Pojďme si ten červen v rychlosti shrnout. Popravdě se toho zas tak moc nedělo. Tradičně jsem si dopřála procházky po Stromovce nebo podél Vltavy v nejrůznějších směrech a jediný větší výlet byl do Police nad Metují, kde jsme hráli na divadelní přehlídce venkovských divadel. Sice jsme museli vstávat ve tři čtvrtě na pět ráno, abychom se na místo dopravili včas, ale hraní samo o sobě bylo příjemné a i zpětná vazba, kterou jsme dostali, byla přínosná, tudíž svůj účel to splnilo. Aspoň víme, co vylepšit, a na podzim vás rádi přivítáme na některé z dalších repríz našich představení.
Když už jsem zmínila divadlo, pojďme mrknout, na co jsem v červnu zašla. Budu upřímná, jakmile se teploty venku přehoupnou přes určitou hranici, už mě divadlo moc nebaví. V létě si moc ráda užiju nějaký open air, ale sedět v klasickém kamenném divadle už na konci sezóny prostě není ono. Přesto jsem zvládla čtyři různé inscenace. Napřed to byla premiéra Frankensteina v Komedii, což bylo divadlo objektů a vlastně šlo o velmi zajímavé zpracování. Následoval Hamlet v Národním divadle, na kterého jsem se chystala už od premiéry. Vizuálně to byla krásná podívaná, obsahově jí trochu scházela hloubka. Protože kamarád měl premiéru, zašla jsem do Solné věže na Experiment inspirovaný Stanfordským experimentem. Potenciál by tu byl, ale bohužel zůstal nenaplněný. A závěr sezóny patřil Knize nocí v Rokoku, která se pro mě zcela nečekaně stala jedním z nejsilnějších divadelních zážitků za uplynulých deset měsíců.
Co se filmů a seriálů týče, dokoukala jsem Never Have I Ever, to znamená, že jsem zvládla druhou, třetí i čtvrtou sérii, a přestože můj nejoblíbenější seriál to asi nebude, vlastně jsem si to moc užila a bavilo mě to. Pokud člověk potřebuje vypnout, naprosto ideální. Taky jsem si nemohla nechat ujít druhou část třetí série Bridgertonových, která za mě dopadla na výbornou a moc se těším na sérii čtvrtou, byť se jí dočkáme nejdřív za dva roky.
A teď se pojďme mrknout na knížky. Většina měsíce se pro mě nesla v duchu čtení podle abecedy, takže jsem knížky vybírala podle vylosovaných písmen, ale zapletlo se mi tam i pár dalších kousků. A jednu knihu jsem četla už dříve na jaře, ale teprve v červnu vyšla. Konkrétně je to Poslední tanec, druhý díl volné trilogie z prostředí newyorské umělecké akademie. Celkem jsem každopádně zvládla knih jedenáct s tím, že jedna z nich byla na posudek. Měsíc jsem zahájila knihou na bookclub, což tentokrát byla Pravidla zdvořilosti a spolu s nimi výlet do New Yorku 30. let. Následovala odpočinková romantika Tajemství letní noci zasazená do prostředí anglické šlechty poloviny 19. století. V rámci vylosovaných písmen jsem jako první zvládla přečíst Andělský prach, což je velmi vydařená aluze na Petra Pana. Následoval cestopis I já se toulal ulicemi Manhattanu, který mě vrátil do města, které jsem si zamilovala a chci určitě znovu navštívit. A do třetice samohlásek jsem přelouskala ještě Emmu od Charlotte Brontëové, která se mi v knihovně povalovala už nějaký ten pátek. Vrhla jsem se i na další cestopis, tentokrát z oblasti Pyrenejí, Duše na cestách, který se pro mě stal obrovskou inspirací. Došlo i na další klasiku, tentokrát Francouzovu zátoku z pera Daphne du Maurier, což bylo milé, ale nijak výjimečné čtení. Spíše průměrným zážitkem byl Jeřabinový dům, který má zajímavé téma i styl, ale tak nějak mu chybí hloubka. V rámci klasikomilů jsme tentokrát četli humoristické příběhy, takže jsem se rozhodla připomenout si Saturnina, a měsíc jsem ukončila První stříbrnou knihou snů, na kterou mi v knihovničce sedá prach už deset let, tudíž byl nejvyšší čas se do ní pustit.
A tradičně pro vás mám i video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat