Duševní zdraví patří k tématům, která se ve společnosti přetřásají ve velkém, přesto na něm stále leží stigma. Člověk s psychickými obtížemi musí překvapivě často čelit předsudkům svého okolí, které se ve většině případů nezakládají na pravdě nebo jsou přinejmenším pomýlené. Tomáš Kvapilík ve své knize právě téma duševního zdraví otevírá a srozumitelnou formou čtenářům představuje problémy, s nimiž se někdy v životě může potýkat každý z nás.
Linus Baker pracuje jako sociální pracovník a jeho hlavním cílem je zaručit, aby se každému dítěti dostalo správného zacházení. Jeho úkol však není vůbec snadný, protože mládež, s níž se potýká, není obyčejná. Je nadána magickými schopnostmi, a už jen proto by mohla být potenciálně nebezpečná. A skupinka obývající jinak v podstatě opuštěný ostrov patří k těm nejhorším.
Asi všichni máme tendence si doby dávno minulé idealizovat. Nikdo z nás v nich totiž nežil a svědectví nám poskytují pouze dobové dokumenty, kterých je tím méně, čím vzdálenější je konkrétní časové období. Co kdybyste však mohli do středověku odcestovat zcela bezpečně a beze strachu, že vás kdykoliv může někdo zlikvidovat? Zkusili byste to?
Vrcholí další společenská sezóna a vikomt Bridgerton usoudil, že nazrál čas se oženit. Vzhledem k tomu, že je mladý, pohledný, má titul a nezanedbatelné jmění, nebude mít o potenciální nevěsty nouzi. Vždyť která ctižádostivá matka by si nepřála vidět svou dceru s titulem vikomtky? Celé to však má jeden háček - vikomt si rozhodně nevezme jen tak někoho.
Pokud nejste bohatí, život je vždycky těžší, než když finančními a dalšími prostředky disponujete. Alice Sun o tom ví své. Jako malá s rodiči odcestovala do Ameriky, aby měla šanci na lepší život, kvůli nedostatku peněz se ale nakonec museli vrátit zpátky do Číny. Jako malou náplast rodiče Alici zapsali na prestižní mezinárodní školu, jelikož jí chtěli zajistit co možná nejlepší vzdělání. I s tím však má být brzy konec.
Rodina Bridgertonových má tolik členů, že aby si je rodiče nepletli, rozhodli se své děti pojmenovat podle abecedy. Tato skutečnost je sice občas terčem vtipů, Bridgertonovi sami jsou nicméně mimořádně úctyhodná rodina, s níž chce být každý za dobře. Píše se rok 1813, právě začíná další společenská sezóna a zdá se, že tentokrát by mohla být ještě zajímavější než obvykle. Na scéně se totiž objevuje lady Whistledownová se svým bulvárním plátkem, která se nestydí prát veřejně špinavé prádlo celé smetánky.
Máme za sebou další rok. Člověku se ani nechce věřit, že to uteklo tak rychle. Jsme bohatší o spoustu nových zážitků i zkušeností, ne všechno se možná úplně povedlo, ale všechno stálo za to. A přichází čas bilancovat. Jaký pro mě byl rok 2023?
Poslední měsíc roku, poslední měsíční shrnutí roku 2023. Prosinec byl, co se událostí i čtení týče velmi nabitý. Užila jsem si totiž relativně dlouhou dovolenou (to je tak, když nezvládnete vyčerpat volno během roku a musíte si ho dobírat na poslední chvíli, aneb vítejte v divadelním provozu :D), kterou jsem mohla naplno využít ke čtení. Ovšem nejen k němu.
Jednou za sto let vypuká Hra. Magický souboj, v němž proti sobě stojí čarodějové zastupující temnou a světlou stranu a z něhož může vzejít jenom jeden vítěz. Nikdy není přesně jasné, kdy ani kde Hra vypukne, nicméně dá se to odhadovat podle určitých indicií. Od posledního duelu uplynulo století a ve Lvově se shromažďují porotci, aby dohlédli na to, že nové kolo Hry proběhne podle všech regulí.
Někdo Vánoce miluje, někdo si k nim zachovává neutrální postoj a najdou se i tací, kteří jim nemohou přijít na jméno. K nim patří i Ebenezer Vydřigroš, hlavní hrdina Dickensovy proslulé Vánoční koledy, vánoční povídky s duchy, v níž autor v koncentrované podobě, ale přesto stále poměrně silně tematizuje dobové společenské problémy a, jak mívá ve zvyku, kritizuje je.
Jeden jediný den, 24 hodin, 1440 minut, 86 400 vteřin... Co všechno se může za tak krátký úsek stát? Mathilda a Thibault, dva Pařížané z různých částí města, kteří nemají v podstatě nic společného. Anebo, že by přece jenom? Oba dva se, zdá se, ocitli v komplikované životní situaci, která vypadá neřešitelná, a jim pomalu dochází síly snažit se s ní vypořádat.
V Tokiu existuje kavárna, o jejíž existenci mnoho lidí neví, protože je skrytá v boční uličce a v místech, kam obyčejní turisté nezavítají. Mohla by být naprosto zapomenutelná, kdyby se nevyznačovala jednou zvláštností - umožňuje cestovat časem. Zní to jako naprostá rarita, přesto není kavárna jediná svého druhu. Ve městě Hakodate, přesně na svahu stejnojmenné hory se totiž nachází jedna velmi podobná. Tahle není nějak schovaná a turisté ji navštěvují velmi hojně, jen málokdo z nich však tuší, jak speciální místo to vlastně je.
Geralt z Rivie je Zaklínač, tak trochu člověk a tak trochu čaroděj, který si na živobytí vydělává likvidací nestvůr ohrožujících klidný spánek spořádaných občanů. Za své služby si nechává platit, zároveň však odmítá nechat se koupit, protože ať už udělá na cizí příkaz cokoliv, nikdy to nesmí být v rozporu s jeho svědomím. Bezbřehé vraždění není jeho styl, protože v jeho očích má i monstrum nárok zabojovat o svůj život a uhájit vlastní existenci.
Dvě ženy, dva životní osudy a jeden statek, který je zcela nečekaně spojí. Sally utíká před svou minulostí, přítomností a budoucností a náhodou narazí na Liss, která jako by na tom byla úplně stejně. V momentě, kdy se ty dvě poprvé setkají, však ještě netuší, jak moc se navzájem ovlivní a jaký směr díky tomu jejich příští život nabere.
Pokud to aspoň trochu jde, ráda vyrážím před Vánoci někam do zahraničí vychutnat si adventní atmosféru a pokochat se tím, jak můžou vypadat svátky mimo Českou republiku. Letos jsme se rozhodly zavítat se ségrou do Gdaňsku, což pro mě byla už druhá návštěva, ale v jiném ročním období a s úplně jinou atmosférou. A bylo to skvělé.
