Truman Capote - Snídaně u Tiffanyho

Rozsahem nepříliš velká knížečka skrývající v sobě vcelku banální příběh. To vše na pozadí a v kulisách New Yorku. Věčného města, které neustále pulsuje životem probouzí v lidech to nejlepší i to nejhorší.

Helen Fieldingová - Bridget Jonesová s rozumem v koncích

Opět s nadhledem o ženských, a vlastně nejen ženských, problémech. Volné pokračování úspěšného Deníku Bridget Jonesové je přinejmenším stejně zábavné a oddechové čtení o krizích třicátníků. 

Helen Fieldingová - Deník Bridget Jonesové

Co všechno se může v průběhu roku stát v životě průměrně hezké a vzdělané třicátnice Bridget. S nadhledem a ironií jsou formou deníku líčeny její zážitky. A že je skutečně o čem číst. :) 

Marie Cordonnierová - Ysobel, srdce z diamantu

Romantické knížky mám celkem ráda, dokonce byly i doby, kdy jsem zuřivě četla harlekýnky. Přesto mě tahle kniha nepřesvědčila - příběhem, historickými reáliemi ani hromadou chyb. Faktických i tiskařských. 

O čem to celé je, je celkem uspokojivě shrnuto v anotaci. Ysobel z Locronanu je potomkem jednoho z nejstarších a nejváženějších rodů v zemi, přesto je s ní na hradě jejího bratra nakládáno jako s obyčejnou služkou. Hlavním důvodem je její neskutečná krása, která je trnem v oku její nehezké švagrové. Ysobelin bratr sice ví, že s dívkou nenakládá nejlíp, ale milejší než spory je mu džbánek dobrého vína. 

Dívka se svému novému postavení nebrání. Má pocit, že nic lepšího si nezaslouží, protože je "pošpiněná". Jednoho dne se náhodou setká s rybářem Josem a milostný románek je na spadnutí. Oba dva k sobě pochopitelně zahoří vášní a svůj vztah okamžitě náležitě zpečetí. V podstatě ihned Ysobel zjistí, že její milenec je šlechtic a rytíř z řad Jeana z Montfortu, on však o dívčině totožnosti nemá ani tušení. 

Netrvá to dlouho a události začnou nabírat na obrátkách. Hrad je přepaden, Ysobel vlastní neopatrností chycena a uvězněna a Ysský kříž, tajuplná relikvie, která svému nositeli propůjčuje vládu nad Bretaní, se dostává do rukou největšího zloducha. Aby toho nebylo málo, schyluje se k závěrečné bitvě, která má rozhodnout o osudech všech. 

Autorka zasadila děj do roku 1364, tedy na samý konec válek o bretaňské dědictví. To je však spolu s postavou Jeana de Montfort nejspíš jediný historicky pravdivý údaj, který se dá v knize objevit. Ohledně reálií si totiž autorka příliš nelámala hlavu. Některé věci znějí lehce nepravděpodobně, některé úplně nesmyslně. Stejně tak mám poněkud problém s reáliemi frankofonního prostředí, k nimž se ještě vyjádřím níže. 

V románu jde především o Ysobel a Jose de Comper, krom ústřední dvojice se však v knize vyskytují i některé další postavy. Čelní místo mezi nimi zaujímá paní Mathilda, samozvaná vládkyně na Locronanu, která komanduje všechny okolo sebe a ignoruje manžela. Na švagrovou nesmyslně žárlí a dává jí své opovržení najevo při každé možné příležitosti. V ponižování slabších se jednoduše vyžívá. Navíc si obstarává finanční prostředky špinavými obchody - otrokářstvím. 

Další celkem výraznou postavou je Pascal Cocherel, samozvaný vévoda bažící po moci a vládě nad Bretaní. Jeho úmysly jsou všechno, jen ne čisté. Ale na každou svini se někde vaří voda, takže i na našeho milého zloducha nakonec dojde. 

A nedá mi to nezmínit se aspoň ještě pár slovy o ústředním páru. Krásná Ysobel i její milovaný Jos jsou si svým způsobem nesmírně podobní a právě tato podobnost a především donebevolající hrdost je nakonec málem rozdělí. Ještě že okolo nich existuje řada dobrých přátel ochotných pomoci jim banální spory vyřešit. A díky vévodovi z Montfortu za jeho vždy čestné úmysly. 

Nakladatelství by se v první řadě mělo zamyslet nad tím, že najme lepšího editora. Tolik chyb na tak malém stránkovém rozsahu jsem už dlouho nezažila. Tiskařský šotek si tentokrát skutečně jak se patří zařádil. Přesto jsem ochotná přimhouřit oko. Co mi vadilo víc, je autorčina neznalost frankofonního prostředí. Nejvíce se to projevuje ve volbě jmen, která francouzsky často neznějí a ve špatném použití tvaru predikátu. Ono je to mnohdy víc, než je de na tom správném místě. 

Celkově nejsem z románu nijak zvlášť nadšená. Jako oddychovka na letní odpoledne k vodě není špatný, rozhodně však nepatří k něčemu, co bych musela nutně zařadir do své knihovničky. Podobných romantických klišé jsou hromady, takže za mě Ysobel jednou a dost.

Stanislava Nopová - X Terra Incognita

Napínavý román, kde nic není takové, jak se na první pohled jeví. Tak trochu detektivka, tak trochu sci-fi a nad tím vším plíživá otázka - A co když je to pravda? 

Anne Golon - Angelika, toulouská svatba

Pokud hledáte romantické oddechové čtení na prázdniny u moře nebo třeba jen na letní povalování, určitě sáhněte po tomhle románu. Pro mě už se Angelika pomalu stává prázdninovou klasikou :) 

Anne Golon - Angelika, markýza andělů

Poklidné dětství a dospívání na venkově, kde lišky málem dávají dobrou noc, život plyne poklidným tempem a šlechta je vzdálená intrikám velkého světa. Přesně v takovém prostředí začíná velké drama plné citů, zrad, zklamání i naděje - Angelika. Sága, která se stala fenoménem a vysloužila své autorce celosvětovou prestiž. Osudy zelenooké zlatovlásky začínají na panství Monteloup v kraji Poitou... 

Giuseppe Tomasi di Lampedusa - Gepard

Ani ne tak román, jako moderní a svým vyzněním možná až modernistická próza. Není toho mnoho, co se dá o Gepardovi napsat, a proto budu i já, proti svému zvyku, ve svém hodnocení stručná.

Michael Ondaatje - Anglický pacient

Vlákna myšlenek a vzpomínek splétající se do složité pavučiny příběhu. Na první pohled je kniha vlastně jenom spletí zmatených vyprávění, která zdánlivě nijak nesouvisí a mnohdy ani nemají pořádný smysl. Při hlubším ponoření se do útrob knihy se jedná o nesmírně komplexní příběh, který jako celek výtečně funguje, přestože jeho jednotlivé části samy o sobě ne. 

Louisa May Alcottová - Malé ženy

Louisu May Alcottovou bych s klidným srdcem nazvala americkou Jane Austen. Její knihy totiž mají onu poklidnou dobovou atmosféru okořeněnou teplem rodinného kruhu a vzájemnou soudržností. Na americkém knižním trhu dominují Malé ženy v žebříčku bestsellerů už skoro 150 let. Na tom českém si své čtenářky teprve hledají, a to především kvůli minulému režimu, který jejich vydání, respektive plnohodnotný překlad, nepovolil. I přesto věřím, že poetika Malých žen si získá své čtenářky a zapíše se do nejednoho dívčího a ženského srdce. 

Denis Diderot - Jeptiška

O klášterech jsem nikdy neměla příliš vysoké mínění, a přestože věřím v boha, církev neuznávám. Diderotův pozoruhodný román Jeptiška, rozsahem se blížící spíše novele, mě v mém názoru pouze utvrdil. Nejsou horší zločiny, než ty spáchané se jménem božím na rtech. Církev totiž omlouvá vše, co se jí hodí, bez ohledu na vinu, či nevinu. Není se proto co divit, že ve své době rukopis podléhal přísné cenzuře a nakonec byl vydán až po smrti autora. 

Alexandre Dumas - Hrabě Monte Cristo

Příběh velké lásky a zrady, snů a vzpomínek, nadějí a zoufalství, příběh kruté, ač spravedlivé pomsty. To vše a ještě mnohem víc je Monte Cristo. Zřejmě vrcholné dílo z pera Alexandra Dumase, které původně vycházelo v novinách a ve svých čtenářích probouzelo skoro závislosti na dalších a dalších pokračováních. Od poloviny devatenáctého století se toho vlastně zas tak moc nezměnilo, alespoň co se čtenářů týče. I přes téměř dvě stě let, které nás dělí od porážky Napoleona, milujeme Dumasovu knihu a čteme ji s úsměvem na rtech nebo zatajeným dechem. Cestujeme po krajinách, které tajně doufáme navštívit, a přejeme hrdinům štěstí nebo trest. Každému po právu, nikomu méně, nikomu víc. 

Christopher Paolini - Inheritance

Po několika nekonečných letech čekání jsme se přeci jen dočkali závěrečného dílu Odkazu Dračích jezdců. Kruh se uzavřel a Eragonova dobrodružství, která jsme tak dlouho prožívali spolu s ním, konečně skončila. I když... nikdy se nemá říkat nikdy a závěrečný díl tetralogie si přímo říká o pokračování. 

Rick Riordan - Rudá pyramida

Příběh z trochu jiného soudku, než je Percy Jackson. Rick Riordan musí být neskutečným fanouškem mytologie. Jak jinak si vysvětlit, že nás tentokrát uvádí do tajemného světa starých Egypťanů, jejich magických rituálů a mezi někdy trochu šílené bohy. Pokud jste si o těch řeckých říkali, že je s nimi něco v nepořádku, u egyptských o tom ani nebudete muset pochybovat. 

Ian McEwan - Pokání

Když se střetnou dva diametrálně odlišné světy - dětský a dospělý - může to dopadnout různě. Zvláště vezmeme-li v potaz, že každý vnímá okolní dění po svém a navzájem se jenom těžko pochopí. Dítě proto, že nemá dostatek zkušeností, aby odhalilo skryté zákruty dospělého světa, a dospělý proto, že už zapomněl, jaké je to být dítětem. Pokud má navíc dítě ve věku na polovině cesty mezi dětským pokojem a středoškolskou lavicí bujnou fantazii, může dojít ke katastrofě, která poznamená všechny, přetrhá desítky pout a zničí spoustu životů. 

Anna Godbersenová - Intriky

Vracíme se do New Yorku přelomu století. Mezi intrikující smetánku neváhající si zašpinit ruce, dívky příliš krásné, aby mohly být i mravné a muže neschopné učinit správné rozhodnutí v tu pravou chvíli. Přelom století se nezadržitelně blíží a právě před vstupem do nového věku se nikdo neštítí použít těch nejšpinavějších zbraní, aby dosáhl svého cíle. Kdo má dost síly ve hře intrik zvítězit? 

Rick Riordan - Bohové Olympu: Proroctví

Zpátky do Tábora polokrevných, ovšem ne tak úplně postaru. Od chvíle, kdy Percy Jackson porazil Titány a zachránil Olymp sice uplynulo teprve několik měsíců, ale problémy už jsou tu zase. A tentokrát ještě mnohem horší. Jenže upřímně, vážně by to ve světě polobohů mohlo všechno šlapat jako hodinky? 

Vladimir Nabokov - Lolita

Lolita aneb zpověď perverzního pedofila. I tak by se dala kniha lehce přejmenovat. To, co se čtenáři nabízí ke čtení, je totiž vyprávěním člověka, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku, přestože rozhodně není šílenec. Je jenom poněkud... zvláštní. A svým vlastním zvráceným způsobem geniální. 

Michaela Burdová - Křišťály moci: Minotaurus

Velké epické finále tetralogie, v němž se všechno uzavře, zlo bude potrestáno a dobro zvítězí. Tak nějak by to asi mělo vypadat. Mělo... realita je bohužel trochu jiná. 

Anna Godbersenová - Luxus

Svět zářivých večírků, velkolepých rób, šťastných tváří a krásných úspěšných lidí... Svět intrik, nenávisti a přetvářky... Svět, ve kterém láska nemá místo a člověk nemůže být sám sebou. To všechno je Manhattan konce 19. století. Semeniště skandálů, místo stejně módní jako zkažené, které se zároveň zuby nehty drží tradic, které v Evropě už zastaraly. Právě do tohoto prostředí se Elizabeth Hollandová vrací. Do svého domova, který jím už není a k povinnostem, které jí jsou proti mysli. 

Richelle Mead - Pokrevní pouta

Představte si, že vás vychovávají v přesvědčení, že upíři jsou špatní, zvrácení a nepřirození a následně po vás chtějí, abyste jim byli čtyřiadvacet hodin denně k dispozici. Přesně to je situace v níž se ocitne Sydney Sageová, alchymistka s novým přidělením v Kalifornii. 

