Přečteno ŘÍJEN 2019

Vypadá to, že se s počtem přečtených knížek pomalu vracím ke svému průměru. V říjnu to bylo celkem osm kousků, i když bohužel musím říct, že jsem neměla stoprocentně šťastnou ruku a narazila i na pár skutečných průšvihů. Ale ještě než se pustíme do shrnutí, jako obvykle malá kulturní vsuvka.

Říjen byl pro mě popravdě poměrně akční měsíc, jelikož na většinu víkendů jsem měla program. Začátkem měsíce se konal Humbook, což je knihomolská událost roku, byť především pro mladší čtenáře. Festival jsem si užila, i když do cílovky mám hodně daleko. A objevila jsem díky němu knihy Mary E. Pearsonové, které se zařadily k mým oblíbeným. :) Naopak na konci měsíce jsem odjela do Vídně. Nikdy jsem totiž v hlavním městě našich rakouských sousedů nebyla (i když v Rakousku ano) a usoudila jsem, že je třeba tuhle chybu napravit. Protože počasí vyšlo naprosto dokonale, maximálně jsem si to se ségrou užily. Vídeň je krásná, a byť se z ní nestalo moje srdeční město, nejspíš se sem ještě někdy vrátím.

Jako správný divadelník jsem si nemohla nechat ujít ani pár představení. První polovina měsíce se nesla v muzikálovém duchu, jelikož nejdřív jsem zavítala do Kalichu na Vodu (a krev) nad vodou, což je moderní parafráze na Monte Crista, a přestože to má své mouchy, rozhodně můžu doporučit. Následně jsem si vybrala Lazara v divadle Komedie, což je bizarní směsice alterny a klasiky s obrovskou výpovědní hodnotou, byť jde o divácky náročnější kousek. V druhé půlce října jsem zvládla ještě jeden alternativnější kousek a sice Opisy připravované skupinou Pomezí. Z jejich produkce jsem viděla už všechno a tahle inscenace byl asi nejslabší, i když nápad sám o sobě byl poměrně zajímavý. A poslední říjnovou návštěvou byla Žebrácká opera v divadle ABC. To je dost typický Havel, takže pokud máte jeho texty na jevišti rádi, vřele doporučuju. Inscenace je dobře vystavěná a především herecky skvělá.

A kupodivu došlo i na kino. Konkrétně jsem se vydala na Poslední aristokratku, protože mě samozřejmě zajímalo, jak si tvůrci poradili s knižní předlohou, nemluvě o tom, že každý, kdo si někdy vyzkoušel roli průvodce, se ve filmu najde. Mufloni jsou tam vystiženi naprosto přesně. Byla to taková nenáročná, velmi oddechová podívaná, která pohladí po duši.

A teď už k přečteným knížkám. :) Měsíc jsem bohužel nezahájila úplně nejlíp, protože jsem sáhla po Padlém dědici, čtvrtém dílu ze série Royalové. Tahle kniha pro mě byla jedno velké utrpení, protože chování hlavního hrdiny dosahovalo svou stupiditou do nebetyčných výšin. Kniha zároveň obsahuje i novelu Poskvrněná koruna, která byla čtenářsky mnohem příjemnější, ale dojem z románu zachránit nedokázala. Protože ihned navázat pokračováním jsem neměla sílu, raději jsem sáhla po Projektu Kronos od Pavla Bareše. A dostavilo se příjemné překvapení. Příběh je velmi dobře promyšlený, autor má čtivý styl a přestože na prvním místě není akce, děj má plynulý vývoj a příjemně plyne. Takto pozitivně naladěná jsem tedy sáhla po Prohnilém království. Ani z téhle knihy jsem nebyla dvakrát odvařená, i když to bylo lepší než předchozí díl. Pro zachování svého duševního zdraví však upřímně doufám, že žádné další pokračování téhle série už autorka nenapíše. Konečně jsem dočetla taky série Akta Illuminae. Třetí díl s názvem Obsidio byl milým uzavřením série, ale vlastně to pro mě byla už trochu nuda. Pořád si stojím za tím, že tahle série je zajímavější formou než obsahem. Došlo také na dvacáté osmé pokračování rodinné ságy o Morlandových. V Bílé růži se čtenáři dostávají na bojiště první světové války a mohou s hlavními hrdiny prožívat první měsíce tohoto ničivého konfliktu. Jako obvykle precizní zpracování podložené důkladnou historickou analýzou. Okusila jsem taky gay erotický román s názvem On, což je tak trochu knižní porno, takže pokud zrovna nemusíte lechtivější scény, silně nedoporučuju. Jinak však jde o zábavný, romantický příběh o dvou hokejistech s velmi komplikovaným vzájemným vztahem. Přečetla jsem také druhý díl Kronik Pozůstalých, Zrádné srdce, a série se mi pořád zamlouvá. Je to velmi pomalá YA fantasy zaměřená zejména na vývoj postav a jejich vzájemných vztahů, což je styl, který mi dokonale sedí. Autorka navíc dokáže psát květnatě i čtivě zároveň, takže si každou stránku maximálně užívám. A poslední, co jsem v říjnu ještě stihla přelouskat, je útlounká knížečka Esence Asli, kterou jsem dostala k recenzi přímo od autora. Je to vlastně duchovní próza o cestě člověka k sobě samému, a přestože to pro mě nebyl stoprocentní čtecí zážitek, vlastně se mi to docela líbilo.

Pokud chcete podrobněji znát můj názor na vyjmenované inscenace i knížky, můžete se prokliknout na recenze a o knížkách jako obvykle mluvím i ve videu. :)