Zatímco leden se mi táhl jako špatně rozpuštěný sýr, u února mám pocit, jako bych jím jenom tak proletěla a než jsem se stačila vzpamatovat, je za námi. Ano, je to nejkratší měsíc v roce, ale stejně mi přijde, že se toho prostě dělo tolik, že jsem neměla šanci začít přemýšlet nad tím, jestli mi čas utíká nebo ne.
Tentokrát se můj měsíc obešel prakticky bez cestování nebo jakýchkoliv výletů. Ano, vyrazila jsem na pár procházek Prahou, ale půlka z nich byla čistě účelová, abych si nafotila knížky k recenzím. Svou roli v tom hrál i fakt, že počasí neukazovalo tu nejpřívětivější tvář a člověku se do toho mrazu a nevlídna prostě nechtělo. Nicméně není důvod smutnit, v následujících měsících si to všechno hodlám pořádně vynahradit. :)
Začátkem měsíce jsem se zúčastnila křtu knihy Severské snění, u které jsem dělala korekturu, což byl záhul, protože jsem to musela stihnout v naprosto šibeničním čase. Pokud tedy náhodou budete knihu číst a na nějakou chybu narazíte, předem se vám za to omlouvám, dělala jsem, co jsem mohla. Knihu vám ale maximálně doporučuju a časem na ni připravím i recenzi, až po ní sáhnu znovu s čistou hlavou. Pokud jde o nějaké další akce, pak už jsme jenom s našimi slavili taťkovy narozeniny, tentokrát v restauraci Next Door, která je u nás poměrně oblíbená a chodíme do ní celkem pravidelně.
Únor byl extrémně bohatý, hlavně co se divadla týče. Sešlo se mi totiž poměrně hodně akcí, některé dlouhodoběji plánované, jiné poměrně nečekané. Tak to bylo třeba s představením Cremulator v Hybernii, na které jsem vyhrála lístky v bleskové soutěži. A musím říct, že to bylo velmi dobré a poměrně neobvyklé, je vidět, že nejde o českou produkci. Abych dala zadost své každoměsíční muzikálové tradici, vyrazila jsem do Karlína na Beetlejuice, který mě příjemně překvapil a vážně jsem se u něj pobavila. Hned následující den jsem zavítala na Palmovku na Prodanou nevěstu, což je Smetanova opera v trochu jiném hávu. Tvůrci se rozhodli tohle ikonické dílo pojmout po svém, a to vlastně velmi zábavně. Nemohla jsem si nechat ujít ani novinku v Národním divadle, konkrétně Oresteiu, která je jednak nádherná vizuálně a jednak mě bavila jako celek. Znovu jsem vyrazila taky do Hybernie, protože někdy před Vánoci jsem vyhrála lístky na Vivaldianno. Kdysi jsem ho viděla v O2 aréně v koncertní verzi, která byla asi lepší, ale hudba i příběh jsou pořád fajn a bavily mě. A na hudební divadlo byl únor extrémně bohatý, jelikož jsem dostala pozvánku na amatérskou produkci původního muzikálu Brnoir, což byla vlastně velmi zábavná podívaná, kterou jsem si užila od první po poslední minutu. To poslední, co jsem ještě v divadle viděla, byl potom Kartonový taťka v Dlouhé, což je další letošní novinka, ovšem pro mě spíš zklamání.
Co se filmů a seriálů týče, nebyla to v únoru žádná sláva, protože jednoduše nebyl čas. Dokoukala jsem nicméně další řadu Bedekru, tentokrát jsem spolu s ním procestovala Polsko. A přestože to bylo bezpochyby zajímavé, moje vysněná destinace se z téhle země asi nestane.
Pojďme se mrknout, jak jsem to měla se čtením. Přelouskat jsem zvládla dohromady 11 kousků, z toho tři knihy na posudek, z nichž jenom jednu jsem si při čtení vyloženě užila. Můj měsíc se měl nést primárně v duchu losování, protože to tak mám každoročně v únoru, letos to však v tomhle ohledu byla vyloženě bída - vylosovala jsem si jen čtyři knihy, z toho jednu budu dočítat ještě v průběhu března. Každopádně měsíc jsem zahájila trochu neobvykle vánoční romantikou Nadělení před Vánocemi, protože jsem se ke knížce zvládla dostat až teď. Rozhodně jsem si ji ale užila a můžu jenom doporučit. Následovala audiokniha Hlava 22, což je jedna z těch klasik, kolem nichž kroužím tak dlouho, až na ni přišla řada. Pak jsem přelouskala Nocturno pro Erika, které bylo skvěle napsané i vystavěné, navíc to není jenom YA romantika, ale příběh s přesahem. První vylosovanou knihou byl Pokrevní cejch, druhý díl Mýtonošů, který mě bavil úplně stejně jako díl první, takže se moc těším na další dvě pokračování. V rámci bookclubu jsme tentokrát četli životopis Born a Crime, což je velmi zajímavá sonda do života v Jihoafrické republice nejen v době apartheidu. Z losovačky mi vyšla i romantika Za vším hledej Bridgertonovy, od níž nemůžete čekat žádnou hloubku, ale coby odpočinková záležitost poslouží. Došlo taky na Prohnilé město, druhý díl Šesti vran, k němuž jsem se nebyla schopná dokopat tak dlouho, až jsem si ho vylosovala. A musím říct, že i v tomhle případě to bylo skvělé a miluju ty postavy. Závěr měsíce potom patřil Romantickým útěkům, tentokrát konkrétně Pekárně v Brooklynu, která mi při opakovaném čtení sedla o poznání víc než napoprvé.
Pokud byste si o knížkách chtěli spíš poslechnout, pak tradičně nechybí ani video.
Žádné komentáře:
Okomentovat