Můj rok 2024

Tak jsme zase o rok starší. A celé to nějak rychle utíká. Člověk se ani nenaděje a máme tady další leden a s ním další nový začátek. Osobně zastávám názor, že je to prostě jenom datum v kalendáři, ale i tak mi přijde fajn trochu bilancovat. Takže se pojďme podívat, jaký pro mě ten rok 2024 vlastně byl. :)

V mnoha ohledech pro mě byl uplynulý rok spíše ve znamení stagnace a zažitých stereotypů. Rozhodně byl bohatý na zážitky, o to žádná, ale nenesl se v duchu žádných převratných změn. Spíše jsem se pomalu aklimatizovala v systému a režimu, který už jsem si zavedla předtím, a navázala na něj. Jaké byly ty nejzásadnější momenty?

• Asi největší změnou bylo v loňském roce stěhování. Na podzim jsme po šesti letech přesídlili z našeho holešovického bytu na pražské Vinohrady. Nejsem úplně milovník změn, ale na druhou stranu změna je život, takže věřím, že i v novém bytě se nám bude dobře bydlet. Z většiny už jsme ho vybavili, zbývá doladit nějaké detaily, což budeme řešit v průběhu letošního roku.
• Pokouším se zase začít intenzivněji běhat, byť to jde ztuha. Pokud bych posčítala naběhané kilometry za uplynulý rok, žádné ohromující číslo to nebude, ale člověk musí nějak začít a prostor pro zlepšení je vždycky. Navíc to beru primárně jako formu relaxu, netrénuju na maraton, takže je zbytečné se nějak stresovat.
• Zašla jsem na zápas MS v hokeji a vidět náš tým hrát naživo, navíc v hale plné fanoušků, kteří zuřivě fandí, to je prostě zážitek, na který se nezapomíná. Lístky dostal táta jako dárek k Vánocům a já a ségra jsme mu dělaly doprovod. Sehnat je byl sice totální adrenalin a myslela jsem, že přijdu o nervy, ale ten zážitek za to jednoduše stál.
• S naším divadelním spolkem jsme nazkoušeli a odpremiérovali další dvě inscenace, obojí komedie, a dokonce jsme si je zahráli i mimo náš domovský Kámen. Zajeli jsme na divadelní přehlídku do Dobříše a taky do Police nad Metují. A dokonce jsme si odvezli i nějaká do ocenění. Pro letošní rok už zase chystáme dvě novinky, tak věřím, že i ty budeme moct časem někde předvést.
• Absolvovala jsem knihvazačský kurz, který jsem dostala od ségry k Vánocům. Bylo to pět setkání, na kterých jsme si ukázali různé druhy vazeb, vyzkoušeli si je a vyrobili si spoustu sešitků, které se dají využít třeba na poznámky. Já jsem si je proměnila např. v cestovatelské deníky, protože i když klasický deník dost flákám, zápisky z cest se snažím psát pravidelně.
• Taky jsem absolvovala kurz herecké improvizace, protože když už člověk jednou hraje amatérské divadlo, měl by se chtít intenzivně zlepšovat. A naučit se něco nového o hraní i o sobě se vždycky hodí. Rozhodně to bylo inspirativní, a i když ne všechny věci pro mě byly nové, jsem ráda, že jsem měla možnost se o nich nějak uceleněji dozvědět a vyzkoušet si je.
• Přestože nejsem vyloženě filmový fanoušek, rozhodla jsem se připojit k movie clubu. Znamená to zhlédnout tři filmy měsíčně a pak si o nich popovídat nad drinkem, což je většinou vážně zábava.
• A samozřejmě že došlo i na knižní akce. Na jaře jsem nemohla vynechat Svět knihy, opět částečně pracovně, ale z většiny jsem si prostě užila fajn dva dny plné besed se zajímavými autory, navíc v doprovodu mamky a ségry, takže jsme si udělaly takovou dámskou jízdu. V létě jsem zavítala na Radši piknik, což bylo moc milé setkání se spoustou nových lidiček. A na podzim tradičně Humbook, který byl bohatý na spoustu milých setkání a i program a celková atmosféra mě bavily.

