Červen byl překvapivě náročný měsíc, protože navzdory pomalu končící sezóně bylo potřeba dodělat hromadu věcí, které je třeba si odškrtnout ještě před létem. K tomu si přidejme ještě dvě premiéry, spoustu volnočasových povinností spojených s hraním nebo knižními spolupracemi a není se co divit, že od půlky měsíce už jsem pomalu stříhala metr odměřující čas do prázdnin.
Chtělo by se říct, že můj červen zas až tak akční nebyl, ale ve skutečnosti jsem toho zvládla poměrně hodně. V první řadě jsme oslavily ségřiny narozeniny, byť s drobným zpožděním, protože v druhé půlce května, kdy je oficiálně má, byla na dovolené, tudíž jsme neměly příležitost. Nemohlo to být jinak než dobrým jídlem a pitím - napřed v Cukr Café Blackulus a potom v restauraci Mazel, která patří k mým oblíbeným podnikům.
Jelikož počasí bylo po většinu měsíce příjemné (pokud nebudeme počítat ty nechutné tropy na jeho konci), spoustu času jsem strávila venku. Částečně sportem, protože pochopitelně došlo na běhání, mimo jiné jsem se zúčastnila olympijského běhu na Letné, který se stihl odehrát ještě těsně před nástupem třicítek a i tak to bylo náročné, ovšem taky jsem si dopřála jógový víkend se dvěma dopoledními jógami a brunchem v parku. S kamarády jsme taky vyrazili na výlet po okolí Lovosic, udělali si asi dvanáctikilometrový okruh za výhledy a užili si u toho překvapivě hodně bláta, protože bylo zrovna po dešti.
Nechyběla jsem ani na finále jarní extraligy hospodského kvízu, kam jsme se už poněkolikáté probojovali, a urvali náš historicky nejlepší výsledek - třetí místo. Paradoxně nám k tomu trochu pomohla i tipovací otázka, a to navzdory faktu, že právě tahle část kvízu nikdy nepatří k našim nejsilnějším. A nemohla jsem si nechat ujít ani nějaké ty knižní akce. Zašla jsem proto na červnovou Literární terapii a taky na setkání čtenářského klubu Přečteno organizovaného Světem knihy. V obou případech šlo o akce s velmi příjemnou atmosférou, takže se těším na další.
S nástupem letních teplot začínám obvykle omezovat divadlo, ale letos v červnu jsem si ho užila docela dost. Začala jsem Biografem láska v Kalichu, který jsem viděla už potřetí a naposledy, protože v červnu proběhla derniéra. Právě proto jsem si ho ale nemohla nechat aspoň ještě jednou ujít. Asi nejbizarnějším divadelním zážitkem za hodně dlouhou dobu pro mě byla derniéra hry A tak tě prosím, kníže v Řeznické. V tomhle komorním divadelním prostoru jsem byla poprvé a vlastně netuším, co si o téhle inscenaci myslet. Nebyla vyloženě špatná, jen neskutečně divná. Dvě premiéry jsem navštívila pracovně. Napřed to byl Můj malý vůdce v Rokoku, který je adaptací románu Nebe v kleci. K celkovému zpracování bych měla nějaké výhrady, nicméně mám docela chuť přečíst si knížku, která posloužila jako inspirace. Tou druhou byla Zpráva o stavu manželství, což je vztahová komedie/drama, a jsem až překvapená, jak moc dobré. Určitě vám ho doporučuju, pokud máte rádi komorní inscenace a suchý britský humor. Posledním divadelním představením, které jsem v červnu viděla, pak byl muzikál Bídníci v Městském divadle Brno. A bylo to naprosto fenomenální. Rozhodně si zaslouží srovnání s muzikály na světových jevištích, pokud je vám hudební divadlo blízké, tohle nesmíte minout.
Naopak pokud jde o filmy a seriály, je to bída. Jednoduše nebyl čas a často ani chuť, tudíž jsem pouze v rámci společného promítání s movie clubem zhlédla film 3 idioti. Je to tak trochu vztahové drama, tak trochu černá komedie a jsem překvapená, jak moc mě to ve výsledku bavilo.
A teď pojďme mrknout na knížky, které jsem přečetla. Připadá mi, že v létě čtu všeobecně míň, ale pro červen to zatím neplatilo. Zvládla jsem totiž celkem třináct kousků, byť jedno z toho byl posudek. Měsíc jsem zahájila několika recenzními výtisky. Jako první to byly první dva díly komiksové trilogie Bájníci s názvem Nekonečná zima a Nebezpečný sen. Jedná se o milý, dobře podaný příběh s krásnou kresbou a mírně edukační hodnotou. Následovala odpočinková romantika Mílový klub, abych konečně zjistila, co všichni mají na Liz Tomforde, a připojuji se do klubu jejích fanoušků. Na čtenářský klub Světa knihy Přečteno jsme tentokrát četli Mariborskou hypnózu, což je kniha, která rozhodně nesedne každému, ale já si ji neskutečně užila. Trochu jiným historickým románem bylo Sto let s Betty, v němž hlavní hrdinka líčí svůj dlouhý a pohnutý život především skrz vztahy s jinými lidmi, a dělá to s humorem i pořádnou mírou sarkasmu. Vydala jsem se taky do Očistce s románem Nesmrtelné následky, který mě velmi mile překvapil a jsem zvědavá na druhý a závěrečný díl. Rozečetla jsem taky sérii Řada nešťastných příhod, takže na řadě nemohlo být nic jiného než první díl Zlý začátek. Vlastně je to docela zábavné čtení, ve kterém určitě budu pokračovat. Na Literární terapii jsme tentokrát měli dvě knihy - dark romanci Kdo chytá v lese, což bylo čtivé, ale není to můj žánr, a román Struny naděje o hledání cesty k sobě samému, který je výborně napsaný a místy i nesmírně dojemný. Jako odpočinkovou záležitost a připomínku oblíbeného muzikálu jsem zvolila román Biograf láska, což sice není žádný literární skvost, ale čte se dobře a jako oddechovka poslouží. Povedlo se mi taky dočíst Doktorku z domu Trubačů, což je příběh mimořádné ženy, která může být pro mnohé inspirací. Určitě doporučuju i stejnojmennou adaptaci v Rokoku. Poslední knihou měsíce pak byl Zvířecí statek, protože v rámci čtenářského klubu Načteno jsme tenhle měsíc četli George Orwella, a samotnou mě překvapilo, jak silné emoce ve mně kniha dokázala vyvolat.
Klasicky pro vás mám i video, tak si můžete poslechnout, jak o knížkách mluvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat