Žijeme v době, která na nás všechny klade nemalé nároky, a často se proto můžeme cítit vyčerpaní nebo dokonce absolutně ztracení. Sara Baume ve své autofikční próze zachycuje pocity mileniálů tváří v tvář digitálnímu věku, v němž se musí naučit existovat, aniž by měli možnost dopřát si čas a zjistit, kým jsou a co od svého života vlastně chtějí a čekají.
Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj
Překlad: Taťjana Hašková
Dramatizace: Martin Františák
Premiéra: 4. 11. 2023
Uvádění: Švandovo divadlo na Smíchově
Režie: Martin Františák
Mít pověst ostřílené zlodějky a obchodnice s magickými předměty, která sežene prakticky cokoliv, se někdy šeredně nevyplácí. Může se totiž stát, že se ocitnete v hledáčku samotného sultána, který pro vás má speciální úkol. Loulie si na své pověsti mimořádně zakládá, přesto když je povolána do paláce kvůli nečekané zakázce, neskáče právě radostí.
Rodinná pouta jsou nezlomná, přece jenom, krev není voda, jsou to však zároveň ty nejkomplikovanější možné vztahy, protože příbuzné si člověk nevybírá. Astrid chtěla za svou minulostí a vším, co je s ní spojené, udělat tlustou čáru. Život jí ale trochu zkřížil plány. Po spoustě let se vrací do rodné vesnice, netuší však, do čeho se tady připlete.
Navzdory spoustě práce jsem si v březnu našla čas i na čtení a ve výsledku jsem překvapila sama sebe tím, kolik jsem toho zvládla. Tím spíš, že březen byl měsíc po všech stránkách vyčerpávající, ale stejně tak bohatý na nejrůznější zážitky.
Architektonicky zajímavá, pestrá, s hřejivou atmosférou a klidným přístupem k životu. Nikdo tady nespěchá, nikdo se za ničím nežene, všichni prostě jenom tak jsou. To je Kodaň. Co se Skandinávie týče, mám stále obrovský dluh, protože v rámci svých evropských cest ji pořád tak nějak vynechávám. Takže jsem si řekla, že letošní Velikonoce využiju aspoň k malému nakouknutí do Dánska.
Malé město v Haliči, na něhož dějiny zapomněly, přestože se tudy prohnaly jako velká voda a zanechaly své stopy. Krakowiec se díky své poloze stal územím mnoha států. Chvíli patřil Habsburské monarchii, chvíli Polsku, chvíli Sovětskému svazu, chvíli Ukrajině... Národy si tady podávaly ruce a zdejší obyvatelé se postupně přizpůsobovali měnícím se okolnostem. Bernard Wasserstein na příkladu jednoho městečka i vlastní rodiny ukazuje, jak moc jsou obyčejní lidé semíláni proudem dějin, aniž by se o to prosili.
Jeden z nich miluje vodu a nenávidí výšky, ten druhý to má přesně naopak. Potkali se náhodou na oslavě narozenin a navzájem si dali do zubů, což není právě ideální předpoklad pro jakýkoliv vztah. Stačí však setkání za úplně jiných okolností, aby jim došlo, že přes všechny rozdílnosti by si vlastně mohli rozumět. Kdyby se jim do cesty nestavěly další překážky.
Autor: Aldous Huxley
Dramatizace: Barbora Hančilová
Překlad: Barbora Hančilová, Kamila Krbcová
Premiéra: 23. 3. 2024
Uvádění: Divadlo Komedie
Režie: Jaša Koceli
Svět v polovině třetího tisíciletí se tomu našemu podobá víc, než by se nám zamlouvalo. Když psal Huxley před téměř sto lety svůj dystopický román, nejspíš nepředpokládal, že by jeho vize došla naplnění. Chtěl prostě jenom poukázat na to, jak společnost dokáže zlikvidovat sama sebe přemírou příjemných prožitků. Dnes je na jeho Konci civilizace něco nepříjemně prorockého.
Ve většině firem platí jednoduché nepsané pravidlo - nezačínat si nic se svým šéfem. Gabriel má sice na starosti jenom hudební skupinu, nikoliv regulérní podnik, přesto se tím striktně řídí. Pak mu však do života velmi nečekaně vstoupí Sophie a on začne najednou zpochybňovat všechny své zásady.
Autoři (hudba, libreto, režie): Roman Grygoriv, Illia Razumeiko
Premiéra: listopad 2020 (Kyjev)
Uvádění v ČR: 17. 3. 2024 v divadle Komedie