Jak všichni dobře víme, jsem cestovatel, který si užívá, když může podnikat výlety, ať už po krásách naší vlasti nebo do zahraničí. Těch vnitrostátních letos popravdě moc nebylo, ale něco málo se našlo.

• Tradičně jsem se procházela po Praze, což je můj oblíbený způsob relaxu. Hodně jsem toho nachodila podél Vltavy, dost často jako okruh z domu přes Karlín a Palmovku až na Výstaviště, někdy třeba jenom část tohohle úseku. Chtělo by se říct, že už ho znám prakticky nazpaměť, ale stejně ho mám ráda. Samozřejmostí byla i Stromovka, kterou mám za ty roky taky prochozenou křížem krážem a udělala jsem si procházku i na Petřín. Na podzim potom přibyly procházky do Riegrových sadů nebo Grébovky.
• V rámci Prahy jsem nemohla vynechat Open House, kterého se snažím účastnit pravidelně, jsem-li zrovna doma. Tentokrát jsme s kamarády udělali okruh zahrnující Strahovský stadion, novou oranžerii pražského hradu, Národní archiv, Muzeum literatury, hotel Shelter Inn a nově otevřený administrativní komplet Port7.
• Vyrazila jsem taky do Národního muzea na komentovanou prohlídku k Baroku. Vlastně to bylo docela zajímavé, zvlášť některé exponáty byly trošku bizarní. V létě jsme s mamkou zavítaly do Tančícího domu na výstavu o Heleně Vondráčkové a její kariéře, což bylo vlastně fajn, zejména tu byla spousta krásných kostýmů z jejích vystoupení. Před Vánoci potom přišla řada ještě na Kunsthalle a aktuálně probíhající výstavy složené z velkoformátových objektů a instalací, které za návštěvu určitě stojí.
• O jednom z mála víkendových dnů, které jsem v létě trávila v Praze, jsme se vypravili na vnitřní minigolf, který jsem sice projela na celé čáře, ale i tak to byla zábava. O pár týdnů později jsme zašli pro změnu na bowling, kde jsem si vedla o poznání lépe, a v prosinci byl čas i na kulečník, který jsem sice nehrála už nějakou dobu, ale očividně se to úplně nezapomíná.
• Jediný víkend, který jsem v létě celý strávila v Praze, jsme s kamarády vyrazili na výlet. Podnikli jsme venkovní únikovku u Dobříše, která končila v památníku Karla Čapka. Některé úkoly byly náročnější než jiné, ale jako celek to byla neskutečná zábava.
• Podzimní svátek 28. října vyšel tentokrát na pondělí a mimo jiné byl pro veřejnost otevřen Obecní dům, a to zdarma. Tím pádem jsme se sem se ségrou vypravily, abychom mohly obdivovat vnitřní prostory. A navázaly jsme návštěvou Cukráře Skály, abychom ochutnaly jeho limitovanou nabídku halloweenských zákusků.
• Dušičkový víkend si přímo říká o to vyrazit na hřbitov, tudíž jsem se vydala na procházku Olšanskými hřbitovy po stopách herců spojených s Městskými divadly pražskými. Byla sice naprosto příšerná zima, ale povídání to bylo navýsost zajímavé.
• Tradicí se pro mě stává taky dobré jídlo, většinou jako součást oslav nějakých narozenin či jiných významných událostí. Loni jsme takhle navštívili několik různých restaurací. Tátovy narozeniny jsme slavili v Next Dooru, máminy potom ve francouzské restauraci La Gare, ségřiny v Imperialu a moje v Červeném jelenovi. A do Jelena jsme se později vrátily ještě se ségrou na tradiční svatomartinskou husu.
• Předvánoční čas patřil už tradičně procházce po různých pražských trzích a ochutnávkám svařáku či dalších vánočních drinků. Klasikou je Staromák a Kampa, už máme osvědčenou trasu, kterou absolvujeme každoročně. Krom toho jsme si užili taky Mírák nebo Jiřák a Republiku.

A nezůstalo jenom u domácích cest. Zvládla jsem toho poměrně hodně procestovat i v zahraničí. Vlastně mám pocit, že v tomhle ohledu byl uplynulý rok jedním z nejakčnějších v mém životě, a zejména v létě jsem se doma moc neohřála. Pravda ale je, že když pak člověk vzpomíná, vynořují se mu z hlavy zážitky a nikoliv to, jak doma seděl s knížkou na gauči. :)

• Cestovatelský rok jsem zahájila v lednu výletem do Lisabonu. Takhle zkraje roku totiž vycházely letenky překvapivě levně, tak proč toho nevyužít. S kamarádkou jsme prochodily nejen portugalské hlavní město, ale zajely jsme si taky na nejzápadnější výběžek Evropy Cabo da Roca a do sousední Sintry, ochutnaly místní gastronomii, a to včetně slavných pastel de nata, kterých není nikdy dost, a taky prozkoumaly jeden velmi obskurní, ale neskutečně atmosférický bar.
• Tradičním cestovatelským obdobím jsou pro mě Velikonoce. Většinou někam vyrážíme jako celá rodina, ale jelikož ségra byla tou dobou v Japonsku a mamka dolečovala úraz kolene, vyrazili jsme tentokrát jenom s taťkou. Naším cílem se stala Kodaň, odkud jsme si udělali výlety vlakem i do sousedního švédského Malmö a na hrad Frederiksborg, který je renesančním klenotem celé Skandinávie.
• Hned týden nato jsem vyrazila na sólo výlet do Itálie. Tentokrát vyhrála Verona, kam jsem objevila akční letenky, a jelikož jsem tam ještě nebyla, nebylo o čem přemýšlet. Zatímco v Kodani na konci března mrzlo, v Itálii začátkem dubna se dalo pohodlně chodit v mikině. Krom Verony jsem si navíc prohlédla i sousední Vicenzu, jelikož tady je perfektně zachovalé renesanční divadlo, které jsem prostě potřebovala vidět.
• Další cestování pak už muselo počkat do začátku prázdnin, ale potom to byla jízda. Otevřela jsem je road tripem po Provence, ze kterého se nakonec vyklubala rodinná dovolená. Během týdne jsme zvládli objet Marseille, Arles, Pont du Gard, Avignon, Gordes, opatství Sénanque, Roussillon, Apt, Bonnieux i blízký cedrový háj, Aix-en-Provence a Cassis a načerpat ten pravý esprit Provence. A to jsme toho ještě spoustu neviděli, takže prostor se sem vrátit rozhodně existuje.
• Ani ne týden po návratu z Francie už jsem zase odlétala. Tentokrát do portugalského Porta. Město ale bylo pouze startovacím bodem. Strávila jsem tady všehovšudy den, který jsem bohatě využila k poznávání, načež byl čas vyrazit na jeden z mých šílených nápadů - camino de Santiago. Tahle poutní cesta je proslulá a každoročně ji po různých trasách absolvují tisíce lidí. Proč by někdo dobrovolně ušel přes 280 km, aby se dostal k hrobu světce? Dobrá otázka. :D Proč ne? O caminu jsem hodně slýchala a říkala si, že jednou to musím taky podniknout. Problém je, že z těchhle úvah taky nemusí nic být, takže jsem se někdy na jaře odhodlala a koupila si letenky, abych z toho už nemohla vycouvat. V pondělí 15. července jsem proto vyrazila na trasu a s osmi nočními zastávkami devátý den dorazila do Santiaga di Compostela s téměř 300 km v nohách, unavená, ale neskutečně šťastná, že jsem to zvládla. Protože přestože to bylo místy neskutečně náročné, celou tu zkušenost jako celek miluju a v budoucnu si ji chci zopakovat. A jelikož jsem do Santiaga dorazila o den dřív, než jsem původně plánovala, celý následující den jsem měla na poznávání města.
• Na mou pěší pouť navázalo ještě pár dní v Madridu, kam jsem se přesunula vlakem. Sice jsme kvůli nějakým problémům na nádraží nabrali tři hodiny zpoždění, takže jízda rázem trvala dvakrát tak dlouho než normálně, ale nakonec jsme šťastně dorazili. Madrid byl horký a prosluněný, zvládla jsem tady navštívit asi všechno, co mě lákalo, a zároveň se trochu zrelaxovat.
• Na další zahraniční cestu byl čas začátkem srpna, kdy jsme s mamkou a ségrou odletěly na dámskou jízdu, kterou máma dostala k Vánocům. Vybrala si Amsterdam, takže naším cílem bylo Nizozemí, vedle hlavního města jsme ale zvládly taky Naarden s památníkem Komenského a vesničku Zaanse Schaanz, což je takový živý skanzen s větrnými mlýny, co holandštějšího byste chtěli?
• Další cesta byla Vlakem do neznáma. Tentokrát šlo o letní edici a pohybovali jsme se po slovensko-polském pohraničí. Prostor byl na pěší výlety, koupání u jezera i v horském potůčku, spoustu povídání a večerního zpívání. Sice nám chyběl táborák, ale posezení na peróně s kytarou a hvězdnou oblohou nad hlavami bylo i tak perfektní. Celé to prostě mělo neskutečně letní atmosféru.
• Poslední zahraniční dovolená potom byla na přelomu srpna a září a sice na rovníkové souostroví Maledivy. Pro většinu lidí je tohle synonymum luxusní dovolené, a i když to není vyloženě low cost, dá se vybrat i varianta, která vás nezruinuje. Maledivy nabízí azurové moře a bílé písčité pláže, vedle toho ale taky neuvěřitelně bohatý podvodní život. Díky tomu jsem si zaplavala s delfíny, žraloky i rejnoky a zamilovala si šnorchlování. Navíc jsem si díky téhle dovolené splnila taky přání vyrazit někam s Emirates, které nabízí na palubě naprosto perfektní služby.

Jak je vidět, cestování jsem si užila hromadu. Nezbývá než se těšit, jaké nové zážitky mi přinese rok 2025. Nějaké plány už mám, tak snad klapnou.

A teď se přesuňme ke kultuře. Jak už jsem psala výš, s naším spolkem jsme nazkoušely další nové věci a do mého repertoáru přibyla služebná Olivie v Lord, láhev a zločin a staronově Lady Nicole v Záhadě rudé růže. Další roli jsem rozezkoušela na podzim, tak věřím, že na jaře se dobereme k premiéře.

A co se týče mých návštěv v divadle, rozhodně jsem nezahálela. Celkem jsem navštívila 39 představení. Z toho:

• 24 činoherních
• 7 muzikálových
• 7 alternativních či žánrově těžko zařaditelných
• 1 taneční

• Nejčastěji jsem chodila do Městských divadel pražských, což asi není s ohledem na mou práci zas tak překvapivé. Každopádně jsem tu za uplynulý rok viděla 20 představení.
• A jak je mým dobrým zvykem, samozřejmě jsem recenzovala, takže ode mě na blogu přistálo 38 divadelních kritik.
• A pokud bych si měla vybrat to nejlepší, co jsem v uplynulém roce viděla, pak za činohru to bude Konec rudého člověka, Casanova a Marná lásky snaha a za muzikál rozhodně Anděl Páně a hudební drama Ježek. A vřele doporučuju taky vizuálně perfektní Knihu nocí.

Můžeme se přesunout k filmům, seriálům, reality show atd. Poslední dobou mám sice na sledování čehokoliv poměrně málo času, ale nějaké ty guilty pleasure si ani tak nemůžu nechat ujít.

• Začněme kinem. Jelikož nejsem úplně nadšený filmový fanoušek, vlastně do něj chodím hodně sporadicky. V loňském roce jsem na velkém plátně viděla celkem 5 filmů. Můžu ale říct, že všechny byly super, takže návštěvy kina rozhodně nelituju.
• Dalších 33 snímků jsem si pustila na různých streamovacích platformách.
• Co se seriálů týče, dokoukala jsem jich celkem 7, ale s tím, že minimálně dva z nich se dočkají další série, takže v nich budu pokračovat. Další 4 mám aktuálně rozkoukané.
• Pokud jde o reality show, zvládla jsem jich celkem 5, u některých i několik řad. Rozkoukanou nemám aktuálně žádnou, ale to se může velmi brzy změnit, protože většina z nich se nejspíš dočká dalších sérií, které si nemůžu nechat ujít.
• A rozhodla jsem se taky začít sledovat Bedekr, abych nabrala inspiraci na cesty. Zatím jsem s ním procestovala Německo, Rakousko, Francii, Itálii a Benelux a aktuálně poznávám krásy Polska. :)

A teď už se pojďme vrhnout na přehled knížek, jelikož tohle je pořád primárně knižní blog, tudíž statisticky o čtení se tady dají očekávat. Na úvod krátký přehled mých knižních předsevzetí. Ta klasická si moc nedávám, ovšem v případě knížek celkem pravidelně, protože je to docela solidní motivace. Ne že bych ji ke čtení vyloženě potřebovala, ale trochu si specifikovat, po jakých knížkách vlastně sahat, úplně nezaškodí.

• První předsevzetí, které si dávám každoročně, se týká množství přečtených knih. Už nějaký ten pátek držím tenhle počet na čísle 80, takže jsem se od něj nijak neodchylovala. A povedlo se mi ho i celkem solidně překročit, protože jsem nakonec přečetla 115 knížek.
• Druhým předsevzetím bylo aspoň 30 knih od českých autorů. I tady jsem nakonec celkový počet překročila, byť jen lehce, protože těchhle knížek bylo 32.
• Třetí předsevzetí se vztahovalo na knihy neanglofonní provenience. Dala jsem si za úkol přečíst jich 20 a nakonec se mi těsně nepovedlo tohle zadání splnit, jelikož jsem jich přelouskala jenom 19. Můžu se však utěšovat tím, že je to jenom jedna knížka, kterou jsem nestihla do konce roku dočíst, takže jsem si ji přehoupla do toho následujícího.
• Čtvrté předsevzetí se zaměřovalo na klasiku. Chtěla jsem zvládnout aspoň 10 kusů, nakonec jsem ale ani tady těsně neuspěla, protože těch knih spadajících pod tuto kategorii bylo jenom 9. Zase, bylo to s odřenýma ušima, protože tu poslední knihu jsem rozečetla krátce před silvestrem a prostě ji nestihla včas dočíst.
• Páté předsevzetí bylo o knihách v angličtině nebo francouzštině. Mým cílem bylo aspoň 15 kousků a nakonec jsem tenhle limit docela výrazně překročila, jelikož jich bylo 24.
• Šesté a poslední předsevzetí se týkalo knížek z mojí knihovny koupených před rokem 2024. Zcela náhodně jsem si vybrala deset kousků, které jsem měla v plánu v průběhu roku přečíst. Musím říct, že tady jsem selhala na celé čáře. Přečetla jsem totiž jenom 2 z vybraných knih. Celkově jsem z kousků koupených či jinak pořízených před rokem 2024 zvládla přečíst 29 knih, což není úplně zlé, ale ani to není úplně dobré. Na čtení svých knížek jednoduše ještě musím zapracovat.

No a teď se pojďme podívat na trochu podrobnější statistiky, protože ty mě extrémně baví dělat, a navíc si díky tomu udržuju přehled o tom, co jsem vlastně četla.

• Jako první tady máme rozdělení na žánry. V roce 2024 jsem přečetla:
• 19 společenských románů
• 18 fantasy
• 17 romantik
• 14 YA contemporary
• 9 historických románů
• 8 klasik
• 6 publicistických knih či rozhovorů
• 4 YA fantasy
• 3 dětské
• 3 komiksy
• 2 litRPG
• 2 populárně naučné
• 2 thrillery
• 1 odbornou
• 1 detektivku
• 1 cestopis
• 1 biografii
• 1 horor
• 1 pohádky

• Jako další tady máme jazyky, z nichž jsem četla překlady, případně četla přímo v nich. 
• 64 knih napsaných v angličtině, z toho 22 v originále
• 32 knih českých
• 4 knihy francouzské, z toho 1 v originále
• 4 knihy německé
• 3 knihy polské
• 1 knihu slovenskou
• 1 knihu japonskou (v anglickém překladu)
• 1 knihu italskou
• 1 knihu švédskou
• 1 knihu dánskou
• 1 knihu finskou
• 1 knihu španělskou (respektive mexickou)
• 1 knihu arabskou

• Další statistika se týká toho, jestli jsem četla spíše mužské autory nebo ženské autorky. Výsledek je celkem drtivý ve prospěch žen. Přečetla jsem:
• 29 knih od mužských autorů
• 82 knih od ženských autorek
• 4 knihy, které měly více autorů

• Většina toho, co přečtu, jsou knížky, které si vybírám podle aktuální chuti. Pochopitelně se mi však dostávají do ruky i knížky, které přečíst "musím", byť i ty si vlastně vybírám. Každopádně sem řadím posudky a recenzní výtisky. V roce 2024 jsem takových knih četla celkem 38, a sice:
• 21 rukopisů na posudek
• 17 recenzních výtisků

• Moje knihovnička se také poměrně výrazně rozrostla. Přibylo mi 80 nových kousků, 36 jsem si jich koupila sama, 44 byly dárky, odměny nebo už zmiňované recenzní výtisky.

A teď už jenom rychlé shrnutí toho, jak jsem přispívala na svoje sítě. :) Začneme u blogu. Na ten jsem dohromady napsala 155 článků, což je číslo, které mě samotnou překvapilo. Z toho:

• 94 knižních recenzí
• 38 divadelních kritik
• 12 měsíčních shrnutí
• 10 cestovatelských článků
• a 1 roční shrnutí

A pokud jde o natáčení na YouTube, tam vyšlo celkem 52 videí, tedy jedno pravidelně každý týden o celkové stopáži 27 h 2 min a 40 s. Tím pádem, kdybyste je chtěli vidět všechny v kuse, zabere vám to něco přes den. Co se nějakého konkrétnějšího dělení týká, bylo to:

• 12 měsíčních Přečten
• 1 video o nejlepší knihách roku 2023
• 1 video s knižními statistikami za rok 2023
• 1 video s mými knižními předsevzetími 
• 1 video se týkala organizace mého knižního deníku pro rok 2025
• 2 videa byla o tom, co mě zaujalo v edičních plánech
• 2 videa se zabývala rozborem nějaké knižní klasiky
• 4 vlogy z mých knižních, respektive čtecích výzev
• 3 vlogy ze čtení jedné konkrétní knihy
• 4 videa představovala moje přírůstky do knihovničky
• 1 video Bookshelf Tour
• 2 vlogy z knižních akcí
• 1 video bylo o mých aktuálně rozečtených sériích
• 1 video se věnovalo literatuře na pražských jevištích
• 1 video s tipy na knížky
• 4 videa s tipy na filmy
• 9 cestovatelských vlogů
• 3 videa, která jsou nějakým způsobem o mně

Jak je vidět, uplynulý rok byl velmi nabitý a bohatý na zajímavá a inspirativní setkání, skvělé akce, cesty do zahraničí i relaxaci. Užila jsem si ho na maximum a teď už nezbývá, než se těšit, co mi přinese rok následující. :)