Michaela Burdová - Křišťály moci: Věž zkázy

Aneb za Křišťály potřetí. Naši hrdinové už získali dva a ten třetí na ně čeká. Ale rozhodně nebude žádný med ho získat, zvláště když jeho ochráncem je samotný Pán ohně a ten, podle všeho, není právě příznivě naladěn. Ale ponechme to stranou. Neilin se svými vždy geniálně promyšlenými plány si prostě musí poradit.

Rick Riordan - Percy Jackson: Bitva o labyrint

Předposlední díl ságy o Percym Jacksonovi oživuje další z pradávných mýtů a sice pověst o labyrintu, tajemné stavbě v níž sídlí Minotaurus, která se má nacházet kdesi na ostrově Kréta pod palácem Knossos. Percy pochopitelně nikam do Středozemního moře nemusí. Stejně jako Olymp, i legendární labyrint se stěhuje. A kde jinde bychom ho mohli najít, než ve Spojených státech. 

Rick Riordan - Percy Jackson: Prokletí titánů

Třetí pokračování Percyho Jacksona a moje hodnocení s každým dalším dílem narůstá. Noříme se totiž stále hlouběji do řecké mytologie a dostáváme se k pověstem a bájným tvorům, které běžný čtenář vůbec nezná. Čímž příběh jenom získává. 

Michaela Burdová - Křišťály moci: Hněv Pána ohně

Dobrodružství v kouzelné zemi Mianthilii pokračuje...

Michaela Burdová - Křišťály moci: Zrada temného elfa

Ocitáme se v kouzelné zemi ovládané zlem, protože jeden z dávných Neposkrvněných si usmyslel, že chce všechnu moc, která existuje. A ono to nejde tak jednoduše! Klasická zápletka mnoha fantasy příběhů, která by snad mohla mít slibný potenciál. Mohla, ale nemá. 

Rick Riordan - Percy Jackson: Moře nestvůr

Druhý díl Percyho Jacksona je tak trochu moderní Odysseiou. Jenže autorem není Homér a hlavním hrdinou není Odysseus. Dějová linie je však velmi podobná starověké antické báji. 

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye

Oscar Wilde patří k mým oblíbeným autorům. Miluju jeho smysl pro ironii, kterou předvádí zejména ve svých divadelních hrách, ovšem netroškaří s ním ani v klasické próze. Je mnohomluvný, často neúprosný a drsný, ale velmi svůj. A umí s jazykem kousky, které ne každý spisovatel ovládá.

Dan Brown - Ztracený symbol

Mistra konspiračních thrillerů Dana Browna není třeba dlouze představovat. Ve svém třetím případu se profesor Robert Langdon dostává do křížku pro změnu s americkými dějinami a člověk si začíná říkat, že být symbologem je vlastně životně nebezpečné povolání.

Paul Hoffman - Levá ruka boží

Mám ráda fantasy a ráda zkouším nové série. Ne vždycky se mi ovšem podaří sáhnout po té správné. Levá ruka boží je velmi specifická, osobitá a asi nesedne každému. Za mě to bylo spíše zklamání.

Rick Riordan - Percy Jackson: Zloděj blesku

Řecká mytologie je poměrně zábavná, pokud se vám podaří proniknout trochu do hloubky. Na to však nemá každý nervy. Pokud se však chcete seznámit s tím, v co staří Řekové věřili, velmi nenásilnou formou, Riordanovy knihy budou pro vás to pravé.

Lev Nikolajevič Tolstoj - Anna Kareninová

"Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Těmito slovy začíná slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina, který sice vyšel před více než sto padesáti lety, ale zůstává nadčasovým. Tolstoj popisoval společnost, jak ji znal, se vším jejím pokrytectvím skrytým pod líbivým pozlátkem. A prostřednictvím svých postav vlastně nepřímo také kritizoval.

Lion Feuchtwanger - Židovka z Toleda

Židovka z Toleda je historický román zasazený do prostředí Španělska v době vlády Alfonsa VIII. Kastilského., přičemž historické reálie hrají zásadní roli. Příběh byl inspirován skutečnými událostmi a jako takový proto řeší dobové politické události, stejně jako náladu na Iberském poloostrově v době posilování křesťanství.