Březen se pro mě nesl trochu v duchu nestíhání a trochu v duchu relaxace, řekněme, že od obojího měl kousek. Užila jsem si totiž po čase delší dovolenou, ovšem tu jsem vyvážila tím, že jsem v práci odstartovala nějaké nové projekty, takže času ve výsledku moc nebylo. Ke čtení jsem se ale kupodivu dostala ve větší míře než v únoru.
Březen s sebou přinesl první náznaky jara, ale zároveň dal dost hlasitě najevo, že se z něj nemám moc radovat. I tak jsem si užila několik procházek po Stromovce a došlo i na první čtení venku na čerstvém vzduchu. Mimo to jsem ovšem taky vycestovala z Prahy, tentokrát na týdenní dovolenou v Egyptě, kde jsem se trochu poflakovala u bazénu a trochu poznávala zdejší starověký odkaz. Pokud máte rádi historii, pak tohle místo za návštěvu rozhodně stojí. Aspoň malé střípky jsem se vám pokusila ukázat ve videu a můžete si taky přečíst článek.
Co se týče kultury, hned zkraje měsíce jsem si užila výstavu Kinetismus, která právě probíhá v nově otevřené Kunsthalle na Malostranské a rozhodně stojí za vidění. Zajímavé jsou samotné exponáty i prostor jako takový, který je fantasticky zrekonstruovaný. Co se divadla týče, došlo na něj jenom dvakrát, shodou okolností dva dny po sobě v půlce měsíce. Nejdřív jsem zavítala do ABC na María de Buenos Aires, což byl hodně specifický, ale o to silnější zážitek, a následující den to bylo na Vinohrady na Miláčka, který mě svým zpracováním velmi příjemně překvapil. A zvládla jsem i jedno kino, celkem stylově to byla Smrt na Nilu, která se mi líbila jak zpracováním, tak vizuální stránkou. A užila jsem si ji možná ještě o to víc s vědomím, že všechna ta zobrazovaná místa v tomhle měsíci navštívím.
Pokud bych se jako obvykle měla zmínit i o tom, co jsem sledovala na streamovacích platformách, bylo toho překvapivě málo. Na dovolené nebyla kvůli mizernému internetovému připojení příležitost a doma jsem zase většinu večerů přicházela tak pozdě, že nebyla nálada ani energie cokoliv si pouštět. Nemohla jsem si ale nechat ujít druhou sérii Bridgertonových, kteří jsou pro mě srdcovou záležitostí. Ani tentokrát se tvůrci nedrželi románové předlohy nijak striktně, řekla bych dokonce, že s ní zacházejí ještě volněji než v případě první série, ale i tak jsem si sledování užila. A na rozdíl od většiny ostatních si nemyslím, že by tahle série byla nějak výrazně slabší, byla prostě jenom jiná.
A teď už hurá na čtení. V březnu jsem nakonec zvládla deset kousků, což v porovnání s únorem považuju za skutečný úspěch. Měsíc jsem zahájila s románem Všechny stránky Amelie, který jsem měla rozečtený už z předchozího měsíce a teď se mi konečně povedlo se jím probojovat, protože stylově mi úplně neseděl. Následně jsem si vzala Psí park, protože autorka se u nás docela dost čte, ale mě do téhle doby míjela. A přiznávám, že jsem byla spokojená. Následoval román Na Zemi jsme na okamžik nádherní, který je velmi specifický svou formou a vyžaduje zkušeného čtenáře, ale určitě stojí za to. Došlo i na jeden recenzní výtisk a sice román Mike a Lili, který mi poskytla sama autorka a který vlastně vůbec nebyl špatným čtením. Pak jsem se naladila na vlnu romantiky s románem Věřit znovu a rozhodně hodlám v sérii pokračovat, protože mě moc baví. Další romantikou, tentokrát historickou byl první díl Rebelek z Oxfordu, Jak svrhnout vévodu. I tuhle romanci jsem si mimořádně užila a těším se na další díly. Do Egypta jsem si stylově vzala Odrazy v Nilu, což je dobře propracovaný historický román se silnou romantickou linkou, který si mě získal, a jelikož je součástí série, určitě v ní hodlám pokračovat. Došlo i na jednu klasiku, a sice Agnes Greyovou, která si mě sice úplně nezískala, ale šlo minimálně o zajímavou exkurzi do 19. století. Průšvihem měsíce byla kniha Jeden rok, na níž je špatně snad úplně všechno, a byť má pár světlých momentů, doporučit ji rozhodně nemůžu. No a měsíc jsem ukončila románem Violka pojednávajícím o tématech ztráty a rodinných vztahů. A jako obvykle, o všech knížkách jsem se rozpovídala i v nejnovějším videu. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat