Přečteno ČERVENEC 2022

Prázdniny jsou v půlce, nebo spíš za půlkou, takže školákům už brzy skončí letní pohoda a budou se muset vrátit do lavic. Já bych měla mít v létě spíš okurku, nicméně vzhledem k tomu, že jeden můj projekt měl premiéru koncem července a zbytek mi startuje na přelomu srpna a září, člověk má práce nad hlavu. Našla jsem si nicméně čas na kratší dovolenou v Itálii, kam se pravidelně ráda vracím, a došlo i na pár výletů. A pochopitelně jsem i četla. :)

V Itálii jsem byla už několikrát a baví mě objevovat tam pořád nová a nová místa. Letos tedy došlo na Toskánsko a kraj Emilia-Romagno. Společnost mi jako tradičně dělala ségra a začaly jsme ve Florencii, odkud jsme se po pár dnech přesunuly do Bologni. Užily jsme si téměř týden památek, italského venkova i skvělého vína a gelata. A samozřejmě jsem to všechno zdokumentovala, takže jsem pro vás natočila videa i sepsala články (Florencie - video, článek; Bologna - video, článek).

Vzhledem k pěknému počasí jsem si udělala taky tři víkendové výlety. Ten první směřoval do Nelahozevsi na zámek, odkud jsem pokračovala pěšky podél řeky. Původní plán zněl dostat se do Libčic, ale protože mě cestou chytla bouřka, o pár kilometrů jsem si to zkrátila a jela zpátky do Prahy už z Dolan. S kamarády jsme pak vyrazili na Blatnou, kde je krásný vodní zámek a v parku navíc stádo víceméně ochočených daňků, se kterými se můžete fotit, a když vám to dovolí, třeba je i pohladit. No a v závěru měsíce jsem vyrazila ještě na návštěvu kamarádky do Litoměřic, kde toho sice moc k vidění není, ale na pár zajímavých míst narazíte.

A teď trocha kultury. Zašla jsem na akrobatický muzikál Nebesa, který mě velmi příjemně překvapil svým poselstvím i celkovým provedením. Pak jsem jela podpořit kamaráda na představení Roberto Zucco, které se hrálo v klášteře v Roudnici nad Labem, což byla docela zajímavá podívaná, byť mě nijak nenadchla. A pak jsem zašla ještě na Letní shakespearovské slavnosti, což už je moje každoroční tradice. Akorát to nebyla žádná premiéra, nýbrž derniéra hry Mnoho povyku pro nic, která patří k mým nejoblíbenějším Shakespearovým komediím.

Co se týče sledování čehokoliv v rámci streamovacích společností, moc jsem toho nezkoukla. Na Disney+ jsem si pustila muzikál Hamilton, který je všeobecně velmi oceňovaný, a já už teď chápu proč. Rozhodně je to věc, která stojí za vidění, zvlášť pokud máte rádi muzikály. A taky jsem si nemohla na Netflixu nechat ujít novou adaptaci románu Persuasion od Jane Austenové. Nebylo to tedy vyloženě špatné, ale tvůrci bohužel úplně zasklili původní vyznění románu, což mě v tomhle případě extrémně mrzí, jelikož mám zrovna Annu Elliotovou moc ráda.

A teď už se pojďme podívat na přečtené knížky. Celkem jsem jich zvládla deset, ale dvě z toho byly na posudek, takže o nich mluvit nebudu. Jako první se mi do ruky dostala Zpověď kleptomanky, což byla zajímavá exkurze do života s psychickým postižením. Pak jsem si vzala Čarodějku od Jezera bohů, protože je inspirovaná renesanční Florencií, tudíž se přímo nabízelo přečíst si ji ve městě, které jí dalo podobu. Následoval Smolný rok, který mi doma ležel už osm let, tudíž byl nejvyšší čas se do něj pustit. Je to takové komorní rodinné drama a vážně dobré čtení. Jako další přišla na řadu Nejdražší Josephine, která mě nadchla stylem, námětem i celkovým zpracováním. Coby odpočinkovou záležitost jsem si vzala román Alespoň prozatím, což bylo příjemné, oddechové čtení s tou správnou mírou romantiky. Abych trochu změnila žánr, sáhla jsem po nejnovější Delphine de Vigan, a sice románu Děti nade vše, který dost mrazivě zpracovává téma zneužívání dětí prostřednictvím sociálních sítí. Rozhodla jsem se přečíst si taky slovenskou senzaci Šeptuchy, která mě ale příliš nenadchla, byť má docela pěknou atmosféru. No a poslední přečtenou červencovou knihou byl Warren XIII. a šeptající les, což je krásně graficky zpracovaná dětská kniha, která ale bude bavit i dospělé.

A pokud máte chuť, o knížkách jako obvykle mluvím ve videu, takže se můžete podívat. :)