážitek, jaký bych čekala. Následoval Neviditelný život Addie LaRue, který mi absolutně zlomil srdce a zařadil se mezi nejlepší knihy nejen letošního roku. A závěr měsíce patřil dalšímu recenzáku, tentokrát detektivce Předloha pro vraždu, což byla vlastně poměrně milá oddechovka.
Pokud byste se chtěli o knížkách dozvědět něco víc, tradičně pro vás mám i video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat