Psát si s někým na internetu a znát ho jenom online je poměrně lákavé, protože to v sobě má auru tajemna. Co ale dělat, když by mohlo dojít k osobnímu setkání, ale vám se do něj z nějakého důvodu nechce? Anonymní online svět má tu výhodu, že je často založený na vašich představách, a málokdy vás proto zklame. To se o realitě říct nedá.
Smrt není událost, která by nastala okamžitě. Poté, co srdce přestane bít, trvá ještě 10 minut a 38 vteřin, než to mozek definitivně vzdá. Na jednu stranu je to poměrně krátká doba. Čas, během nějž si odběhnete udělat popcorn, zatímco v televizi běží reklamní blok. Je to však zároveň doba dost dlouhá na to, aby vám před očima stihl defilovat celý váš život v podobě těch nejzásadnějších vzpomínek.
Rozdíl mezi realitou a počítačovou hrou může být naprosto minimální, občas se dokonce prakticky stírá. Ruslan prožil půl roku v Obránci perimetru, návrat do reality je však nečekaně tvrdým pádem. Nejen že je zase jenom obyčejným hráčem počítačových her bez jakékoliv kariéry, navíc má absolutně zhuntované tělo i pověst. Jeho bezútěšná situace by se však už brzy mohla změnit...
Maloměsto je svébytný organismus, jehož pochopení vyžaduje přímou zkušenost. Zdejší lidé vedou naprosto obyčejné životy ve známých kulisách, všichni se navzájem tváří jako velcí přátelé, ale pod povrchem se často skrývá nejedno temné tajemství.
Každý se snažíme systematizovat si život, jen k tomu používáme jiné prostředky. Hlavní hrdina knihy Dvacet jedna pravd o lásce si píše seznamy. Od věcí, které je třeba nakoupit, až po skutečnosti, které ho rozčilují na lidech okolo. A občas se navzdory vší organizovanosti ztrácí sám sobě.
Všichni žijeme v uzavřených bublinách, skrz něž často nevidíme, co se kolem děje. Je snadné být slepý a lhostejný, aniž bychom to tušili. Ti, kdo jsou nám nejblíž, totiž často bývají těmi, které známe nejméně. A ubližuje to nám i jim.
Alina je na útěku, touží se schovat před svou mocí i před Temnyjem, který podle všeho útok ve Vráse přežil. Doufá v obyčejný život daleko za oceánem po boku Mala, protože o ničem jiném nikdy nesnila. Osud s ní však zjevně má jiné plány a dívka se už brzy bude muset rozhodnout, kterou cestou se nakonec vydá.
Některá setkání jsou osudová a zapíší se nám do srdce, i když se tomu snažíme bránit. Heather právě odpromovala a před nástupem do práce chce spolu s kamarádkami poznat Evropu, Jack cestuje po stopách starého vojenského deníku svého dědečka, který se po válce vracel skrz zdevastovanou Evropu zpátky domů. Ti dva na sebe narazí ve vlaku do Amsterdamu a přeskočí mezi nimi nečekaná jiskra.
Většina školou povinných dětí i studentů červenec netrpělivě vyhlíží, protože to znamená, že se konečně dočkají dvouměsíčního volna. Od chvíle, co chodím do práce, se pro mě tenhle měsíc nijak výrazně neodlišuje od ostatních. Snad jen tím, že si tady obvykle plánuju nějakou dovolenou a v kanceláři zapínám klimatizaci, protože jinak je vevnitř k nesnesení. Tak se pojďme podívat, jaký můj červenec vlastně byl. :)
Madeira si získala řadu přídomků. Bývá nazývána ostrovem věčného jara, protože zdejší mírné klima přeje celoročně rozkvetlým rostlinám, stejně tak se jí říká evropská Havaj, protože tyto tichomořské ostrovy v něčem vzdáleně připomíná. Pokud se nicméně na tenhle ostrůvek v Atlantiku vypravíte, můžete si být jistí, že vám má co nabídnout. Horské masivy tady tvoří úchvatné scenérie a nabízí neuvěřitelné výhledy, ale oceán je přitom celou dobu na dosah a z všudypřítomné zeleně přecházejí oči. Je to zkrátka místo, jemuž nebude trvat dlouho si vás získat.
Střední škola je poměrně náročné období, které se všichni snažíme především přežít. Je to ale taky čas prvních lásek a hledání sama sebe, který je stejnou měrou děsivý jako kouzelný. Ava celý život bojuje s tím, že je neviditelná - lidé si jí nevšímají, případně okamžitě zapomínají, s kým mají tu čest, takže spousta průšvihů jí jednoduše projde. Avě na tom nijak zvlášť nezáleží, i když zůstat nad věcí je někdy pořádně těžké.
Vítejte v zemi, kde je všechno nej, a to až do té míry, že všechny stupně přídavných jmen krom superlativů byly zakázány. QualityLand si na štěstí svých občanů zakládá a aby jim k němu dopomohl, řídí každý jejich krok. Vysvětlí jim, jaké je pro ně to správné povolání, partner i po čem jejich srdce právě prahne. No řekněte, můžete se v takovém případě cítit jinak než nejšťastněji?
Útlá novelka italského prozaika Domenica Starnoneho dokonale naplňuje první větu slavného Tolstého románu Anna Karenina - "Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Na velmi koncentrovaném prostoru se čtenářům představuje jedno obyčejné manželství dvou lidí, jejichž soužití je poznamenáno smutkem a vzájemným nepochopením, důvody jeho postupného úpadku, či dokonce krachu však každá ze zúčastněných stran vnímá po svém.
