Nový rok jsem zahájila nástupem do nové práce, a jelikož se mi o něco prodloužila doba dojíždění, prodloužil se taky čas, během kterého si můžu číst. Množství knížek, které stihnu přelouskat, tak utěšeně narostlo, ale považuju to spíš za výjimku než pravidlo. Uvidíme, jak se to změní v dalších měsících.
Leden se celkově nesl spíš v pomalém a odpočinkovém tempu startu nového roku. Krom pár procházek po Praze jsem většinu času trávila doma, protože ani počasí moc nepřálo jakýmkoliv výletům nebo aktivnějšímu způsobu života. Zejména víkendy byly většinou vyloženě ošklivé a do deště a mrazu se člověku prostě nechce, pokud tam vyloženě nemusí. Vlastně i to je důvodem, proč jsem mohla a skutečně četla - měla jsem spoustu volných víkendů a málo možností, jak je strávit. Jednou z mála aktivních, ale o to zábavnějších činností tak bylo Městečko Palermo v našem divadelním spolku.
Co se kultury týče, byla to v lednu docela bída. Ne snad, že bych nechtěla do divadla chodit, spíš divadlo samo mi to tak trochu znemožnilo, protože několik představení, na které jsem si koupila lístky, bylo kvůli epidemii zrušeno. Nový rok jsem nicméně po divadelní stránce zahájila v Plzni, kde jsem zhlédla balet Don Quijote, který rozhodně můžu doporučit už jen pro skvělé sólisty a hudba jako taková je taky moc pěkná. Trochu alternativnější, ale velmi zajímavou podívanou bylo Vytržení panny z Barby v Divadle v Dlouhé a vyloženě odpočinkovou záležitostí, která ale zvedá náladu a kouzlí úsměv na rtech, byli Rebelové v Karlíně.
Výjimečně došlo taky na kino. Zavítala jsem na film Spencer, což je trochu jiný pohled na život princezny Diany, respektive na jedny konkrétní vánoční svátky. Bylo to hodně jiné, než jsem čekala, ale vlastně se mi to dost líbilo, byť se jedná o něco mezi hodně černou groteskou a hororem. Atmosféra je hodně ponurá a tísnivá a celé je to extrémně depresivní, ale Kristen Stewart podává ohromující herecký výkon.
A nemůžu vás ochudit ani o nějaké ty filmové a seriálové tipy ze streamovacích platforem. Maximálně doporučuju Případ Roubal na Voyo, což je velmi civilně pojatá minisérie založená na skutečných událostech, kde v hlavní roli stojí snaha nalézt spravedlnost za každou cenu. Nemohla jsem si nechat ujít ani výroční Harry Potter: Return to Hogwarts, což byla milá a nostalgická vzpomínka na všech osm filmů a celý svět, který J. K. Rowlingová stvořila. Na Netflixu jsem zvládla nejdřív vánoční romantiku Single All the Way a následně královskou romanci The Royal Treatment a nestačím valit oči, kolik fiktivních monarchií se ještě Netflix rozhodne v Evropě vytvořit. :D A velmi zajímavá byla taky reality show Baking Impossible, v níž účastníci kombinovali pečení s inženýrstvím a vytvářeli vskutku velmi neotřelé kreace.
A teď už pojďme k tomu, co jsem přečetla. Celkem to bylo dvanáct knížek, z toho jedna na posudek, takže vám k ní řeknu jen tolik, že to byla moc příjemná oddechovka, na kterou se můžete ještě letos těšit. Ale zpět ke knížkám, o nichž mluvit můžu. Začátkem ledna jsem si dopřála ještě jednu vánoční romanci a sice Strom splněných přání. Následovalo Řekni vlkům, že jsem doma, které se mi v knihovně povaluje už nějakých osm let, a já stále nebyla schopná se ke knížce dostat. V rámci závazku číst víc v angličtině jsem přelouskala Long Way Down, což je román ve verších o jednom velkém morálním dilematu. Následoval román Hezký, ale narovnej se!, který mi navodil silný pocit nostalgie, protože mi připomněl dětství, ale nic zvláštního mi nepředal. V rámci připojení se ke skupině #klasikomilové jsem se pustila taky do klasických románů z pera ženských autorek. V lednu to byl nejdřív Frankenstein a následně Hospoda Jamajka a obojí jsem si užila na maximum. Velmi silným příběhem inspirovaným skutečnými historickými událostmi je Jmenuji se Maryte a za neméně působivou považuju i autobiografickou Vzdělanou. Spíš odpočinkovou záležitostí bylo Café Groll o prvorepublikových prostitutkách v Českých Budějovicích, což jsem vzápětí vyvážila poněkud kontroverzním S večerem přichází tíseň, který mi pořád ještě tak trochu leží v hlavě. A protože šlo o nesmírně drsné čtení, měsíc jsem zakončila odpočinkovým Apollónovým pádem, konkrétně re-readingem prvního dílů Utajené orákulum.
Jako obvykle o všech přečtených knížkách mluvím i ve videu, takže se můžete podívat. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat